Březnová havárie jaderných reaktorů na severovýchodě Japonska vyvolala vlnu odporu vůči tomuto energetickému zdroji. Hlavním argumentem kritiků je poloha Japonska v tektonicky aktivní oblasti, takže jaderná zařízení čelí permanentní hrozbě ničivého zemětřesení nebo zaplavení přívalovou vlnou tsunami.

Avšak s odstupem času se ukazuje, že jejich provoz je v Japonsku podstatně více ohrožen jinými, v zásadě lidskými faktory. Vše diriguje těsná provázanost politického a ekonomického systému Japonska, která se promítá až do vzdělávacího systému či hlasu médií. Tato vazba umožňuje stavět jaderná zařízení úsporně, to jest s relativně nízkými náklady na bezpečnost jejich provozu.
Amakudari doslova znamená "sestoupivší s nebe". Nejde o padlého anděla, ale o vysokého ministerského úředníka, který ve státní službě dosáhl důchodového věku a jde si přivydělat na stáří prací ve firmě, nad kterou má jeho ministerstvo zákonný dohled. Z titulu své bývalé pozice a věku získává takový trafikant ve firmě rozhodující slovo. Původní kontrolní a regulační funkce se úplně vytrácí, takže ministerstvo se de facto stává jakýmsi vzdáleným managementem průmyslových gigantů.

Z výše uvedeného lze lépe pochopit ohromující nerozhodnost vlády během fukušimské krize. První tři dny po havárii neučinila naprosto nic, veškerou činnost přepustila provozovateli elektrárny, firmě TEPCO. Až po dlouhých šesti dnech byla schopna se setkat s jejím managementem. Setkání ovšem předcházel americký nátlak na Japonsko, aby problém začalo řešit. Smutným hitem se stal výrok profesora fukušimské lékařské fakulty, podle něhož radiace neohrožuje usměvavé lidi.
Dobrou známku si neodnášejí ani media. Ta se v podstatě omezila na memorování tiskových zpráv dodávaných firmou TEPCO a poté na deklamování vládních komuniké. Investigativní žurnalistika prakticky neexistovala. Bezzubým dojmem působila i akademická obec, komentáře specialistů vyznívaly vágně, neadresně, čišela z nich především snaha nerozházet si nikoho ze štědrých korporátních sponsorů.

Podle orientálního principu yin-yang v sobě zlo obsahuje jádro dobra. Podíváme-li se pod tímto úhlem na fukušimskou havárii, zjistíme, že prakticky všechny státy provozujících jaderné reaktory po ní přistoupily k přísnějšímu hodnocení jejich bezpečnosti; jen zlomek z nich se chystá jaderný program odtroubit. A to v době, kdy spolehlivý alternativní způsob získávání elektrické energie ještě není k dispozici, není málo.

LN, 29.9.2011

http://japonsko.jp