Nejprve to byly nenápadné zprávičky s trochu bulvárním nádechem, že si chce Německo nechat poslat domů z bankovních tresorů FED v USA padesát tun zlata. Prý aby přezkoumalo jeho kvalitu a pravost. Případně že je nechá přetavit a tak.

Padesát tun zlata vypadá jako hodně. Zvláště srovnáme-li to s množstvím zlata, které drží naše centrální banka, a to celkem 12,9 tuny. Ovšem skutečné porovnání vlastněných tun, mezi námi a Německem, ukáže skutečné porovnání naší ekonomické síly. Podle oficielního vyjádření ho má Německo nyní téměř 3400 tun, které mají nyní hodnotu zhruba 144 miliard eur. My máme necelých 13 tun. USA které jsou úředně největší vlastník zlata, drží osm tisíc tun.

Kolik ovšem mají některé další státy, je otázkou. Lze předpokládat že třeba Čína, Indie a muslimské "naftové" státy mají zlata daleko více, než přiznávají. Přiznání by totiž mohlo negativně ovlivnit kurz jejich měny. A to posílením. Přitom kdyby nastala světová krize, jsou zlato a některé jiné komodity jedinou cenností, kterou by státy měly.

Problémem pro Německo je to, že z historických důvodů pouhých 30 procent z německého pokladu je uloženo ve Frankfurtu nad Mohanem. Polovina je v trezorech v New Yorku a zbytek je uložen v Londýně a Paříži. To by mohl být v případě neplánované, ale i plánované "krize" dosti problém.

To známe sami. Československo mělo dlouhá léta zablokované státní zlato v Anglii, která je odmítala vydat komunistické vládě. Češi pak po rozdělení drželi část slovenského zlata jako účinnou páku na slovenské nacionalisty. Lze očekávat, že jiné státy by činily v podobných případech totéž. Zlato by blokovaly či zadržovaly. Případně výhodně prodávaly či směňovaly. Za jídlo, za naftu, za plyn…

Pikantní u německého zlata je to, jak napsaly tamější noviny, že jde o "zlato, které nikdy nikdo neviděl". Na otázky novinářů, ale i politiků, kde to zlato vlastně je, Bundesbanka mlčela.

To jen zvyšovalo spekulace. Poslanci CDU chtěli zásoby vidět, ale například Američané je k nim fyzicky nepustili. Dokonce tam nepustili ani oficielní německou delegaci žádající fyzickou prohlídku německého zlata. Nakonec zasáhl Spolkový účetní dvůr a Bundesbanka neochotně vydala "prý" správné údaje. Spolkovému účetnímu dvoru to však nestačí a chce, aby se množství a ryzost zlata kontrolovalo fyzicky pravidelně.

Bundesbanka nakonec částečně ustoupila a prohlásila, že během příštích tří let doveze 150 tun zlata z USA do Německa. Co bude s těmi zbývajícími 2264 tunami zlata,co zůstanou v zahraničí, neřekla.

Mohlo by nám to být zdánlivě jedno, kde Němci mají svoje zlato deponováno a zda ho vůbec fyzicky mají. Ale není to tak jednoduché. Kdo má to zlato doma, ten s ním může manipulovat. Ať se děje, co se děje. A ono se děje.

Euro je stále v ohrožení, finanční unii se nedaří vytvořit, eura tečou na jih Evropy jako do kanálu a tam podobně mizí a zlepšení stavu v nedohlednu. Britský ministerský předseda vyhlásil svůj nový program na změnu vztahů v Unii. Ten vypadá jako Lutherových "95 tezí" uveřejněných dne 31. října 1517. A z nichž je nejdůležitější "Sola skriptura", česky "Pouze písmo", ve významu požadujícím trvat na původním záměru a odnímajícím právo kohokoliv měnit a překrucovat původní smysl Smlouvy. U luteránů to znamenalo Bibli, u Davida Camerona pak nevytvářet uměle nadnárodní superstát, ale dbát na rozkvět svobod, obchodu a Evropy.

Ač to u nás přehlušilo zděšení novinářů ze zvolení Zemana presidentem, dějí se kolem nás daleko důležitější věci. Představitelé jižního křídla Unie, representovaní Francouzi, by chtěli euro devalvovat, jak vyplynulo z posledních francouzsko-německých jednání. Snížit jeho kurs, zatímco severu Evropy (a nám také) by vyhovovalo nechat současný kurs anebo jej do budoucna i mírně zvýšit. Škodovce, tedy Volkswagenu, by sice vyhovoval nižší kurs, českým vývozcům na jiné trhy než je Německo a Unie a dovozcům by vyhovoval kurs silnější.

Situace je podobná, jako byla po rozdělení Československa. Hlavní část Unie má společnou měnu, ale jedna její část chce "čehý" a druhá "hot". A mají pro to obě správné důvody. Pokud by došlo k nějakému rozdělení, a ono nějaké asi bude, dojde možná k rozvodu. Ti, kteří budou mít "severní", řekněme "německé", euro, zůstanou na svém, ti, co si zvolí "jižní euro" anebo jim bude zvoleno - jako byla "zvolena" Slovákům jejich koruna, během krátké doby zchudnou o cca 30 %.

Klaus k tehdejšímu "náhlému a předčasnému" rozdělení československé koruny a situaci kolem toho správně řekl: "Ministr financí nebo předseda vlády musí lhát v otázkách spojených s měnovou reformou, odlukou anebo devalvací." To když se jej ptali, jak to, že předem lhal a tvrdil, že se koruny nebudou dělit hned.

Každý bankovní elév a student ekonomie ví, že nechce-li vláda nechat vtáhnout ekonomiku a stát, v tomto případě celou Unii, do hluboké krize a ekonomicko-politických turbulencí, musí do poslední chvíle o svých plánech občanům lhát. V jejich zájmu.

Bude-li mít Německo svoje zlato doma, aspoň jeho část, bude klidnější, ale i silnější. Budeme-li klidnější a silnější i my a celá Evropa, to se teprve uvidí.

Návrat zlata - odvezeného kdysi do zahraničí ze strachu z útoku z Východu - domů do Německa znamená, že se už Německo Ruska tolik nebojí. A za druhé, že se emancipuje od USA. S ohledem na heslo "co je doma, to se počítá". A za třetí, že si je vědomo toho, že se může začít celkem brzo "počítat".

******************************************************************