5.7.2024 | Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje


FEJETON: Momentka z Rybovky

26.12.2012

aneb Slavný souboj ducha a hmoty

Toho dne opět jednou zvítězil duch nad hmotou. Člověk s velkým "Č" přemohl síly jemu odporné a nepřátelské. Jako již po mnoho let i tento rok se v onom dni zpívala tradiční Rybova Česká mše vánoční u Karlova mostu, tedy tentokrát přímo pod Karlovým mostem, poněvadž pršelo a hudebníkům by zmokly nástroje a pěvcům partitury. Právě tento fakt sehrál klíčovou úlohu, že došlo ke střetnutí faktoru hluboce lidského (a snad tak trochu i božského) a světa pozemského na něj dorážejícího. Na tom nakonec není mnoho překvapivého. Člověk se střetává s tíhou reality dennodenně po tisíce let. Tento případ je však přeci jen výjimečný. Hmota dorážela na ducha ne pouze v přeneseném slova smyslu, nýbrž doslova a přímo fyzicky. A navíc právě ve chvíli, kdy se duch chystal k vrcholnému vzepětí.

Než vraťme se k vlastní situaci. Prší. Scházejí se pěvci, muzikanti a jejich posluchači, aby společně zapěli tradiční Rybovku na Kampě u Karlova mostu ve tři hodiny odpoledne 23. prosince 2012. Jelikož prší, celé shromáždění míří pod mostní oblouk, kudy současně vede místní komunikace pro automobilovou dopravu. Z boku Karlova mostu směrem na Kampu by srocený dav stál mimo ni, a proto lze také déšť považovat za nepřímou příčinu kolize, jež měla přijít.

Rybova Česká mše vánoční je konečně zahájena. Počasí je pod psa, ale lidé se jím nenechali odradit a přišli vánočně naladěni. Krásně se linou tóny skladby a hlasy sólistů a sboru rezonují pod obloukem staroslavného mostu. Hned první tóny úvodního Kyrie s proslulým Hej, mistře řekly všem: Vánoce jsou tu. Zpěvákův tenor pěje

"Hej, mistře,

vstaň bystře,

vzhlédni na jasnost,

nebes na švarnost,

krásu uhlídáš,

v tento noční čas."

Ovšem pozor, náhle do něj vstupuje na Rybovku nečekaný jiný tenor, totiž hlas klaksonu auta, které by chtělo projet shromážděním. Dirigent si toho nevšímá a jeho ruce nepřerušeně v pravidelném rytmu kmitají. Po jisté době se ozve klakson opět, tentokrát spíše mezzosoprán. Nyní pěvci již trochu znervóznili. Pan dirigent pohotově reagoval uklidňujícími slovy, že tím se nenecháme rozhodit a vedl skladbu dále. Na delší dobu ustaly rušivé elementy a zdálo se, že pokusy prorazit lid i skladbu samotnou, jinak klenot české hudby, již konečně ustaly.

Utišení doléhajících vln vnějšího světa bylo však příslovečným klidem před bouří. Tíha hmoty patrně sbírala síly k poslednímu rozhodujícímu úderu. Do štítu si dokonce vepsala pyšný nápis: "Nonstop". Přizdobila jej symboly známého západočeského piva. Snad si myslela, že prorazí ducha podobně, jako prorazilo dotyčné pivo na exportních trzích.

Desítky koňských sil se vehnaly do houfu pěších bojovníků. Jezdectvo vědomo si své převahy vůči pěším šikům si počíná vždy sebevědomě a pocit jeho převahy zde umocnil fakt, že se nepohybovalo pouze koňmo, nýbrž že tu útočilo přímo vozatajstvo. Pěší vojsko bylo také zprvu zmateno a vylekáno nepřátelskými vozy. Nevědělo, co si má počít proti stále silněji dotírající hmotě. Avšak jeho vojevůdce stál jako socha a neúprosně vedl ducha dále. Věděl, že pravé křídlo jeho armády je vážně ohroženo. Neustoupil však. Nasadil do bitvy těžké kalibry, jež měl připraveny v záloze. Jeden z trumfů, totiž Hej mistře, užil již na začátku boje. Vrhl tedy do vřavy závěr Graduale a mohutný sbor hromově zapěl

"Budem Boha ctít srdcem pobožným,
jeho velebit duchem pokorným.
Všecky všudy svoláme,
na cestu se vydáme.
K Betlému teď půjdeme,
Boha slavit budeme,
slavit budeme."

Houževnatý nepřítel byl zjevně otřesen. Jeho nápor zeslábl, avšak po chvíli se přeci jen vzpamatoval a otevřel druhou vlnu útoku. Už už se zdálo, že má vyhráno. Sevřené řady pěšího vojska se začaly rozpadat. Důstojníkům se nedařilo držet formace. Strategicky klíčové pravé křídlo se zdálo být ztraceno. Tu náhle vojevůdce pozvedl taktovku a vzduchem zabřesklo sborově z Creda

"Tak již pojďme v rychlosti,
dojdem velké milosti:
Mesiáše spatříme,
božské dítě uzříme,
budem líbat Ježíška dobrého,
milostného, laskavého."

Vyvrcholení Creda bylo neúprosné a dirigent nedal svým houfcům, natožpak nepříteli spočinout. Inscriptum "Nonstop" na nepřítelově štítě bylo vyvráceno. Postup vozů se zastavil. Allegro letělo nezastavitelně vpřed. Dirigent nedal taktu zpomalit a vozatajstvo pozemských starostí a obstarávání začalo, zprvu neznatelně, pak stále patrněji ustupovat. Nepomohly zvuky polnic. Nebyla nic platna průraznost koňských sil ani bezohlednost nepřítele navyklá vítězit v ruchu světa. Duchu, hudbě, obyčejným lidem a pěšákům nasazeným do první linie šachovnice to bylo nyní zřejmé. Vzedmula se v jejich nitru náhle jakási hluboká hrdost, že dokázali obstát proti náporu agresivní hmoty. Vyrostla v nich zvláštní síla a radost. A to vše nyní zaznělo

"‘Aleluja‘ Bohu pějme,
nebes Otci slávu vzdejme,
radujme se společně
u jesliček srdečně!

Sláva buď tobě,
Bože věčný, Bože velký, nekonečný,
ve své moci jsi jediný.

Budiž na věky od nás všech chválen,
vděčně oslaven, nejvýš veleben,
to až na věky, amen,
amen, amen, amen."

Duch zvítězil. Ukázal sám sobě, že když na to přijde, tak se nenechá sevřít pouty příliš pozemskými. Vyzpíval do světa, že dobrá a radostná mysl je silnější než sebevětší tlak bídy a tíhy tohoto světa. Tyto budou vždy a vždy se s nimi bude muset duch také porovnat a zvládnout je. V této bitvě ukázal, že to jde. Každodenní starosti a těžkosti v našem světě nepominou. Duch však dokázal, že existují alespoň některé chvíle, kdy se jim mysl dovede vzepřít a říci jim: dnes ne! Dnes není váš čas. Alespoň v tyto dny neprorazíte do hájemství oné zvláštní radosti, kterou jsem si pro sebe a pro tyto chvíle vyhradila. Dnes budu svobodná. Tentokrát, i kdyby to mělo být jen na jeden vzácný okamžik, nebudu sloužit já vám, nýbrž vy mně. A volala na závěr Offertoria do světa

"S radostí a plesáním, bratři,
pějte chvály zde!
Všeobecným hlásáním
ať náš hlahol k nebi jde!

Trouby, zněte hlučně dnes,
vděčný zpěv se k Bohu nes,
neb dnes jest den spasení,
lidu osvobození.

Ježíš, Vykupitel náš
vytrh z služebnosti nás,
za čež jemu děkujme,
v plesání dnes hudujme!

Bože, budiž vždy veleben,
na věky věkův, amen,
až na věky, amen."

Vždyť dnes se nám narodil Ježíšek. Doslechly se o tom i vítězné pěší šiky a nastoupily poslední část na své cestě, Communio, sborovým hlaholem

"S radostí, s plesáním, s veselostí, srdcem spokojeným
od Betléma kráčíme, radost velkou cítíme.
Radujme se, veselme se, že jsme viděli Ježíše,
který se dnes narodil, celý svět vysvobodil."

Vůz obtěžkaný jinak bezesporu chutným plzeňským pivem neprorazil.

Aleluja. Dnes se nám narodil Ježíšek...

Mikuláš Čtvrtník