V navrhované sedmnáctičlenné vládě budou zřejmě pouze dvě ženy. Přitom jedni tvrdí, že v politice je k naší škodě obecně málo žen. Přítomnost žen při jednáních je kultivující, říkají druzí. Ženy uvažují lépe a racionálněji, jsou citově vyzrálejší, říkají mnozí. Ženy by měly být více vidět a rozhodovat. To říkají dokonce i některé ženy. Také jsem byl až do včerejška stejného názoru.

Moje žena zásadně nečte noviny. V tom se lišíme. Nesleduje politiku v televizi. V tom se shodneme. Nezavádí hovory o politice. Já ano.

Ale zajímalo ji, jak dopadne ten vzrušující souboj o vládní pozice. Ona je dost euforická. Když si přečetla, kdo všechno vyjednává za jednotlivé strany, prohlásila, že nad různými vyjednavači vidí různé "duchy" té špatnější minulosti. Naštěstí to řekla jenom mně. Vysvětlil jsem jí, že nad povolebními vyjednáváními se vždy vznáší nejrůznější "duchové", avšak jde-li o moc, nikomu to nevadí. A ti mladší to možná ani netuší. V krajním případě se to svede na voliče, kteří i přes nejrůznější "duchy" dali jejich kandidátům důvěru, což podle nich nebezpečí "duchů" neguje. Má partnerka vysvětlení vzala a slíbila, že o tom bude již mlčet.

Jenže jí to nedalo a večer si mě pozvala na kobereček.

Hele, jak to tedy je, chtějí všechny vyjednávací strany pro tuto zemi dobře?

Jistě, miláčku.

A nemyslí si ty strany, že by některá z nich uměla evidentně dokonaleji řídit stát, než ta druhá?

V žádném případě, miláčku.

A mohla by nějaká strana zneužít svého postavení, třeba kdyby byl některý její člen správcem financí a mohl by je využívat pro sebe nebo pro svoji stranu? Chtěl by to vůbec?

Nemohl a nechtěl, miláčku. Je úplně jedno, kdo ty finance spravuje, protože všichni chtějí, aby se poctivě množily, což je pro tuto zemi dobře.

Takže všichni chtějí pro tuto zemi jen dobře. Tedy není důležité, jestli to dobře zajistí Honza od socialistů, Jeník z lidovců nebo Janek z ANO?

A tady jsem si naběhl.

Samozřejmě miláčku, jde jen o to, aby ty strany mohly rozhodovat svobodně a aby se dvě nemohly spiknout proti té jedné.

Ale vždyť si říkal, že všechny strany chtějí dobře, proč by se měly dvě spiknout proti té jedné?

Ale ne, miláčku. To byla jenom taková jakoby hypotéza. To se pochopitelně nestane.

Tak mi řekni, proč tady v té agenturní zprávě čtu, že strany, které uzavřely koalici, si rozdělily silové rezorty k oboustranné spokojenosti. Co to je silový rezort, lásko?

Vidíš, to je právě demokracie. Všechny strany se dohodly k jejich vzájemné spokojenosti a v zájmu blaha tohoto státu. A silový rezort, to je takový žargon, miláčku.

Dobře. Dohodly se. A k těm rezortům. Já tomu rozumím tak, že silový rezort je víc než nesilový? Tedy rezort financí nebo dopravy je víc než rezort kultury?

Tak to nemůžeš chápat, holčičko. Řekněme, že rezort financí nebo rezort dopravy jsou těžší, složitější a o hodně odpovědnější než rezort kultury. Tak je to u nás chápáno.

Tak proč se o ty silové rezorty ty strany tak derou? Není lehčí dělat ty nesilové? Nebo je to tím, že v těch silových je více peněz?

Vidíš miláčku, ono je to přesně naopak. Koaliční strany jsou pochopitelně schopny společně perfektně vyvést tuto zemi z marasmu. Avšak každá z nich touží, aby právě na ni připadl ten nejtěžší a nejzodpovědnější úkol. Proto se tak přou o ty silové rezorty.

Poslední slova jsem snad již hlasitě deklamoval. Sám jsem jim zřejmě v tu chvíli uvěřil. Žena stála a mlčela. Všiml jsem si, že se jí na červených, ještě vzrušených tvářích z debaty, objevila pravá, nefalšovaná slza obrovského dojetí. A druhá, třetí.

Také mě to dojalo. A zároveň jsem si uvědomil, jak strašně málo bude u nás žen v politice i v příštích desetiletích. Jsou neuvěřitelně naivní a moc nám věří. Jsou jako voliči.