26.4.2024 | Svátek má Oto


FEJETON: Mladí a dějepis

26.1.2012

Mezi mladými a zestárlými je teď u nás hluboká propast - pravil tuhle jeden sociolog - nebo psycholog? Nebo antropolog? Zapomněl jsem, promiňte. Politik to nebyl, to vím určitě, naši politici se o takové problémy nestarají, mají důležitější úkoly.

A jsme u jádra věci - totiž u paměti. Nemyslím RAM ani ROM, ale obyčejnou, tu zděděnou, geniálně chatrnou lidskou paměť. Když byste chtěli zkoumat lidskou paměť, musíte k tomu mít pokusné osoby, vymyslet, co si mají pamatovat, zjistit, co jsou zač ty osoby, jaké docílily vzdělání, jakými vlivy na ně působili rodiče, zda všechny pokusné osoby žily v mírném podnebném pásmu, a kdesi cosi mnoho dalšího; že takový pokus bude stát nemalé peníze, to si pište. Taky byste měli znát něco kolem statistických metod, o hladinách spolehlivosti, o chybě alfa a chybě beta, umět formulovat pracovní hypotézy a přečíst si znovu téze Karla Poppera o pochybnostech ve vědě.

Tak si vezmem raději zjednodušený, levnější a výmluvnější příklad, co říkáte? Všichni známe pláč intelektuálů nad ubohými (čti: téměř žádnými) dějepisnými vědomostmi naší mládeže. Na televizní obrazovce vidíme, jak se ptají adolescentní respondentky, jestli ví, kdo to byl třeba - Štefánik... Ona se zamyslí a pak s hihňáním řekne tazateli (který si správnou odpověď před reportáží pečlivě nastudoval): Ňákej zpěvák, ne? A kámoš ji opraví: Ne, vole... Hokejista!

Abychom se vyhnuli velkým výdajům za průzkum, použil jsem zde vlastní metodu, kterou nazývám subjektivní. Spočívá v tom, že výzkumník je sám sobě pokusnou osobou. Tato metoda má nespornou výhodu: výzkumník sebe před vlastním svědomím obelhat nemůže.

Postupně položíme naší pokusné osobě A otázky, testující znalosti z dějepisu. Otázky budou seřazeny podle témat chronologicky. Pozor! Naše pokusná osoba A se narodila - aby se to dobře počítalo - dejme tomu - v roce 1932. Dnes je A-ovi tedy osmdesát, je duševně čilý, existenčně zajištěný, přiměřeně vzdělaný a všeobecně samostatný. Jeho úkolem bude nikoliv odpovídat na znalostní otázku, nýbrž přiznat, zda by na danou otázku znal správnou odpověď ve svých dvaceti letech - to jest v roce 1952. Pokud odpoví kladně: ano, to bych tenkrát jako dvacetiletý určitě věděl, pokusí se určit tehdejší pramen svých vědomostí.

Otázka č.1: Kdy začala II.světová válka?

Odpověď: Ano, v době, kdy mi bylo dvacet (1952), bych zcela jistě odpověděl správně: začala v roce 1939, kdy jako sedmiletý kluk jsem vnímal nebezpečí. Podrobnosti mi vysvětlovali rodiče.

Událost to byla pro dvacetiletého: 1952 - 1939 = 13 let stará.

Otázka č. 2: Kdy a kde byl požár Říšského sněmu?

Odpověď: Ano. V roce 1952 bych odpověděl správně (1933, Berlín). Věděl bych to z dějepisu na střední škole. Tento známý incident náš učitel dějepisu (za komunistického režimu) spojil s osobností komunisty Dimitrova, který byl nacistickým soudem v roce 1933 obžalován ze žhářského spolupachatelství, ale obhájil svou nevinu.

Událost pro dvacetiletého: 1952 - 1933 = 19 let stará

Otázka č. 3: Kdo byl Lindbergh a co významného je s tímto jménem spojeno?

Odpověď: Ano. Jako mladík jsem se zajímal o letectví. V roce 1952 bych věděl , že Lindbergh byl Američan a první pilot, který přeletěl Atlantický oceán (1927). Asi bych nevěděl, kdy se to přesněji stalo. Datoval bych tento čin "mezi světovými válkami" nebo "za první republiky". Když se o legendárním Lindberghovi teta Mářa zmiňovala, nikdy nezapomněla dodat, že byl obdivovatelem Hitlera.

Událost pro dvacetiletého: 1952 - 1927 = 25 let stará.

Otázka č. 4: Co byla Společnost národů?

Odpověď: Ano, v roce 1952 bych věděl, že se jednalo o podobnou mezistátní organizaci, jako je OSN. Její vznik bych datoval podobným způsobem, jako u odpovědi č.3. Odkud jsem to tehdy věděl, přesně nevím. Možná podle dokumentárního filmu s názvem Zač jsme bojovali.

Událost pro dvacetiletého: 1952 - 1920 = 32 let stará.

Otázka č.5: V kterém roce začala I. světová válka?

Odpověď: Ano, ve dvaceti letech bych to věděl přesně, protože Rakousko-Uhersko vypovědělo válku Srbsku v roce 1914 na sv. Annu, a moje matka na ten den často vzpomínala.

Událost pro dvacetiletého: 1952 - 1914 = 38 let stará.

Otázka č.6: Kdy začalo v Rakousko-Uhersku platit všeobecné hlasovací právo?

Odpověď: Ne, ve svých dvaceti letech bych to nevěděl. Asi bych odhadoval, že se tak stalo mnohem dřív než tomu bylo ve skutečnosti.

Událost pro dvacetiletého: 1952 - 1907 = 45 let stará.

Otázka č.7 : Co byla tzv. Omladina a kdy v Čechách působila?

Odpověď: Ne, ve svých dvaceti letech bych na to vůbec neuměl odpovědět.

Událost pro dvacetiletého: 1952 - 1893 = 59 let stará.

Předpokládejme, že respondent A, když mu v roce 1952 bylo dvacet, měl úplné středoškolské vzdělání, průměrný školní prospěch a spíše technické zájmy. Jak jsme viděli shora, historické události víc jak 40 roků staré byly pro našeho mladíka neznámé. Z ještě starší historie mu zbývaly v paměti možná jakési školní ostrůvky, označené letopočtovými praporky v moři dějin (Sv.Václav, Karel IV., Jan Hus a husitské války, poprava 27 českých pánů a pod.), ale o ty se zde nejedná.

Předpokládejme dále reprezentanta B, kterému je v roce 2012 právě dvacet. Narodil se tedy v roce 1992! Má taky úplné středoškolské vzdělání, průměrný školní prospěch a spíše technické zájmy.

Pokud naše pracovní hypotéza platí, pak B by si měl snadno vzpomenout na historické události, které se staly mezi roky 2012 až 1972 (40 roků zpátky, stejně jako u reprezentanta A). Mladý pán B by si měl tedy snadno vzpomenout na velkou povodeň v roce 2002, na vznik České republiky v roce 1993, na události kolem listopadu 1989 a osobnost Václava Havla, taky si pamatovat spojitosti se jmény Gorbačev, Gustáv Husák; možná by si vzpomněl, co znamenalo jméno Lech Walęsa a polská Solidarita.

Roky 1968, 1969? Jan Palach, Pražské jaro, invaze vojsk Varšavské smlouvy? Chruščev? Události starší čtyřiceti let? Dnešním dvacetiletým se ztrácejí v mlze. Stalin, Gottwald, procesy se Slánským, s Horákovou...Ti už se vytratili docela... Katyň? Lidice? Oradour? Střílečky! Pro dvacetileté průměrné dnešní občany jsou to jen hluchá slova, prázdné pojmy, doprovázené vyčítavýmí pohledy starců.

I když se to staříkům nelíbí, i když páni profesoři, docenti a jiní akademici si zoufají - výsledek shora nastíněný napovídá, že to jinak ani být nemůže. Zkrátka - starší generace měla - vztaženo ke dnešní době - o šedesát let víc času na to, aby si své - taky v mládí chabé - vědomosti o svých slavných dějinách doplnila. Better late than never! Nechme mladé stárnout!

Na závěr mi dovolte důležitou připomínku: Pokud někdo vidí ve vševědoucím internetu nějakou pomůcku pro zlepšování vědomostí z historie, té nešťastné učitelky života, musí si uvědomit, že každé vyhledávací operaci musí předcházet motivace hledání. Přání vyluštit tajenku v nedělní křížovce nestačí.

© Petr Kersch, Děčín, leden 2012