19.3.2024 | Svátek má Josef


HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (78)

27.3.2019

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Jest málo známo, že ten, kdo jako první v historii veřejně použil termín „Národní galerie“, byl lékař Josef Hoser. Uvádí to mimo jiné v roce 1996 vedoucí Archivu Národní galerie Vít Vlnas (*1962) v katalogu „Obrazárna v Čechách 1796-1918“. (Katalog byl vydán k výstavě pořádané Národní galerií v Praze u příležitosti dvoustého výročí založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění).

Dne 26. března 1844 na shromáždění Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze sběratel a mecenáš MUDr. Josef Karel Eduard Hoser (1770-1848) předal tomuto spolku svoji sbírku více než tří set obrazů a grafických listů. Šlo převážně o rakouské, vlámské a holandské umění 17. a 18. století. Sbírku vytvořil během čtyřiceti let. Sám byl členem spolku od roku 1838. Pronesl při té příležitosti VĚNOVÁNÍ, které začínalo takto:

An z lásky k rodné zemi mohl jsem již za živobytí svého rozžehnati se s majetkem mnou téměř po čtyři desítiletí co nejpečlivěji chovaným a nejednou značnou obětí zakoupeným, abych učinil jej obecným statkem prospívajícím národu, jehož synem býti se honosím, především tou myšlenkou cítím se povznesena a obměněna, že prozřetelností dopřáno mi jest potěšení, státi se sám ještě svědkem onoho užitku, jejž majetek ten klassickými vzory svými poskytovati bude rozvoji a vytříbení smyslu uměleckého mezi mladými krajany mými …

A zakončil svůj proslov zvoláním: Bůh žehnej Čechám, mé drahé, milované vlasti!

Soukromá Společnost vlasteneckých přátel umění vznikla 5. února 1796 z iniciativy vlastenecké patriotické šlechty a představitelů měšťanských intelektuálních elit. Šlo jim především o záchranu uměleckých děl minulosti, která byla často vyvážena či dokonce ničena. Navíc jim šlo také o výchovné působení zejména na studující mládež. Jejich OBRAZÁRNA (vznikla o dva měsíce po založení Společnosti, dne 12. dubna 1796) se později stala základem dnešní Národní galerie. V tomto smyslu byla Hoserova slova o budoucí Národní galerii, naprosto prorocká. Ta vznikla ovšem až v roce 1945 sloučením Obrazárny, Moderní galerie a grafické sbírky Národního muzea, když příslušný zákon č. 148 o Národní galerii byl přijat až v roce 1949.

Iniciátorem vzniku Společnosti byl František Josef, hrabě ze Šternberka a Manderscheidu (1763-1830), mimo jiné žák slavného kolínského sběratele a mecenáše umění Ferdinanda Franze Wallrata (1748-1824). Výrazným organizátorem spolku byl i český malíř a historik umění Jan Jakub Quirin Jahn (1739-1802). Mezi dalšími zakladateli jsou Kolovratové, Černínové, Lobkovicové a jiní. V roce 1800 založil spolek vysokou uměleckou školu, kterou nazvala Akademií.

V červenci roku 1944 zveřejnily Lidové noviny překlad rukopisu části pamětí známého a oblíbeného pražského lékaře MUDr. Jana Theobalda Helda (1770-1851), skladatele a také rektora pražské univerzity v letech 1826-1827. Známého rovněž z Jiráskova F. L. Věka. Rukopis byl uložen v Národním muzeu a text přeložil Jindřich Květ. Stať, kterou Lidové noviny tehdy přinesly, má název „Data k mému budoucímu nekrologu“. Doktor Held zde vzpomíná mnoha přátel a zajímavých osobností, s nimiž se při své lékařské a skladatelské činnosti setkal. A začíná právě „osudy kolegů mediků“. Píše:

Josef Karel Eduard Hoser: můj nejvzdělanější a nejmilejší spolužák měl už dva ročníky práv, když z lásky k přírodním vědám přestoupil na medicinu. Ale přes to dokončil ještě i dva zbývající ročníky práv. Když jsem nastoupil v březnu 1783 místo zpěváka fundatisty u Václava Praupnera, přišel jsem právě na Hoserem opuštěné místo vokalisty: Hoser totiž našel na Hradčanech dobrodince, dvorního radu z Altmannů, přebohatého životní filozofií. Bylo by zbytečné, abych líčil neobratným perem Hoserův portrét, protože je členem České učené společnosti a tato práce náleží k povinnostem jejich členů. Krátce a dobře, nebylo dne, abychom nebyli pospolu: naše názory denním dlouhým stykem se podobaly, ba byly jednostejné …

lékaři 78 1

Doktora Hosera, který později proslul i jako amatérský etnograf a geolog, do sběratelské činnosti zasvětil dvorní rada zweibrückenského vévody Josef Karel Altmann z Altmannshofenu, který byl v Praze znám jako dobrý znalec umění a byl také členem Společnosti vlasteneckých přátel umění. Ovšem ještě předtím ho podporoval na studiích, právě pro nadání, které projevoval. Odtud ona poznámka doktora Helda v předchozím textu o „dobrodinci radovi z Altmannů“.

Hoserův otec byl panským rentmistrem (správcem důchodů) v Ploskovicích. V roce 1775 se Hoserovi usídlili ve Svádově (otec byl správcem místního statku) nedaleko Ústí nad Labem. Zde si nadaného Josefa všiml místní vikář Franz Hesse. Aby mohl studovat v Praze, zajistil mu (jako dvanáctiletému) místo vokalisty u ředitele chóru Václava Praupnera v Praze. Hoser se zabýval nejprve mineralogií a entomologií a po filozofických studiích přešel na práva, avšak současně studoval medicínu. V roce 1798 získal doktorát. O rok později vstoupil do služeb ruského generála Durassowa a jako lékař doprovázel ruské vojsko na evropských taženích (Italie, Německo).

Jako třicetiletý vstoupil později do služeb velkovévody Karla, avšak přitom hodně cestoval v Čechách i po Evropě. Pracoval také jako praktický lékař v Praze. I přes velké pracovní vytížení měl neuvěřitelně široký záběr činností.

lékaři 78 2

Tak například prováděl (dnes bychom řekli lékařsko-sociologický) průzkum života lidí v Podkrkonoší. Zajímal se o jejich životní úroveň, sociální vztahy, stravování i bydlení. Výsledky vydal v roce 1841 v knize „Krkonoše a její obyvatelstvo“. Vydal i místní cestopis – Letní plavby českých parníků (1847). V roce 1803 vydal úžasnou a tehdy docela obdivovanou monografii „Krkonoše ve statistickém topografickém a malebném přehledu“. Je rovněž autorem první podrobné mapy Krkonoš, která do roku 1812 vyšla celkem třikrát. Zpracoval i reliéfní mapu Krkonoš (model 109 x 74 cm z limetkového dřeva), kterou věnoval do sbírek Národního muzea. Bohužel, zřejmě dnes leží nepoznána v některém muzejním depozitáři.

Poté co doktor Hoser postupně předal svou kompletní sbírku obrazů a grafik Společnosti vlasteneckých přátel umění, pustil se do zpracování katalogu (prvního, který vůbec spolek měl). Ten vyšel v roce 1846 pod názvem „Hoserovy sbírky maleb“. Úžasně podrobné dílo obsahuje životopisné údaje malířů, popis všech obrazů včetně technických údajů.

Nezapomněli jsme na něj – v polovině roku 2016 proběhla ve Schwarzenberském paláci v Praze výstava grafických listů a kreseb, které byly předmětem velkorysého a vzácného daru doktora Josefa Karla Eduarda Hosera Společnosti vlasteneckých přátel umění v březnu roku 1844. Čeští lékaři nebyli pouze vlastenci, ale také mecenáši a lidumilové.

Příště: prof. MUDr. Václav Steffal