Po osmi letech se do České republiky vrací legenda fantastiky v podobě amerického magazínu Fantasy & Science Fiction, tedy jeho českého vydání. Pod hlavičkou nakladatelství Triton a píle Martina Šusta, jakožto editora, se zaplňuje prázdné místo literární fantastiky na stánkařských pultech. Ryze literární povídkový časopis, jak řekl sám editor "napůl antologie", nám bude přinášet to nejzajímavější z angloamerické tvorby.

Za celkem přijatelných 125 Kč (lamentace ohledně recenzí Ikarie by zde nebyly na místě) dostaneme do rukou 144 stránek textu, s minimem reklam, abychom se plni očekávání mohli ponořit do jiných světů. A že naše očekávání budou naplněna, Vás, snad přesvědčí následující řádky...

Vcelku líbivá obálka (Cory & Catska Ench, F&SF srpen 2004 - Vol. 107, No. 2) nás vybízí k nahlédnutí, nikterak nevybočuje ze standardu originálu (z něhož vychází) a vztahuje se přímo k nosné novele magazínu. Po přehledném obsahu, tiráži a informacích o zvýhodněném předplatném, následuje Slovo úvodem Martina Šusta, aby nás seznamil se splněným snem jednoho hocha, mnohaleté tradici originálu (F&SF začal vycházet v roce 1949) a vizemi budoucnosti. Za sebe, čtenáře mladší generace, který si aktivně nezažil devadesátá léta minulého století, mohu pouze podotknout a doufat, ať se domácí milovníci žánrů SFFH poučí z neslavných konců některých periodik a vzpomněli si na své výtky vůči jedné časopisecké stálici. Fantasy & Science Fiction patří k jinému typu počteníčka, než-li současní "konkurenti". Vždyť právě pro nás remcaly a hnidopichy je tento skvost určen. Pojďme už na věc ;-)

Bez zbytečných cavyků a skurpulí nás přivítá první povídka současné australské špičky Gartha Nixe, krátká hříčka, Pod hladinou jezera (Under the Like, F&SF únor 2001, překlad Milan Žáček). Podle slov autora se jedná o povídku na motivy artušovských legend, které ho vždy zajímaly, nicméně mu neodpovídaly na stěžejní otázky. V této povídce se dozvíme něco o Paní jezera a vzniku Excaliburu a Svatého grálu. Klasické vypravování v ich formě na čtenáře zapůsobí nejenom sugestivním stylem, ale také všeobecně známou legendou o rytířích Kulatého stolu, kterou vkusně rozšiřuje.

Dříve než se probereme a začneme hodnotit toto netradiční fantasy, těžící z klasického mýtu, čeká nás první literární rozbor Fenoménu Lukjaněnko, k mé potěše, přímo z pera překladatele Libora Dvořáka. Překladatel nás přístupnou formou seznamuje s životem a dílem tohoto úspěšného ruského spisovatele, aby se pečlivěji soustředil na jeho prozatím nejznámější trilogii Noční/Šerá/Denní hlídka: "Osobně si troufám Lukjaněnkovu „hlídkovou“ x-logii označit za celkem slušné čtivo, po němž může ve chvílích volna, v nichž zrovna není chuť na meditace nad Joycem či Proustem, sáhnout i čtenáři, který jinak není vyznavačem tohoto druhu čtení." (str. 13)

Následuje výborná sci-fi detektivka Kanaďana Matthewa Hughese Chytrák hlupákem (Mastermindless, F&SF březen 2004, překlad Jana a Jan Jam Oščádalovi). Od dob Asimovových rádobydetektivních příběhů, Poeových povídek a Doylova Sherlocka Holmese jsem se s tímto žánrem příliš neseznámil, proto jsem byl mile překvapen. Slovutný a geniální vyšetřovatel Henghis Hapthorn se jednoho rána probudí a zjistí, že jeho analytická mysl, stejně jako příjemný vzhled vzal za své. Po konzultaci se svým Integrátorem (jednoduchá UI) zjistí, že přišel také o své peníze na účtech a brzy zjišťuje, že jsou tak postiženi všichni bohatí, krásní a inteligentní muži v celém městečku Olkney. S neskutečnou lehkostí si pak tvůrce/detektiv pokládá otázky, porovnává a sklubuje nedostatečná fakta, aby pomalu namaloval obraz, v němž nalezne řešení podivného případu. Humorná povídka se nese v duchu viktoriánské lehkosti a nadhledu, skrze technickou budoucnost a parodii současnosti. Ryze deduktivní skládání střípků informací vás neustále nutí k dalšímu čtení až k překvapivému, zábavnému, přesto trochu lacinému závěru a rozřešení. Neustálý pocit něčeho známého bude pronásledovat právě ty čtenáře, kteří kdysi četli neuvěřitelné příběhy Sherlocka Holmese, pouze Watsona nahradil kus chytrého "železa".

Na řadě je kvalitní rozbor Asherova románu V pavučině. Svůj názor na knihu tak neprezentuje nikdo menší, než-li Miroslav Žamboch. Tyto komplexní drobnohledy knih mé sobecké maličkosti dost chybí a recenzní Ramax jsem bohužel neměl tu čest poznat, rozhodně je to však značné zpestření proti stručným notickám jinde. Z absence kvalitních kritik mě občas vytrhává Pagi na Sardenu, což je docela málo, nemyslíte? Kniha V pavučině se tak rázem dostala do zorného úhlu mého zájmu. Děkuji za tip.

Zlatý hřeb magazínu, novela Alberta E. Cowdreye Kmeny z Běly (The Tribes of Bela, F&SF srpen 2004, překlad Jiří Engliš), byl letos nominován na cenu Nebula. V podobě deníků z vyšetřování četných vražd na vzdálené těžební planetě Běla (kosmoplavec Majakovský - Průzkumník tisíce světů ji pojmenoval podle barvy kruté zimy, která na planetě vládla) se seznamujeme s vyšetřováním plukovníka Bezpečnostních sil Roberta R. Kohna a sem tam s výtahy z deníků dalších jednajících postav. Komplexnost, drsnost, znalost, napětí a vyváženost - tak bych novelu charakterizoval. Ačkoli si několikrát vzdáleně vybavíte známé Vetřelce, což je bezesporu vytříbená klasika, pak autor dokázal zakomponovat do provařené story mnohem větší hloubku, příběh vyvážil a přesně nadávkoval. První třetinu přicházíme na kloub záhadným úmrtím a hledáme společně s plukovníkem Kohnem mnohonásobného vraha. Když už ho objevíme, tak jsme překvapeni (čtenář možná více než pkl. Kohn) a snažíme se zabijáka chytit, dokonce s ním musíme bojovat, abychom v poslední části čekali na nevyhnutelné a drsné drama boje o život.
Deníková forma, více aktérů příběhu, to vše navozje plastickou děsivost, protože názory, city a vztahy postav jsou vždy čistě osobní a nebohého čtenáře Cowdrey nutí k pohledu na mnohá fakta různýma očima. Již dlouho jsem nečetl tak kvalitní dlouhou povídku, v níž nechybí napětí hustější, než mlha před rybníčkem Brčálníkem, společenské vztahy, provázanější než zmije při páření a akce, za níž by se nemusel stydět ani režisér James Cameron, kdyby se rozhodl Vetřelce přetočit. Kladně musím hodnotit, že mě jasná analogie s Vetřelci napadla až při psaní této "recenze". Už jen kvůli Kmenům z Běly stojí za to magazín si koupit. A to jsem ani nenaznačil, o jaké kmeny se v novele jedná.

Další rozbor literárního díla patří Priestově románu Nežádoucí efekt Petra Kotrleho. Nikdy bych neřekl, že se u této knihy setkám s takovou chválou a zároveň s takovým zklamáním (narážím na recenzi Pavla Vinického a hodnocení Vlada Ríši v březnové Ikarii). Po Pagiho recenzi, pak názoru pana Vinického, jsem byl rozpolcen. Proto jsem rád, že se velice objektivně o knize zmínil také pan Kotrle, který se do knihy obul velmi profesionálně a nechal prostor také člověku, který předchozí dva recenzenty nezná (ačkoliv zde Pagimu zbytečně křivdím) a kniha by se mu mohla líbit. Osobně jsem si u ní udělal vykřičník a poznámku: Rozhodně přečíst.

Pusťte hodiny (Start the Clock, F&SF srpen 2004, překlad Petr Kotrle) Benjamina Rosenbauma mě přes veškerou snahu vyzněly jako nejslabší práce tohoto vydání F&SF, přestože v sobě skrývá největší imaginační potenciál. Tato soft sci-fi se věnuje pozemské společnosti, kde problémem nebudou fundamentalisté, ale věčné děti, přesněji řečeno, vyspělé genetické inženýrství, které dokáže zamezit stárnutí. V provázaných rodinných skupinkách tak spolu žijí dítka ve věkovém rozmezí od školního věku do puberty, užívající si nezkaženosti stáří. Technika a různé implantáty jim umožňují bezstarostný asexuální život her a zábavy. Problém vyvstává ve chvíli, kdy se jeden z členů takové skupiny rozhodne, že si chce "pustit hodiny". Veškerá diskriminace a pohled skrz prsty je vtěsnán do vnímání devítileté (pardon devítky) Suze, jež nedokáže pochopit, že by někdo chtěl začít stárnout a nedej bůh, někdy mít vlastní děti. Druhou stránku mince tvoří "zrůdičky", které byly zastaveny v předškolním věku. Jednání a popis snad dvouleté Carly ve mně vyvolalo nepříjemné mrazení. Ačkoli Suze jedná čistě racionálně, její chování je dětsky sobecké a až v konfrontaci s dospělými a rozhodnutím malé Abby zjistí, že svět, jak ho zná, není univerzální vizí pro každého.
Přestože jsem povídku hodnotil jako nejslabší, jedná se o čistě subjektivní názor. Možná to způsobuje ona děsivost neskutečné vize, něčeho, čeho se osobně už nikdy nebudu moci účastnit.

Rozsáhlý článek o komiksu Dobrodružství Luthera Arkwrighta Bryana Talbota se všude pěje samá chvála, Vladimír Moravec se ve stejnojmenném článku připojil k mnoha dalším komiksofilům, kteří jednohlasně tvrdí: "Tohle vám ve sbírce chybět nesmí!"
Výsledný dojem je tak nejen strhující, ale i monumentálně komplexní. ... Ve světové premiéře má tak český čtenář možnost vychutnat si nevšední dílo, které je jednou z přesvědčivých ukázek, co komiks dokáže. (str. 121)

Poslední "mastrpís" a labutí píseň prvního vydání F&SF patří Johnu Morressymu a povídce Vlna zločinnosti na hradu Malveillant (The Unpleasantness at Le Chateau Malveillant, F&SF duben 2004, překlad Petr Caha). Čaroděj Kedrigern nemusí být zcela neznámým hrdinou, stačí se podívat sem nebo sem. Bohužel jsem se s ním osobně doposud nesetkal, ale dojem ve mně zanechal rozhodně příjemný a jako tečka v magazínu také nebyl úplně nejhorší, řekněme, že zábavný průměr. Detektivní zápletka patří k těm povrchnějším a autor si vychutnává slovní a situační humor. Kedrigern totiž přijme zakázku krále Rathreena, sice nerad, ale copak může odmítnout žádostem své milované Princezny? Schopný Rathreen se ocitl v politicky ožehavé situaci, protože se chystá sjednotit rozdrobená království, ale někdo mu tuto počestnou činnost chce překazit bohapustou vraždou. Povídka nejspíš neoslní novátorstvím, ale skvěle pobaví, nic víc v ní hledat nemusíme. Dokonce narazíme na postavičku Smrtě, což mě poněkud zmátlo, protože ho mám zafixovaného pouze s Pratchettovou Zeměplochou, vlastně proč ne, vždyť Smrť je všudypřítomný.

Legenda se do tuzemska vrátila se vší pompou a gráciemy. Záleží už jen na vřelosti, s jakou ji přijmete, vy, čtenáři. Myslím si, že po tomto čísle rozhodně zklamáni nebudete a věřte, že bude ještě lépe ;-) Pět nadprůměrných zahraničních povídek, to se jen tak nevidí, važme si toho.