6.12.2016 | Svátek má Mikuláš






HISTORIE: 150 let od skvělé myšlenky sokolské 2

12.6.2012

Posléze přibyl čin

Mezi osobnosti, které stojí u počátku položení základů Sokola, není jméno světoznámého českého vědce a spoluzakladatele cytologie Jana Evangelisty Purkyně (1787 – 1869) zas tak často zmiňováno, jakkoli by si to zasloužil. Jeho asistentem byl přírodovědec a politik Eduard Grégr (1827 – 1907). Oba dva, Purkyně i jeho asistent byli od počátku přispěvatelé významného encyklopedického díla známého jako Reigrův slovník naučný (vycházel v letech 1860 – 1874). Eduard Grégr přizval ke spolupráci v redakci tohoto slovníku i Miroslava Tyrše. Ve stejnou dobu, 1. ledna 1861 zakládá Eduardův bratr Julius Grégr (1831 - 1896) Národní listy. V roce 1874 se Julius Grégr stává spoluzakladatelem Národní strany svobodomyslné, známou spíše pod názvem Mladočeši. Není bez zajímavosti, že jejím kandidátem a později poslancem v Říšské radě byl Miroslav Tyrš.

Eduard Grégr

Julius Grégr

A tak se stalo, že 17. prosince 1861 dr. Julius Grégr přichází na pražské policejní ředitelství s žádostí o registraci "Tělocvičné jednoty pražské". Žádost je pochopitelně doplněna stanovami spolku, jehož prvním jednatelem se stal jeho bratr Eduard. Stanovy spolku byly kupodivu schváleny již 27. ledna 1862. Za tři týdny se konala v Malypetrově tělocvičném ústavu v Panské ulici ustavující valná hromada spolku. 75 přítomných zvolilo starostou spolku Jindřicha Fügnera (původně Heinrich Anton; 12. 10. 1822 – 15. 11. 1865). Dále pak místostarostou (později náčelníkem) náčelníkem Miroslava Tyrše (původně Friedrich Emmanuel Tiersch; 17. 10. 1832 – 8. 8. 1884). Členy výboru se stali oba bratři Grégrové (původně Gröegrové, od mládí čeští vlastenci i když jejich maminka byla Němka), dále třeba Rudolf Thurn-Taxis, Rudolf Skuherský, Emmanuel Tonner, Karel Steffek, František Písařovic, Jan Kryšpín, Ferdinand Fingerhut (Náprstek) a JUDr. Tomáš Černý. Samá dobrá jména.

Vzhledem k tomu, že Tyrš s Fügnerem byli vlastně svým původem čeští Němci, sváděla později jejich kritiky tato skutečnost ke spekulacím. Leč zbytečným a vesměs nepravdivým. Tyrš pro českou otázku zahořel již v době středoškolských studií na Malé Straně a sám požádal, aby mohl maturovat v českém jazyce, když si předtím změnil i křestní jméno z Friedricha na Miroslava. Na druhou stranu Jindřich Fügner měl s češtinou více než značné potíže. Avšak oba dva hlavní zakladatelé spolku od počátku úzkostlivě střežili jeho naprostou apolitičnost. Oběma, bez ohledu na to z jakého prostředí vyšli, byl poctivým a základním cílem zájem na skutečném fyzickém a morálním růstu českého národa. A dokázali skloubit své nejlepší vlastnosti a znalosti. Tyrš byl velmi vzdělaný člověk a naprosto oddaný tomu nejlepšímu, co nám mimo jiné odkázala řecká filozofie. Fügner byl také velice vzdělaný člověk (ovšem spíše samouk), navíc velice zběhlý v evropských poměrech a dokonalý psycholog. Byl to on, kdo v počátcích vzniku spolku uměl mírnit různé spory. Každopádně nebyl vznik spolku jakýmsi aktem proti německému živlu. V té době ani nehořely mezi Čechy a Němci nějaké zvláštní nacionální vášně, zejména vůbec ne mezi inteligencí českou a německou. Pochopitelně, že o povznesení národa českého zde šlo. Avšak jiným způsobem. Rozhodně nikoli onou formou, která by potlačováním jedněch, upřednostňovala druhé, čemuž jsme se bohužel nevyhnuli po roce 1918.

Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš v kresbě vynikajícího portrétisty Františka Ženíška (1849 – 1916), budoucího rektora Akademie výtvarných umění (1903 – 1904). Kresby jsou z roku 1883. S Ženíškem se potkal Tyrš jako s cvičencem – mladí výtvarníci z pražské umělecké akademie, kde Ženíšek od roku 1864 studoval u profesora Eduarda Engertha, chodili po večerech velice horlivě cvičit do Sokola. Ženíšek byl mimo jiné velice oddaným obdivovatelem Josefa Mánesa, takže nemohl ani nebýt než příznivcem myšlenek sokolských. Josef Mánes byl totiž také u toho, když Sokol vznikal a je autorem jeho praporu.

Křídla sokolí I

Označení "sokol" se oficiálně začalo používat až v roce 1864 na návrh Emanuela Tonnera, který se nechal inspirovat u Jihoslovanů, kteří "sokoly" nazývali své hrdiny. Tito dravci pro ně představovali symbol síly, rychlosti, cti a čestného boje. "Jméno spolku je původu jihoslovanského. Sokol znamená Slovanu v přeneseném, tedy básnickém slova smyslu bohatýra tělem i duchem. Sokolská myšlenka byla postavena na helénské době za Perikla."

Emanuel Tonner (1829-1900) český pedagog, novinář, překladatel a politik. Měl hluboké znalosti české historie, hlavně třicetileté války, a populární formou ji zpracoval v Matici lidu pro širokou veřejnost. Dějiny pro něj nebyly jen sbírkou starožitností, ale snažil se pochopit jejich vůdčí myšlenku a přinést z nich aktuální poučení pro současnost. Zastával se slovanské vzájemnosti, zejména česko-polských vztahů, které podpořil knihou Poláci a Češi. Z latiny přeložil spisy Res publica bohema (Pavel Stránský), Obrana jazyka českého (Bohuslav Balbín) a Bellum bohemicum (Ondřej Habervešl z Habernfeldu).

Emanuel Tonner

Josef Barák

Muž, který navrhl, aby namísto původního ZDAŘ BŮH Sokolové používali pozdrav NAZDAR, se jmenoval Josef Barák (1833-1883). Vynikající český básník, novinář a vlastně vůdčí postava spisovatelské družiny májové. V roce 1858 se mladí čeští literáti představili veřejnosti literárním almanachem s názvem Máj. Redaktorem tohoto dílka byl Josef Barák, ačkoli hlavními iniciátory byly Neruda s Hálkem. Jenže ještě jim v té době nebylo (dle zákona) potřebných čtyřiadvacet let. Dnes je jeho jméno známé jen užšímu kruhu zájemců o české dějiny. Neprávem, neboť, jak o něm napsal ve svých vzpomínkách spisovatel A. Stašek, "svými náhledy předbíhal svou dobu, což bývá vždy známkou duchů nad obecnou úroveň vynikajících". A jak Josef Barák přišel na to Nazdar? Je to taková krásná, typicky česká hříčka. Někdy se také používá zdrobnělina Nazdárek. 14. dubna 1851 byla vyhlášena sbírka na podporu vybudování Národního divadla. Na pokladničkách výběrčích byl nápis "Na zdar Národního divadla". A výběrčí se začali představovat slovy Na zdar, čímž vznikl vlastně název Nazdar. Nu, a protože se vybíralo i na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku, pozdrav nazdar byl všeobecně rozšířen. A tak se stal pozdravem sokolským. Měl Josef Barák velmi dobrý nápad. Později se tento pozdrav proslavil v první světové válce díky rotě NAZDAR složené z českých dobrovolníků, která tvořila základ československých legií ve Francii.

Josef Mánes

Josef Mánes svého času portrétoval Jindřicha Fügnera a jeho ženu. Od té doby byli přáteli. Miroslav Tyrš se s Mánesem seznámil při jedné návštěvě u Jana Evangelisty Purkyně, kde byl Mánes hostem. Navíc Tyrš obdivoval Mánesovy ilustrace v Rukopise Královédvorském. V nich viděl ideální typ českého muže a ženy. Tehdy nikdo netušil, že RKZ je falzifikát, konec konců není to zcela jasné ani dnes. Fügner se tehdy obrátil na Mánesa, aby vytvořil důstojný prapor pro tělocvičnou jednotu. Mánes jej vymaloval olejem na čisté hedvábí. "Prapor Sokolstva je oživen "hřebíčkovým květem", který na obrovnáchkách jihomoravských chalup často nalézáme." K Sokolu patřil a patří též kroj, jeho červenou garibaldovskou košili navrhl Jindřich Fügner a Mánes to akceptoval.

Sokolové na Šárce 1864

Tisíce dalších sokoloven

Starosta jednoty Jindřich Fügner koupil pozemek v blízkosti Slepé brány v ulici Hradební (dnešní Sokolská č. p. 1437 nedaleko Václavského náměstí) a vyzval členy, aby pomohli ve stavbě vlastní tělocvičny - sokolovny. V jednom letním dni přesvědčil architekta Vojtěch Ignáce Ullmanna, aby nechodil z tělocvičny domů a usedl k rýsovacímu prknu. Ráno byl projekt hotov.

V červenci 1863 se začalo s výkopy a v prosinci téhož roku se v nové sokolovně začalo cvičit. Osvědčila se dobrovolná práce i peněžní dary ve prospěch sokolovny. Tímto způsobem byly pak postaveny v této zemi tisíce dalších sokoloven. Stavba sokolovny byla neobvyklá a předběhla svou dobu jednak rozlohou tělocvičného sálu (1.100 m2), který je nyní označován jako Fügnerův sál. Tělocvična je i místem kde se pořádal 1. sokolský maškarní ples (1865), o kterém ve svém fejetonu psal Jan Neruda, a který byl nazván Šibřinkami. Ty se staly tradičním sokolským plesem a v mnoha sokolských jednotách jsou pořádány dodnes. V sokolovně byly nejen kanceláře, ale i byty pro činovníky Sokola. Její výstavbu uhradil Jindřich Fügner a také stavbu spolku odkázal.

Sokolské slety

Sokolské slety považovali zakladatelé spolku za mezinárodní slavnosti ducha i těla. Tyrš sám onu myšlenku považoval za jisté vzkříšení myšlenek olympijských. Cvičence považovali Sokolové za posly míru, porozumění, za vyslance snášenlivosti a mravního souznění. Tomu pozdější organizátoři socialistických Spartakiád nemohli v řádném případě porozumět.

I. slet 1882 byl uspořádán v červnu 1882 na Střeleckém ostrově. Před 2500 diváky zacvičilo 696 cvičenců, Prahou prošel průvod 1600 krojovaných Sokolů.

II. slet 1891 se povedlo uskutečnit až jako doprovodnou akci Jubilejní výstavy 1891. Čtyřdenního sletu ve dnech 27. června až 30. června se zúčastnilo 2310 cvičících Sokolů, v průvodu Prahou pochodovalo 5520 Sokolů v krojích.

III. slet 1895 byl uspořádán ve dnech 28. června až 1. července 1895 a zahrnoval hromadné cvičení 4000 mužů, v průvodu Prahou šlo 7533 krojovaných mužů.

IV. slet 1901 na Letenské pláni, kde byl vytvořen areál pro 22 000 diváků a 6 000 cvičenců. Do různých cvičení se zapojilo zhruba 9000 cvičenců a poprvé i ženy. V průvodu Prahou pochodovalo přes 11 000 Sokolů.

V. slet 1907. Hlavní sletové dny byly od 28. června do 1. července opět na Letenské pláni, cvičilo a tančilo přes 10 tisíc mužů a žen z jednot celého světa.

VI. slet 1912. Na Letenské pláni byl upraven areál 14 hektarů s tribunami pro 10 tisíc diváků. Bylo zajištěno ubytování pro 40 000 návštěvníků. V průvodu šlo 17 212 sokolů z mnoha zemí světa s prapory a hudbou.

VII. Slet 1920. Sletová aréna byla vybudována na rozloze 128 669 m2, tribuny pojaly 100 000 diváků. Hlavní cvičení sokolů byla 27. až 30. června, své sestavy předvedlo postupně 50 000 cvičenců včetně armády. Sletu věnoval velkou pozornost prezident republiky T. G. Masaryk, který přijížděl na sletová cvičení z blízkého Pražského hradu na koni.

VIII. slet 1926. Hlavní cvičení byla na Strahově ve dnech 4. – 6. července 1926, cvičilo zde postupně 144 863 cvičenců před přeplněnými tribunami. V průvodu Prahou pochodovalo 50 000 sokolů.

IX. slet 1932 byl věnován 70 výročí vzniku Sokola a 100 výročí narození dr. Miroslava Tyrše. Hlavní sletové dny zde byly začátkem července, cvičilo 188 000 cvičenců, ve třech průvodech Prahou šlo 104 000 Sokolů z celého světa.

X. slet 1938 měl hlavní cvičení na Strahově počátkem července 1938. Průvod Prahou trval 4 hodiny a stal se národní manifestací Sokolů před nastupujícím fašismem.

XI. slet 1948. Po desetileté přestávce způsobené II. světovou válkou byl hlavní program v druhé polovině června. Na ploše se vystřídalo 118 000 cvičenců, které denně sledovalo 200 000 diváků. V průvodu pak pochodovalo 75 000 sokolů, 9 000 hostů a 933 jezdců na koních.



Diskuse


V. Křepelka
19:37
12.6.2012

V. Křepelka
19:32
12.6.2012

V. Křepelka
19:29
12.6.2012

J. Kanioková
16:01
12.6.2012

J. David
6:16
12.6.2012

V. Heidlerová
10:07
12.6.2012

J. David
13:28
12.6.2012

V. Heidlerová
16:20
12.6.2012

V. Křepelka
19:26
12.6.2012

J. David
21:07
12.6.2012

počet příspěvků: 10, poslední 12.6.2012 09:07









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.