Aktivity hmyzologa Konvičky nezastaví žádná petice, ani kdyby ji podepsalo tisíc nobelistů, a žádný Konvička nezastaví příval utečenců do Evropy. To je konstatování ve smyslu marnost, nic než marnost jako komentář. 

Podstata dokumentu Vědci proti strachu a lhostejnosti je racionální a správná. Signatáři nezlehčují rizika plynoucí z imigrace a neagitují za žádné konkrétní kroky. Je to protest proti rozdmychávání nesnášenlivosti a toleranci vůči extremismu. Zarážející je ale ona výše, na jaké se petenti vznášejí nad terénem reality. Přitom právě vědci by měli problém zkoumat věcně a hodnotit ho kriticky.

Píše se zde: Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. V červenci počet těchto lidí přesáhl laťku sto tisíc. Počty stoupají, takže odhad milionu za rok je spíš nedostatečný než přehnaný. Mají petenti představu, kde a jak budou žít ty statisíce, které přišly, a miliony, které se přijít chystají? Kdo je naučí jazyk, kdo jim dá kvalifikaci, aby se mohli v Evropě živit? Jak budou žít, než se jazyk naučí a kvalifikaci získají? I ten požadavek individuálního a kvalifikovaného výběrového procesu je naprosto mimo realitu za situace, kdy přicházejí lidé bez dokumentů, z míst, s nimiž nemáme žádné kontakty.

To, co předvádějí hmyzolog Konvička a Tomio Okamura s vypůjčeným psem, je opovrženíhodný konjunkturalismus: tito lidé brnkají na hodně temné tóny v lidské duši. Pozitivní efekt nebude mít jejich počínání žádný.

Z prohlášení vědců se realitě blíží jen ta opatrná větička ujišťující, že si petenti uvědomují vážnost problému. V celkovém kontextu to ale vyznívá jen jako alibi. V kritických chvílích žádná ušlechtilá proklamace nepomůže. Potřebujeme konkrétní kroky od unijních orgánů, protože Unie je v situaci státu, jehož zájem je vážně ohrožen.

Jelikož se k ničemu viditelnému unijní orgány nemají, národní státy bohužel přikročí k opatřením, které jdou absolutně proti duchu evropského společenství. Právě to je nebezpečí neskonale horší než aktivita hmyzologa Konvičky.