8.7.2024 | Svátek má Nora


Diskuse k článku

FEJETON: Momentka z Rybovky

Toho dne opět jednou zvítězil duch nad hmotou. Člověk s velkým "Č" přemohl síly jemu odporné a nepřátelské. Jako již po mnoho let i tento rok se v onom dni zpívala tradiční Rybova Česká mše vánoční u Karlova mostu, tedy tentokrát přímo pod Karlovým mostem, poněvadž pršelo a hudebníkům by zmokly nástroje a pěvcům partitury.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
V. Ondys 26.12.2012 12:02

:)))))) Z nejslavnějšího koncertu Jaroslava Hutky

Totiž v bolševismu pinglové, šatnářky a kulisáci byli neurvalou nadřazenou vrstvou, která měla pocit, že prostor, ve kterém pracuje, jí patří. Návštěvník koncertu nebo hospody byl kdosi podřadný, kým nadřazená vrstva pohrdala. A to mělo ještě silnou setrvačnost i mnoho let po bolševickém pádu. Ostatně některé prodavačky v obchodech a číšníci v hospodách se tak chovají dodnes. A já se tehdy vůči těmto lidovým vladykům dopustil neomalenosti, protože jsem na jejich teritoriu udělal svůj koncert příliš dlouhý. Oni už chtěli domů, tak na sebe začali upozorňovat. I v plné Lucerně, kde je však publikum soustředěno na jednoho zpěváka, je samozřejmě ostré cinkání mincí, flašek a sklenic z bočních barů slyšet přes celý sál. Obvzlášť když páni vrchní v bílých košilích chtěli, aby to slyšet bylo. Jak jinak donutit zpěváka, ať už toho konečně nechá? Po přestávce už stejně žádná tržba není. A o to blbější bylo, že se nahrávalo. To bylo personálu samozřejmě úplně jedno. Dostal jsem se s nimi do křížku, požádal jsem je, aby byli zticha, ale od pravého baru na mne jeden pingl začal pokřikovat, ať už vypadnu, že chce domů. V sále sedělo bezmocně asi čtyři tisíce lidí. Bolševismus sice padl, ale číšníci stáli pořád pevně na pozicích znárodněných zákazníků, kteří tedy ani náhodou nebyli jejich pány. Když jsem koncert skončil, tak jsem po mnohých úklonách zapadl za sametovou oponu. Tam stál kulisák v montérkách. Jinak byli všichni v sále a účastnili se vyvrcholení koncertu. “Přidávat ale budeš jenom jednu písničku!” Vyjel na mne výhružně. “Už to máš i tak dost dlouhý a já se chci taky někdy dostat domů,” dodal. Stál jsem za tím sametovým hadrem v hukotu mohutného potlesku a vůbec nechápal, co říká. “Co?” zeptal jsem se ho nevěřícně. Tak mi to zopakoval ještě jednou a dodal, že pak už mě zpátky nepustí. Díval jsem se na něj jak na Marťana a vůbec mi nedocházelo, co tím myslí. Když jsem zase zapadl za samet, tak mne zezadu obejmul do pevného sevření a nepustil...