VIII. amerického summitu v peruánské Limě se účastnilo nejméně hlav států v historii. Nejvíc chyběli tři.

Donald Trump se ústy tiskové mluvčí Bílého domu Sarah Huckabee Sandersové omluvil, že musí dohlédnout na severoamerickou odpověď Sýrii a také na vývoj světových událostí. Raketový útok byl sice úspěšný, ale z pohledu Latinské Ameriky byla Trumpova neúčast v Limě demonstrací nezájmu Washingtonu o jeho jižní sousedy.

Ozvaly se dokonce hlasy, že v době moderních komunikačních prostředků mohl Trump celou akci řídit z Limy. Spojené státy už od devadesátých let minulého století dávají najevo, že jejich zájmy v Latinské Americe nejsou prioritní, a Trump to několikrát během svého krátkého mandátu jenom potvrdil. Mark Feierstein, který za prezidenta Obamy řídil vztahy mezi USA a ostatními státy hemisféry, to vyjádřil v rozhovoru s BBC lapidárně: „Problém není, že se (Trump) neúčastnil summitu, ale že opustil tento region a měl zlé komentáře o něm i o lidech v něm. To je skutečný problém.“ Není divu, že Trump vyvolává odmítavé reakce. Například mexický prezident Enrique Peňa Nieto prezidentovi USA vzkázal, ať si svou frustraci vybíjí jinde a nikoli na Mexičanech. Důležité je, že chování Washingtonu otvírá cestu Číně, Japonsku, Rusku…

Venezuelský prezident Nicolás Maduro nebyl do Limy pozván. Přesto se o něm a o jeho zemi mluvilo nejvíc. Ukázalo se, že státy, které byly donedávna vlažně nakloněny bolívarské revoluci, jak ji prosazoval Hugo Chávez, nepodporují její verzi v podání Nicoláse Madura. Prakticky pouze Bolívie a Kuba požadovaly, aby - byť na poslední chvíli - byl Caracas na summitu zastoupen. Když se reportér z televize Bloomberg News v předsálí jednacího sálu zeptal bolivijského prezidenta, proč se účastní summitu, když se mu nepodařilo prosadit účast Venezuely, Evo Morales neodpověděl. Zato jeho bodyguard mu dal pěstí do obličeje. „A pak se oba váleli po zemi,“ komentoval chilský deník La Tercera. Izolovanost vládců v Caracasu, která se v poslední době prohlubuje, se netýká občanů Venezuely. Podle odhadu se jich na sto tisíc v Limě zúčastnilo doprovodných akcí summitu. Byli vřele vítaní jak účastníky setkání, tak peruánskou veřejností. Většinou se jednalo o Venezuelany, kteří v poslední době opustili svou vlast z politických nebo ekonomických důvodů. Jejich přijetí silně kontrastovalo s antiimperialistickými pouličními protesty a násilnostmi, jež se odehrávaly na předešlých summitech.

Raúl Castro (86), jako nejvyšší představitel Kuby, na summit nepřiletěl. Snad kvůli stáří, snad proto, že se chce 19. dubna vzdát mandátu a jmenovat svého nástupce. Poprvé pozvali Kubu na předchozí setkání v roce 2015, ale Raúl Castro na něm nijak nezazářil. Mnozí se domnívají, že končí vláda bratří Castrů, ale je pravděpodobné, že odstoupivší comandante bude zpovzdálí dál ovládat politiku Kuby. Ostatně zatím není ani znám jeho nástupce, ale říká se, že favoritem není ministr zahraničí, který zemi na summitu zastupoval. Ten pobyl v Peru v čele početné delegace, ale chyběli v ní disidenti, kteří sice chtěli být v Limě fyzicky přítomni, ale komunistický režim jim zakázal vycestovat z ostrova.

Hlavním tématem summitu byla korupce. Pociťují ji ve většině členských zemí, ale mnohým státníkům se o ní jen těžko mluvilo. Exprezident Luiz Inácio Lula da Silva tento měsíc nastoupil do vězení poté, co byl odsouzen za pasivní úplatek, a jeho nástupce Michela Temera zřejmě čeká soud hned, jakmile opustí prezidentský stolec. Peruánský prezident Pablo Kuczinski minulý měsíc raději odstoupil, když mu hrozilo, že bude obžalován z korupce. Nahnuté mají křeslo i prezidenti Kolumbie a Mexika.

Na minulých summitech se prezidenti často nemohli dohodnout na znění závěrečného dokumentu. Tentokrát se sjednotili na pohrůžce Madurovi. Neuznají prezidentské volby, které si naplánoval na 20. května, pokud se nebudou konat ve svobodném demokratickém duchu. Ale to ve stávající politické situaci Venezuely není možné.