Většina lidí mě asi bude znát pod přezdívkou Sirius - jménem mé oblíbené postavy z Harryho Pottera. Dal jsem si ho jako připomínku toho, že díky téhle sérii jsem ve svých 12 letech skočil do moře zvaného Fantastika, ve kterém plavu ještě dnes. Pravda - hlavně v českém rybníčku, který se dle mého leckdy vyrovná i světovému moři.

Pokud bych si měl jako společníka do hospody zvolit pana Tolkiena nebo pana Howarda; zvolil bych Howarda, jehož přímý styl mi byl vždycky sympatický. Jsem chovanec české akční školy, kde jsou násilí, ironické hlášky a další igredience příběhů na denním pořádku a sám jich ve svých příbězích hojně využívám.

Co se Sardenu týče - na konci června pro něj budu psát už dva roky.A za tu dobu mi hodně dal. Díky němu jsem se seznámil se spoustou zajímavých lidí, z nichž mnohé považuji za své přátele a doufám, že i oni mě. Dostalo se mi do ruky spousty skvělých knížek, navštívil jsem spousty super akcí. A hlavně mi dal super šéfa (který byl pravda loni kvůli své siestě hodně na zabití), který se mnou má velkou dávku trpělivosti a dokáže mě klepnout přes prsty v případech, kdy je to opravdu nutné. A co mi Sarden vzal? Kvůli škole hodně probdělých nocí, o kterých jsem psal recenze, aby naše věrné čtenářstvo mohlo vybírat to nejlepší z tolika knížek, kterými nás nakladatelé bez ustání zásobují.

Sardenu bych rád popřál další úspěšná léta, vysokou návštěvnost, kvalitu článků a hlavně fajn lidi. Protože to, co ve skutečnosti dělá Sarden Sardenem není grafika a další věci. Sarden to jsou jeho redaktoři a čtenáři. A dokud bude srdce byť jen jediného fanouška či redaktora bít pro Sarden, pak Sarden bude žít.