Od státu do firem s domicilem v daňových rájích proteče až 30 miliard ročně. Vlastníci těchto firem získali za posledních pět let asi 153 miliard korun ze státních zakázek a dalších 38,5 miliardy pak mířilo k anonymním společnostem, jejichž původ nelze rozkrýt. Podle údajů organizace Transparency International má přibližně jedno procento z analyzovaných firem propojení na osoby, aktivní v české politice. Je tedy možné, že zde je zakopán pes, v zajištění toku peněz na konta majitelů firem sídlících v daňových rájích?

Analytik Bisnode Michal Řičař tvrdí, že za posledních pět let se o veřejné zakázky, respektive o 153,4 mld. Kč, které přinesly, podělilo 222 společností s matkou v daňovém ráji a o dotace z evropských fondů se podělilo 277 firem s vlastníkem v daňovém ráji. Daňovým rájem se rozumí především země Nizozemsko, Kypr a Lucembursko.

K pochybnostem a dalším případným diskuzím o tom, jak je to s daněním, má-li firma provozovnu v ČR, uvádí Michal Říčan odhad daňového úniku, který takto postihl státní rozpočet ČR na jednotky miliard Kč.

Jak je možné, že neexistuje páka ve státní správě, která by proti takovému obřímu úniku zabrala? Ze sledovaného vzorku firem, které se měly zasloužit o daňový únik, má mít nejméně jedno procento přímou vazbu na politicky aktivní osobu. Možná lze toto sdělení formulovat i takto: tyto firmy mají na strategickém místě ve vysoké české politice svoji akční a spolehlivou osobu, jejímž pověřením a úlohou je fungování zavedeného mechanismu daňových úniků jistit, udržovat, zvelebovat, podporovat.

Dejme slovo Jiřímu Fialovi ze sdružení Naši politici o.s. On přímo říká: "Analýza vazeb mezi životopisnými profily zhruba 2000 politiků i lobbistů, uvedenými v serveru nasipolitici.cz, a společnostmi s neprůhlednou vlastnickou strukturou ukázala na desítky aktivních či bývalých spojení. Kontroverzní konexe mezi anonymními daňovými ráji a světem politiky tak můžeme nalézt například u radních zasedajících v orgánech či vedení realitních a developerských společností."

Jeho slova podporují již odkryté případy, kdy lobbisté a politici vlastní v zahraničí ohromné realitní komplexy, přičemž původ peněz, za které je mohli nakoupit, je na první pohled poněkud zatemněn. Z nejznámějších figur v tomto oboru si můžeme připomenout pojmy Janoušek, Rittig.

Vrátíme-li se zpátky k otázce, z jakých peněz se podporuje rajský život na zemi v daňovém ráji, pak se vracíme k odpovědi, že do daňových rájů tečou peníze ze státního rozpočtu a různých dotací. Aby ČR získala evropské dotace, musela nejprve odvést do evropského fondu část peněz, které vybrala od daňových poplatníků v ČR. To jsou nejen zaměstnanci, ale i živnostníci a majitelé drobných firem, kterým se nevyplatí přestěhovat se do daňového ráje.

Každý systém vyhovuje jen těm, kteří z něj mají užitek, a nevyhovuje těm, kteří na něm tratí. Otázkou je, zda ti, kteří na existenci daňových rájů tratí, to chápou. Zda i nezaměstnaní chápou, že sice neodvádějí daně, ale kdyby stát lépe hospodařil s daněmi, které vybrat mohl a nenechal si je uniknout, nemusel by tak tlačit na pilu při výběru daní od firem s domicilem v ČR a tyto firmy by tím pádem mohly zaměstnat více lidí, tedy třeba i některé z nezaměstnaných.

Daňový ráj je tedy jedním z fungujících prostředků na provedení zázraku, kdy ve jménu rajského života několika nejdravějších většina těch málo dravých a nezajímavých pocítí peklo na Zemi, případně se naučí životu v bídě. Aby fungoval efekt daňových rájů, k tomu je samozřejmě nutné funkční zajištění, slušná podpora a spolehlivá spolupráce se státní politikou. K tomu je vybudována a výborně a vcelku bezchybně slouží ekonomicko-politicko-lobbistická síť, z níž několik jmen již proskočilo na veřejnost a některé vazby se daří pomalu rozkrývat.

ČR samozřejmě není žádnou výjimkou na světě ani v tomto ohledu, a tak podobné problémy spjaté s daňovým rájem řeší celý svět. Možná právě to je nadějí pro ČR. Mnoho silných politiků jiných zemí totiž proti existenci úniku státních financí do daňových rájů brojí.

Zkušenosti s brojením proti čemukoliv v ČR jsou totiž takové, že brojitel je umlčen jednou z mnoha osvědčených metod. Přidáme-li slušnou míru české tolerance vůči korupci od drobného uplácení a služeb, výměnného obchodu s funkcemi i materiálem až po souhlasné kývání vlivných hlav při pohledu na odplouvání peněz ze státních zakázek do firem s nečitelným původem a do akciových společností s akciemi na doručitele, jsme doma. Vítejte v ČR! Ale bez peněz. Ty byly s vaším souhlasem odkloněny jinam.

Nebo nesouhlasem? Jestli mlčení je souhlas, pak se souhlasem. Hlasy proti zatím nejsou slyšet.

Převzato z JanaSimonova.blog.respekt.ihned.cz se souhlasem autorky (její další blog: Blog.digizone.cz/simonova)