• Pagi, ty jsi stál u zrodu prvního čs. SF klubu, tedy při samém počátku sebeuvědomění našeho fandomu. Jaká byla Tvá cesta z Villoidu až k Sardenu a když už jsme u toho až k tvému současnému angažování v Radě ČS fandomu? Samozřejmě jen v klíčových bodech, podrobněji by to vydalo na knihu.

Vždycky mi dělalo problém najít ve vztahu k čemukoliv zlatou střední cestu - a tak jsem kdysi spadl do sci-fi až po uši. Až dlouho poté jsem se dostal k termínu „sense of wonder“, ale to přesně bylo ono, co nás všechny v té původní partě drželo u sci-fi.
A navíc jsem byl naivní, myslel jsem si, že když sci-fi (tedy aspoň ta jeho SF část) je o vědě, že má šanci se stát něčím důležitým a ne jen koníčkem a životním stylem nepříliš početné skupiny lidí. Byl jsem takovým styčným důstojníkem mezi klubem Villoidus (a vlastně celým tehdejším fandomem) a vedením matfyzu. Málokdo už dneska ví, že každé číslo fanzinu Villoidus muselo do tisku jít skrz schvalovací proces, a tam hodně dělaly moje osobní vazby.
Jenže pak jsem byl hibernován v manželství, v roce 1994 jsem už ani nedorazil do Banské Bystrice na Parcon, a z mrazáku jsem vypadl až s rozvodem v roce 1999. Ten návrat - to byl pro mne úžasný pocit, přijel jsem na poradu a spousta lidí to vzala jako samozřejmost, jako kdybych se vrátil z hodinové procházky. Nanejvýš se mne někdo zeptal „Kde jsi se zdržel?“

• Na něco se zeptám podrobněji, jak Ti pomáhala inspirace Neviditelným psem a jak přímo Ondřej Neff? Proč byl vůbec Sarden od počátku tak těsně spjat s NP?

Tehdy se sešly dvě na sobě jinak nezávislé aktivity. Postupně jsem došel k názoru, že fandom potřebuje nějakého webového bratříčka Interkomu (vlastně až teď, když si rozmýšlím tuhle odpověď, jsem si uvědomil, že jsem podobně a z úplně stejných důvodů rozjížděl o půl druhého desetiletí dřív i IK, jen jsem u něj nevydržel tak dlouho jako u Sardenu). Spousta lidí dělala webové stránky o SFFH, ale s výjimkou Petra Sládka (přehledy vydaných knih a jejich recenze na scifi.cz) nikdo systematicky nemapoval žádnou z oblastí - a zpravodajský server chyběl vůbec. (Byla to záležitost nazrálá, vždyť ve stejnou dobu a, aniž bychom o sobě věděli, v tutéž dobu něco podobného připravovali i Ondřej Jireš a Pavel Kramný - server fantasyplanet.cz.)
Asi čtvrt roku jsem strávil hledáním možnosti, kde pro něco takového opatřit technické zázemí. Hostingy tehdy byly drahé a já jsem webovým programátorem nebyl (a dodnes nejsem). Ondřej Neff zase přemýšlel o rozšiřování svého Neviditelného psa, a chtěl tam mít sekci věnovanou právě sci-fi. Sám ovšem neměl tolik času, aby si k hlavnímu proudu Psa přidal další projekt s podobnou náročností, a tak začal lámat Vlada Ríšu. Já zas pro změnu mapoval možnosti, jak zpravodajství o sci-fi plnit, a - jak ten svět je řízen náhodami - přesně v tutéž dobu jsem přišel za Vladem, jestli ze strany Ikarie mohu počítat s podporou takového projektu. Vlado zajásal a postrčil mne k Ondřejovi. Ten pokýval hlavou a naformuloval podmínky: žádné vulgarity, žádnou pornografii, a deník. Do chvíle, než jsem začal pořádat články do redakčního systému, jsem si myslel, že problémem budou ty dvě první podmínky.
Při startu mi pomáhalo několik lidí. Pro rady a zkušenosti z redakční práce a publicistiky jsem chodil samozřejmě k Ondřejovi Neffovi a také k Vlado Ríšovi, věci grafické a typografické jsem řešil s Tomem Vildem - ten v oněch dřevních dobách navrhoval design NP. S Ondřejem Neffem jsem také řešil několik málo problémů v etickoprávní oblasti, se kterými jsem se setkal; Ondřejův nadhled a zkušenosti mi pomohly přenést se jak přes někdy nenávistné negativní komentáře (zpočátku hooodně bolely...) stejně, jako přes výhružku soudem za zveřejnění jedné zpravodajské informace. 

• Vzpomínám si, že než jsi Sarden rozjel, velmi ses snažil o spolupráci s řadou tehdy již existujících fanouškovských stránek. Jak dopadla ta jednání a jak pak vypadala spolupráce?

Kdybych citoval známé heslo slib potěší a nezavazuje, spoustě těch, kteří spolupráci slíbili, bych ublížil. Byl jsem to já, kdo se do toho projektu pustil, a všichni ostatní měli svoje vlastní projekty a spoustu práce s nimi. To myslím můžeš potvrdit i ty a navíc z obou stran - jak coby dodavatel vůči Sardenu, tak i jako jeho odběratel. (I já jsem - pro změnu a zrcadlově - slíbil spolupráci Interkomu, a dopadlo to velmi stejně.) 

• Co Ti dalo při práci na Sardenu nejvíce práce a co se Ti nejvíc povedlo, nač jsi hrdý, co Ti udělalo největší radost (a co, potažmo kdo, přineslo největší zklamání. Pokud to tedy stojí za to ještě dnes zmiňovat)?

Určitě jsem hrdý na dvě věci. Tou první je, že jsem vydržel táhnout deník celých pět let. Tou druhou je, že s mým odchodem z postu šéfredaktora Sarden neskončil, že Pechy začal a pokračuje.
Zklamání? Tu a tam byla. Čas od času se mi něco nepovedlo - v časovém presu napsaná recenze byla odbytá a čtenáři na to přišli (a upozornili), tu a tam jsem se spolehl na vlastní paměť a v článku jsem uvedl chybné informace.
Jedno zklamání bych mohl označit jako velké. Ale byl to sen - a u těch se to bere trochu jinak. Sarden se neprofesionalizoval, já i teď Pechy ho děláme ve volném čase a v podstatě jedinými odměnami nám jsou občasné pochvalné reakce čtenářů a do jisté míry taky recenzní výtisky (a musel jsem se naučit dívat se na zuby i darovanému koni).

Dodám pouze, že pochvala čtenářů zahřeje asi nejvíce. Osobně jsem hrdý, že se mi podařilo Sarden udržet do sedmého roku a mít elán a nadšení pokračovat po další léta. (Pechy)

• Jak proběhla migrace dat pod lidovky.cz, neztratily se některé zajímavé články, kolik toho z minulých je dostupné v archivu?

Migrace proběhla rychle, chvíli jsme si zvykali na nový redakční systém. Ten je - až na nějaké rozdíly vázané na odlišnosti v grafické úpravě - stejný jako používají redaktoři webových stránek iDnes a Lidovek, čili profesionálnější a propracovanější (a méně pružně upravovaný) než původní systém, který tolik let (za dobré slovo) programovali a udržovali lidé okolo Miloše Čermáka, Toma Vilda a Jirky Gallase (jméno firmy se několikrát měnilo, nakonec to bylo ICZ, ale tahle parta byla víceméně stále stejná).
Archív NP - to je babelská knihovna. Všechno tam někde je. Jen není vůbec jednoduché to najít, musí se ručně opravovat adresy v odkazech. Už skoro rok plánuju, že se to pokusím nějak narovnat, ale... není čas...

Migrace byla děsivá, ale když už jsme se rozkoukali, nebyla vůbec tak strašná, navíc jsme brzy zjistili, že nám (kromě nových čtenářů) přináší (a jim vlastně také) spoustu prostoru pro realizaci našich plánů. Funguje diskuze, obměnili jsme a aktualizovali rubriky, můžeme využívat bohaté fotogalerie, atp.

S archívem se objevila daleko větší práce, než se čekalo, a potvrdit vám to může Jirka Wágner z Velkého psa. Jednání s programátory iDnesu bývá těžké, ale akce Znovuobnovení archívu nebyla vyškrtnuta z našich plánů. Prozatím se pokouším nabídnout zajímavé kousky v e-zinu a sem tam je resuscitovat v běžném vydání. Ztraceny rozhodně nejsou.

• Dělal bys dnes něco jinak?

Všechno!
Ale vážně: kdybych tehdy věděl, co a jak mne doopravdy čeká, asi bych odešel z rozhovoru s Ondřejem Neffem kvapně, bez rozloučení a bez otevírání dveří. Ovšem nevstoupíš dvakrát do téže řeky a tak, kdybych dneska dostal podobnou nabídku, nejspíš bych ji zase přijal, ale spoustu věcí bych si zorganizoval jinak.

• Jak jsi přišel na to, že Pechy je ten pravý, kdo Tě nahradí?

Raději se zeptej Pechyho, jak přišel na to, že šéfredaktorovat Sarden je to pravé pro něj. Ale zase trochu vážněji - přes dva roky jsem s partou okolo ScifiWorldu spolupracoval, měl jsem dost času pro to, odhadnout (poznat to předem nejde nikdy), že Pechy je stejně tvrdohlavý jako já, a na druhou stranu i on měl dost času aspoň trochu nahlédnout do kuchyně Sardenu. 

To, že bych Pagiho někdy nahradil, jsem netušil, ale když o této možnosti poprvé zauvažoval, věděl jsem, že to je asi největší čest, které se mi mohlo dostat. Každopádně mám ještě jednu odpověď na tuto citlivou otázku. Docela možné se mi jeví, že se nenašel nikdo, tak bláznivý, kdo by to přijal ;-) Doufám, že Pagimu nedělám přílišnou ostudu.

• Co Ti Sarden vzal a co Ti dal?

Po dobu pěti let mi sebral prakticky veškerý mimopracovní čas.
Naučil jsem se psát publicistiku, dělat to, čemu Ondřej Neff říká „tvůrčí práce s prameny“ (v dobách před počítači a politickou korektností se tomu říkalo pracovat s nůžkami), setkal jsem se s lidmi, kteří by jinak byli nejspíš mimo můj dosah. Dal mi pocit dobře odvedené práce - články jsem přestal po dvou tisících počítat, několika autorům jsem pomohl posunout jejich práci o kousek výš a dál. Ono se to špatně vyjmenovává - souhrnně bych řekl, že Sarden mi dal jistý životní styl, někdy podstatně odlišný od dřívějšího, v něčem téměř totožný, ale ve svém souhrnu určitě zajímavější.

Das stimmt. Sarden mi vzal budoucnost a dal mi budoucnost. Rozhodně nelituji.

• Všiml si někdo tvé práce, ocenil ji fandom či nějaká jeho organizace?

Kdyby tahle otázka končila tam, kde má čárku, asi bych rozehrál skeč o tom, jak si mé práce povšimli ti, které jsem nepochválil tak, jak ode mne čekali. Ale druhá půlka otázky ji dává do vážnější polohy, a tak odpovím podobně. Všimli si a ocenili ji jak členové ASFFH, tak Fandom a fandom vůbec - nejenom cenami, ale i obyčejnou pochvalou, komentářem, mejlem. Protože Sarden je o SFFH, pochopil jsem už dávno, že tohle je okruh těch, které Sarden zajímá a jejichž názory vítám. 

Ale určitě, Pagi odpověděl poněkud skromně, ale pochybuji o tom, že by o Sardenu někdo z fandomu někdy neslyšel.

• Jaké máš plány do budoucna?

Spoustu. Měl jsem jich spoustu už před dvěma lety, ale rozhodl jsem si je šetřit a proto jsem žádný nerealizoval. Nečekej, že tu nějaký z nich uvedu - ještě by někdo na mne mohl jejich splnění vymáhat. A to bych si je, jak určitě chápeš, těžko mohl šetřit a hýčkat do budoucnosti.

Otázky na Pechyho:

• Jak se liší práce na Sardenu od ScifiWorldu?

Jak? Značně, zatímco SciFiWorld byl pouhým snem, na kterém jsem se rozjížděl a byl čistě sobecký, Pagi mě na Sardenu naučil přibližovat se profesionálům, uvědomit si, že takový kolos (sci-fi rubrika Neviditelného psa) nemohu nést úplně sám, vždyť i Atlas si rád odpočinul od podpírání nebeské klenby, aby ji na chvíli mohl podržet Hérakles. Skutečný rozdíl však vidím v tom, že SciFiWorld nese břímě databáze, něco jako podstatně skromnější Wikipédie o fantastice a jejích autorech. Sarden pak je deníkem, kde se množství informací objevuje a ztrácí v běhu dějin. Na Sardenu si ani po dvou letech nemohu dovolit vzít měsíc volna (situace se však v posledních několika měsíc mění a brzy mohu počítat s týdnem dovolené), zatímco SciFiWorld se drží nahromaděnými informacemi, které se na něm za sedm let nastřádaly, jenom plány s ním zasouvám stále hlouběji, vždyť prioritou se stal Sarden a musím souhlasit se vším, co o této návykové řeholi napsal Pagi.

• Co Tě přivedlo k vytvoření SFW a pak do Sardenu?

Pozor na to, stejně jako Pagi nejsem programátor. K SFW (tehdy Sci-fi webu) mě přivedla touha vytvořit stránky o sci-fi autorech, kterých se mi, v době, kdy jsem se měl učit na maturitu, nedostávalo. Našel jsem jeden smělý projekt Petra Macka a nadšenecky se zavázal, že to rozjedeme - stalo se tomu a tak (v tom krásném roce 2000 vlastně vznikalo mnoho skvělých webů), což mě dostalo do současné situace, kdy odpovídám na tvé otázky. SciFiWorld vytvořila skupina lidí, která se často a ráda setkávala, jenom jsme se všichni časem rozešli jinými směry a většina si našla jiné koníčky.

• Máš dojem, že Sarden na tebe klade větší nároky a musíš se učit nové věci?

Ale samozřejmě, ostatně proto jsem do toho šel, abych překonával dosavadní hranice. Na druhou stranu všechno nejde házet na Sarden, mohu si za to sám a baví mě to. Asi jsme si s Pagim podobnější, než si sami připouštíme, minimálně s tvrdohlavostí jsme na to stejně.

• Jaké máš plány do budoucna?

:-) "Pravidelně" se o nich zmiňuji v editorialech a je jich hodně. Ne každý se nám povede zrealizovat, ale vzhledem ke stále většímu zájmu čtenářů nehodláme polevit v jejich vymýšlení a následném uskutečňování. Konkurence nikdy nespí a nutí nás být stále lepšími. Pagi zmínil, že jich má v rukávu schovaných nespočet, mám takový dojem, že mu je z něho kradu a pokouším se realizovat. Stačí se podívat, jak se tahle rubrika Neviditelného psa změnila od předání žezla nějakému Pechymu.

• Pro zajímavost a Regionální individuum:

Martini mám rád s limetkou a správným poměrem čisté vodky - bez červů, které nesnáším v jakékoli podobě. Tinki Binkiho nemohu vystát, protože kvůli jeho nechutnému vkusu (ohledně konfekčních doplňků) spustil vlnu tažení proti nevinným postavičkám, které formovaly moji osobnost v dětství. Na to mohu hned navázat tvrzením, že jsem heterosexuál a sledování Křemílka s Vochomůrkou mě nijak neovlivnilo. Ručník jsem nechal v koupelně, ale 25. května jsme u nás na vile slavili. Měřím 197 cm, vážím asi 93 kg, vlasy jsem si už snad rok nebarvil a oči mívám (žluto)zelené. Miluji jídlo, léto a Sarden.