18.5.2024 | Svátek má Nataša


ČLOVĚČINY: Jak jsem se učila patchwork

9.4.2009

Borůvka se tvářila, že čurání pouze venku je nedosažitelná sci-fi. Když jsem vznesla žádost o úklid rozházeného oblečení a odpovědí mi bylo pouze zarputilé ticho, ve kterém Borůvka radostně žvýkala nejlepší kousky (třeba špinavé ponožky), došla jsem k názoru, že musím pryč. Samozřejmě že ne definitivně, ale aspoň na víkend. Matylda - patchwork 1

V ulici za rohem máme speciálku na patchwork, kde právě začínal kurz pro začátečníky (ale kdyby někdo pořádal kurz sázení macešek, v tomhle duševním rozpoložení bych se klidně přihlásila i tam.) O patchworku jsem uvažovala tak na důchod, protože jsem měla dojem, že na tohle nemám dost času a trpělivosti. Jenže rodinná situace rozhodla. Přihlásila jsem se a v sobotu ráno vyrazila.

Začátek byl příjemný - měli jsme si vybrat látky v přidruženém obchodě a sladit je dohromady. To mě moc bavilo. Pak už bylo hůř - měli jsme nakreslit svou deku a spočítat množství jednotlivých částí - základových čtverců, okolních proužků a kostiček.

Ty čtverce jsem zvládla, ale okolní proužky a kostičky jsem počítala třikrát a pokaždé došla k jinému číslu. Paní vedle mě si naštěstí nakreslila deku stejné velikosti a svým výpočtům zřejmě věřila, tak jsem se rozhodla věřit taky a opsala jsem to. Následovalo počítání spotřeby látky, když každá látka je jinak široká - a to už jsem si nechala prostě nadiktovat, protože s čísly se neumím porovnat.

Následně jsem musela předvést další matematickou neschopnost - měla jsem narýsovat čtverce 10 x 10 cm, abych si vyrobila šablony. Když jsem je přinesla domů, můj muž - konstruktér se smál, až se za břicho popadal, a rodiče - oba technici - se mě vlídně zeptali, proč se věnuji něčemu, co je o přesnosti, což je pro mě očividně cizí slovo.

Zaťala jsem zuby a podle prvních sešitých čtverečků z odpoledních hodin jsem začala tvořit. Stříhala jsem, sešívala a sežehlovala, a najednou mě to vážně začalo bavit. Rodina, předtím hluchá k mým žádostem o pomoc, byla najednou překvapena, když jsem sdělila, že si k večeři mají vyrobit pomazánku, protože nemám hotový domácí úkol do dalšího kurzu.

Matylda - patchwork a Borůvka Takhle to probíhalo každých 14 dní. Rodina si zvykla, že maminka v sobotu mizí, vrátí se jen na oběd, který musí sami uvařit, a navečer se zjeví s náručí hader a novými domácími úkoly.

Kája se původně radoval, že se zbavíme části látek, kterými jsem léta vycpávala byt, ale brzy pochopil, že je to jinak- začala jsem tahat domů jiné, s lepším vzorečkem. Nesměla jsem projít kolem obchodu s levnými látkami, protože jsem vždycky přivlekla za výhodnou cenu další.

Doma jsem přestala uklízet žehlicí prkno, protože jsem stále šila a rozžehlovala. Ušité "bloky", tedy ty čtverce s tradičními vzory se mi začaly vršit. Naučila jsem se látky řezat, počítat a rodina pochopila, že bez maminčina servisu lze žít. Borůvka se v mezičase naučila čurat pouze venku a kňouknout, když už se jí vážně chce moc.

Deka vznikla. Rychlé dokončení má na svědomí Borůvka - vytrhávala chomáčky vatelínu a bavila se tím, jak hezky poletují. Už mám hotové i jarní prostírání. Do dokonalosti mám ještě daleko, občas mi to někde ujede a nesedne úplně přesně, ale baví mě to. Plány mám dalekosáhlé, protože látek je doma dost a navíc jsem objevila obchod, kde prodávají kazové látky na váhu...

Matylda



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !