Co by mohlo působit strašidelněji než přízrak civilizačního kolapsu – opuštěných chrámů Angkor Watu…? Kdo by si při pohledu na takové zříceniny nepoložil otázku, zda by se stejná věc nemohla přihodit také nám?

Jared Diamond ve svém Pulitzerovou cenou odměněném bestselleru Osudy lidských společností. Střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel (1997, česky 2000) prozkoumal, jak a proč si civilizace Západu vyvinuly technologie a imunitu vůči nakažlivým nemocem, což jim umožnilo ovládnout většinu světa. Nyní se zabývá druhou stranou rovnice: co způsobilo, že některé velké civilizace minulosti zkolabovaly, a o čem se můžeme poučit z jejich osudů?

Tak jako v Osudech dokládá globální tezi sérií fascinujících historicko-kulturních vyprávění. Sleduje přitom základní vzorec katastrofy a podrobně vysvětluje, co se děje, když drancujeme přírodní zdroje, populace roste příliš rychle a dochází ke změně klimatu. Tyto faktory vedly k zániku společností, jejichž osudem byla zkáza. Některé společnosti však pro tyto problémy nalezly řešení a přetrvaly.

V závěrečné kapitole autor zkoumá současný svět.

"Nejzávažnější environmentální problémy,kterým dosud čelily dřívější i současné společnosti, se podle mého názoru dělí do 12 skupin….

1. Stále rychleji ničíme přirozené prostředí nebo je přeměňujeme na prostředí uměle vytvořené člověkem…Nejvíce sporů vyvolalo ubývání lesů, mokřadů, korálových útesů a neporušeného mořského dna…

2. Potraviny pocházející z volné přírody, především ryby…, tvoří velký podíl proteinů v lidské stravě. Přitom je získáváme v podstatě zadarmo… Velká většina cenných rybářských revírů je už buď zničena nebo rychle upadá…

3. Podstatná část divokých druhů, jejich populací a genetické rozmanitosti obecně je už dnes ztracena… můžeme uvést hubení velryb, žraloků, medvědů, vlků a jiných důležitých predátorů na moři i na souši, které změnilo celý potravní řetězec; zničení rostlin a živočichů ve volné přírodě, kteří rozkládají odpady a recyklují živiny a tím nám zajišťují čistou vodu a vzduch.

4. Na zemědělských plochách, které slouží k pěstování plodin, dochází působením větru i vody k erozi půdy, která přibližně 10x až 40x přesahuje rychlost její tvorby…

Na řadu přicházejí tři problémy, které se týkají omezeného množství energie, sladké vody a fotosyntetické kapacity. Ve všech případech není jejich "strop" neprostupný a pevně daný, ale poddajný: z potřebného zdroje můžeme těžit dál, ale s rostoucími náklady. (5.-7. )…

Následující tři problémy se týkají škodlivých dopadů produktů naší činnosti a jejich přemisťování: toxické látky, cizorodé druhy a atmosférické plyny.

8. Chemický průmysl a další odvětí vyrábějí nebo vypouštějí do ovzduší, půdy, moří, jezer a řek množství toxických látek… Polykáme je s jídlem i vodou, dýcháme je ve vzduchu a vstřebáváme je pokožkou. Často i velmi nízké koncentrace těchto látek způsobují vrozené vady, mentální retardaci a dočasné nebo trvalé poškození imunitního a reprodukčního systému…

9. Pojem "cizorodé druhy" se týká organismů, které záměrně nebo bezděčně přemisťujeme z jejich původního místa jinam. Některé jsou pro nás velmi cenné, například plodiny, domácí zvířata…Jiné naopak pustoší populace původních druhů.., parazitují na nich, přenášejí na ně nákazu…

10. Dopady lidské činnosti na životní prostředí zahrnují také plyny, které unikají do atmosféry a poškozují ochrannou ozonovou vrstvu, nebo působí jako skleníkové plyny, které pohlcují sluneční světlo a způsobují globální oteplování…

Erudovaní vědci se nyní shodují, že nehledě na každoroční vzestupy a poklesy průměrné teploty …se atmosféra v poslední době nezvykle rychle otepluje. Působení člověka přitom představuje hlavní nebo jednu z hlavních příčin tohoto jevu…Následkem tání sněhu a ledu se globálně zvýší mořská hladina a zvýší se riziko, že hustě zalidněné a nízko položené přímořské oblasti a říční delty postihnou záplavy… Mezi ně patří většina Nizozemí, Bangladéš a východní pobřeží Spojených států, dále mnoho nízko položených tichomořských ostrovů,delty řek Nil a Mekong…

Z bývající dva problémy souvisí s růstem lidské populace.

11. Světová populace roste. Pro více lidí je potřeba více jídla, vody, energie a dalších zdrojů. Rychlost tohoto růstu a přístup k němu se ale po celém světě značně liší. Nejvyššího populačního růstu (více než 4% ročně) dosahují některé země třetího světa, nízkého (méně než 1%) pak některé země vyspělého světa, například Itálie a Japonsko…

Problému nárůstu lidské populace se v posledních desetiletích věnovalo mnoho pozornosti, podnítil i vznik takových hnutí, jako je Zero Population Growth, které se jej snaží zpomalit nebo zastavit.

12. Nezaráží ani tak samotné množství lidí, jako jeho dopady na životní prostředí… Průměrný občan Spojených států, západní Evropy a Japonska spotřebuje přibližně 32x více zdrojů …a vyprodukuje 32x více odpadu než průměrný obyvatel třetího světa…

Největším problémem je zvyšující se souhrnný dopad lidské činnosti na životní prostředí, který nyní způsobuje stoupající životní úroveň třetího světa...

Existuje mnoho "optimistů", kteří tvrdí, že svět by mohl uživit dvojnásobek dnešní populace, a berou přitom v úvahu jen nárůst počtu lidí, ne ale zvýšení dopadů lidské činnosti na životní prostředí. Nepotkal jsem však nikoho, kdo by vážně tvrdil, že by svět mohl snést dvanáctinásobek dopadu lidské činnosti na životní prostředí, i když přesně k takovému posunu by došlo, kdyby všichni obyvatelé třetího světa dosáhli životní úroveň vyspělých zemí…

Obyvatele třetího světa v jejich úsilí povzbuzují rozvojové agentury a Organizace spojených národů… Žádná z vlád vyspělých zemí ani OSN není ochotna připustit nemožnost tohoto snu, neudržitelnost světa, ve kterém by měla obrovská populace třetího světa dosáhnout (a udržet si) současnou životní úroveň vyspělých zemí…

Politici vyspělých zemí dnes před svými voliči nedokážou obhájit, že by se jejich životní úroveň měla snížit, aby se snížila spotřeba zdrojů a produkce odpadu. Co se stane, až všem lidem ve třetím světě nakonec dojde, že současná životní úroveň vyspělého světa je pro ně nedosažitelná a vyspělý svět se jí sám odmítá vzdát?...

Popsal jsem těchto 12 problémů, jako by byly oddělené; ve skutečnosti jsou však propojené: jeden zhoršuje druhý nebo ztěžuje jeho řešení… Naše společnost dnes na celém světě postupuje neudržitelným směrem a náš životní styl může už za několik desetiletí omezit kterýkoli z 12 problémů, které jsme právě shrnuli. Představují časované bomby s rozbuškami, které jsou nastavené na méně než padesát let…

Lidé se často ptají: "Co je největším environmentálním nebo populačním problémem naší doby?" Bylo by prostořeké odpovědět: "Naším největším problémem je právě to, že se pokoušíme přijít na jeden jediný problém." Prostořeké, ale v postatě přesné, protože pokud nevyřešíme kterýkoli z výše uvedených 12 problémů, způsobí nám velké škody; tyto problémy se navíc vzájemně ovlivňují. Pokud bychom jich vyřešili 11, ale dvanáctý už ne, byli bychom stále ohroženi, nehledě na to, který z nich by to byl. Proto je musíme vyřešit všechny.

Protože postupujeme tímto neudržitelným směrem skutečně rychle, tak se světové environmentální problémy určitě nějakým způsobem vyřeší, a to ještě za života dnešních dětí a mladých dospělých. Jedinou otázkou je, jestli si toto řešení vybereme sami…, nebo si je nezvolíme a bude mít podobu válek, genocid, hladomorů, epidemií a kolapsů společností. Přesto, že tyto chmurné jevy patřily k dějinám lidstva odedávna, jejich výskyt se dnes zvyšuje důsledkem znehodnocování životního prostředí a nárůstu populace, které vedou k chudobě a politické nestabilitě."

V závěru tohoto rozsáhlého a fundovaného díla autor vyjadřuje svůj osobní postoj:

"Pokud v minulosti nedokázali své relativně mírné a lokální problémy vyřešit obyvatelé Velikonočního ostrova, jak může moderní svět doufat, že vyřeší své velké globální problémy?

Lidé, na něž podobné myšlenky působí depresivně, se mne pak často ptají, jestli jsem, pokud jde o budoucnost světa, optimista nebo pesimista. Odpovídám, že jsem opatrný optimista. Tím chci říct, že na jedné straně uznávám vážnost problémů, před nimiž stojíme. Pokud nevyvineme rozhodné úsilí, abychom je vyřešili, a pokud v něm neuspějeme, bude celý svět za několik desetiletí čelit snížené životní úrovni, případně něčemu horšímu. Právě proto jsem se rozhodl, že většinu svých profesionálních snah v tomto období života věnuji přesvědčování lidí o tom, že naše problémy musíme brát skutečně vážně a samy od sebe nezmizí. Na druhé straně bychom měli být schopni naše problémy vyřešit – pokud se rozhodneme, že to uděláme. Proto jsme se s mojí ženou před sedmnácti lety rozhodli, že budeme mít děti: viděli jsme důvody k naději."

⃰ ⃰ ⃰

Jared Diamond - Proč společnosti zanikají a přežívají, Academia, 2008, 751 s. (Collapse. How Societies Choose Fail or Succeed, Viking, New York, 2005)