Nepřítel? Radikální islám

Po středečním masakru v Paříži je jasné, že tzv. Islámský stát je pro nás existenční hrozbou. Je nutné jej proto zničit.

Zavraždění novináři, redaktoři a ilustrátoři v Paříži jsou mučedníky svobodného myšlení, svobody slova, tisku a projevu. Byli zavražděni za to, že svobodně mysleli a své myšlenky psali a zobrazovali. Zavraždění policisté padli při výkonu povolání, když se snažili chránit právo a pořádek, zákon a svobodu i životy svých spoluobčanů.

Naše myšlenky a soustrast patří jim a jejich rodinám. I při vědomí, že naše slova, psaná či šeptaná, jejich utrpení nezmenší.

Jednu věc ale říci nemůžeme: že jsme nebyli varováni, že toto jsme čekat nemohli. Přece tento útok v Paříži je jen jedním z mnohých – uvedu za poslední tři roky alespoň jeden v roku každém: vražda dětí a rabína v židovské škole v Toulouse v březnu 2012, uřezání hlavy vojákovi v uniformě v jižním Londýně v květnu 2013 za to, že bojoval za vlast a královnu, či vražda návštěvníků židovského muzea v Bruselu v květnu 2014.

Všechny spáchali radikální muslimové, islamisté či džihádisté, na terminologii nesejde. A tajné služby mnoha zemí už měsíce varují, že Evropané, kteří jsou islamisty a odjeli do Sýrie či Iráku bojovat na straně tzv. Islámského státu, po svém návratu do Evropy představují jasné a bezprostředně přítomné nebezpečí.

Takže nebylo to nečekané. Přesto útok v Paříži nepříjemně překvapuje svou profesionalitou a dokonalostí. To je na něm nejvíce konsternující.

Jenom ne strach

Jak na něj reagovat? Samozřejmě v první řadě dopadnout a potrestat pachatele. Francouzské protiteroristické a bezpečnostní služby jsou jedny z nejdokonalejších na světě.

Za druhé, jenom ne strach. Nyní se všichni solidarizují se zavražděnými ilustrátory a publicisty, ale uvidíme, jak dlouho Evropanům toto odhodlání vydrží. Jak dlouho jim vydrží nerezignovat na svobodné myšlení, na svobodný projev. Není jediného spravedlivého důvodu, proč by ve svobodné společnosti doktríny či zakládající osoby právě jednoho konkrétního náboženství nesměly být kritizovány a satirizovány. To by bylo nehodné svobodných lidí. Ale přesně tento návod – návod nasadit si náhubek a propadnout autocenzuře – byl pokušením mnohých šéfredaktorů, ba co hůř, i politiků, již předtím. Uvidíme, jak dlouho jim nynější odhodlání vydrží, anebo jak brzo začnou šéfredaktoři novinářům a politici šéfredaktorům „decentně doporučovat“, aby se „mírnili“. Nevím, jak ostatní, ale vím, že někteří z nás na svobodné myšlení a svobodný projev nerezignujeme nikdy.

Za třetí, přestat už konečně s těmi prázdnými řečmi a nesmysly, že „islám je náboženstvím míru“. Ne, v islámu je přítomno dračí vejce, z něhož se už jeho obsah vylíhl. Tím nemá být řečeno, že mnozí muslimové, snad většina, nejsou mírní a nenásilní lidé. Jenže rozhodující jsou vždy nikoli pasivní většiny, nýbrž odhodlané menšiny. A ty uvnitř islámu jsou strašné.

Expert na islám Daniel Pipes připomíná, že průzkum za průzkumem mezi muslimy v Evropě ukazuje, že 15 procent z nich jsou islamisté (touží uvalit islámské náboženské právo šaría na všechny, i nemuslimy) a třetina z nich, tj. pět procent muslimů všech, považuje za účelem dosažení práva šaría za správné zabíjet jinověrce. To je ono dračí vejce uvnitř islámu.

Co z toho plyne? Jednak to, že je správné ujistit umírněné muslimy, tedy ty, kteří nejsou násilní a ani na násilí nepomýšlejí, že mohou žít v naší evropské společnosti klidně a bez obav a těšit se všem právům a svobodám evropských občanů. Dále ale i to, že od nich na oplátku očekáváme, že se budou od vražedných útoků svých džihádistických souvěrců nejen distancovat a odsuzovat je, ale že pro to v rámci islámu i něco udělají. O tom, jaký je a bude islám, co to vlastně bude islám, nemůžeme a nebudeme rozhodovat my nemuslimové, ale mohou a udělají to jen muslimové. My těm umírněným můžeme pomoci tak, že si otevřeně a naplno přiznáme, že s radikálním islámem jsme ve válce.

Tzv. Islámský stát se prokázal být ideologickým, propagandistickým a rekrutujícím magnetem pro islamisty z Evropy. Po vraždách v Paříži je jeho existence pro nás už netolerovatelná. Už nejde o to, jen jej územně zapouzdřit, nutné je jej zničit. Představuje pro nás existenční hrozbu. Bombardovací kampaň proti němu by měla trvat tak dlouho, jak bude nezbytné, aby byl zničen.

Moratorium na další imigraci

Otázka islámu v Evropě je věcí vážnou – smrtelně vážnou, jak se ukazuje. Měli by se k ní čelem postavit odpovědní lidé; neměla by být establishmentem zametána pod koberec a tak přenechávána šaškům, kteří se nezmohou na nic lepšího než na „doporučení“ nejíst kebab a venčit prase („venčit prase!“ – nápad hoden „génia“).

Platí-li ale poměr 85 procent muslimů mlčících, nenásilných či se neprojevujících, 15 procent nenávistných a netolerantních, z nichž třetina (tj. pět procent všech) vražedných, nasnadě je moratorium na další muslimskou imigraci do Evropy obecně a do České republiky konkrétně; předem totiž nikdo neví, zda konkrétní muslimský imigrant bude patřit k 85procentní většině anebo k 15procentní – či nedejbůh pětiprocentní – menšině. Čím více muslimských imigrantů, tím více bude v absolutních číslech stoupat i počet těch 15procentních a pětiprocentních mezi nimi.

Bezprostřední reakcí na vraždy v Paříži je smutek, rozhořčení a úcta vůči zavražděným mučedníkům svobody myšlení a svobody projevu i obrazu. Následnou uvážlivou a uváženou reakcí má být „jenom ne strach!“ a učinění toho, co je učinit správné a co je učinit nutné.

LN, 9.1.2015

Autor je ředitel Občanského institutu