Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

2.5.2024 | Svátek má Zikmund

Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Jak jsem se učila patchwork

V druhé půlce ledna jsem měla pocit, že se z té rodiny asi zblázním. Dcera šílela, že jí beru oblečení (vyrostla o 3 cm a vypadala v něm, jako by čekala velkou vodu), tudíž je chudák a nemá co na sebe, synek ignoroval všechno kromě karate a počítače a manžel neustále rozjímal o vhodném odstínu rostlinstva pro modelovou železnici.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Jitka 30.4.2009 14:43

super

úžasný článek, to jsem se nasmála, viděla jsem sebe asi před rokem, starší děti fuč, nejmladší jenom u PC, manžel služebně furt pryč - a co já? co mám dělat? čím se zabavit? i začala jsem taky šít, taky na kurzu, sice ho mám daleko, zmeškám celý den, ale ten výsledk - ten stojí za to. v životě předtím jsem nic neušila. u nás mi bločky rozhazuje pes a dvě kočky. a hlavně poznala jsem nové přátele a vždy se těším na další setkání, akorát ten super obchůdek tam u vás v brně u nás prostě není.

Rozka 10.4.2009 10:54

Matyldo

klobouk dolů,tohle by mě asi dostalo,chytila bych nerva.Stačí,že teď po zimě likviduju to z čeho hošánci přes zimu vytěsnali a snažím se z bund udělat deky pro psy.Trochu se to tomu podobá,ale fakt jen trochu.Výsledek se nedá srovnat s tvým patchworkem.Ale účel to splní.Chvíli se po tom budou válet,trochu to pocupují a pak to s klidným svědomím vyhodím.

Jenda 10.4.2009 1:18

taky bych na to asi nemel trpelivost

a to presto, ze jsem kdysi naprosto neklukovsky vysival a batikoval. Mel bych si konecne zas najit cas a nejaky triko si uvarit. Jenze ja si vzdycky desne vymyslim a nez to vsechno zavazu, prosiju a utahnu, ...

Zmuchlat, prevazat a povarit to neni nic pro me. Kdysi jsem sestre vyrobil triko se "secesnim nahrdelnikem". Prosil jsem to parkrat kolem krku a utahl. Vysledek se povedl. Skoda, ze neni cas.

HanaW 9.4.2009 23:12

Nad me sily

Ackoliv jsem sveho casu sila oblecky a docela dobre, tak tohle bych absolutne nebyla schopna udelat. Opravdu, cestne slovo. Jsem disgraficka. Ale tise obdivuju tyhle vyrobky. Kolobouk dolu

Jakub S. 9.4.2009 23:24

Re: Nad me sily

Disgrafik znamená taky "dis-" na ornament, vzory, dekorace? Že by - ?!

Ale vlastně - bylo by to docela logické. Je to obdobné!

HanaW 10.4.2009 19:05

Re: Nad me sily

Jakoubku: pozde, ale prece. Kdyz po mne v zakladce chteli namalovat krychli, tak jsem sla do vejvrtky. Nejak jsem to v hlave videla, ale to spojeni od hlavy k ruce nejak neslo. Kdyz na gymplu jsem mela malovat prurez krychli, tak na mne sly zachvaty. Otec to se mnou zkousel, ale nepomohlo.

Na tech patchworkovych vzorech je to tak graficke, ze mi z toho prechazeji oci - doslova. Kdybych na to koukala delsi dobu, tak dostanu motolici.

aida 9.4.2009 20:47

Matyldo,

obdivuju, pěkné. Já bych na to neměla nervy... Ušiju, upletu, uháčkuju skoro všechno, ale tohle je opravdu nad moje síly.

Matylda 9.4.2009 21:51

Re: Matyldo,

Myslela jsem si o sobě totéž

YGA 9.4.2009 14:58

No děvčata

jak to tak prohlížím, tak je mi jasné, že toto není můj šálek kávy ni čaje. Že prý na uklidnění nervů ! To si děláte srandu!!

Vidím se v živých (možná dokonce v patchworkových) barvách - jediné, co bych - možná! - zvládla, je nákup nějakých hadříků - a i z toho bych byla na prášky, protože nákup čehokoli ne-ná-vi-dím! Pak nějaké to proměřování a stříhání (jakpak je to se záložkami jednotlivých dílečků?), skládání k sobě, špendlení, sešívání - následovalo by párání, dupání, trhání, mrskání do kouta a do koše (ještě že nemám otevřené ohniště), následoval by jeden panák za druhým a máte ze mě holku alkoholku . A to jsem se ještě nedostala do stádia quiltování - to už je na Chocholouška.

Děvčata sešívačky - klaním se před váma hluboce, že se dobrovolně vrháte do takového dobrodružství - je to krása nesmírná, leč taky nemusím mít všecko .

Kytka 9.4.2009 23:13

Ygo :o)

totéž v bleděmodrém jsem já

Jana 9.4.2009 13:54

technický typ

Mě rozesmála zmínka a manželovi konstruktérovi a rodičích technicích. I můj táta je manuálně zručný a technický typ (svýho času kreslil výkresy). Neumíte si představit, když my dva spolu tapetujeme. Tátův pravý úhl má 90,000 stupně, můj pravý úhel je přibližně 88 - 92 stupňů. Táta lepí tapety na milimetr přesně vedle sebe a pak vyhlazuje. Já to škubu a lepím naněkolikrát, než se trefím.... V zájmu zachování našeho psychického zdraví raději tapetuju sama a za tátou radši chodím jen pro radu, jak by se to mělo dělat...

terra 9.4.2009 13:59

Re: technický typ

Z nějakého důvodu máme v domě nedostatek pravých úhlů. Pokud tapetuji, pak "od oka" tak, abych se přizpůsobil stěně. U dražších materiálů (obklady) pracuju podle předem empiricky získané a vyzkoušené šablony. Technik by se možná uchechtal, ale já jsem spokojen, jak málo materiálu "prostříhám"...

Jana 9.4.2009 14:47

Re: technický typ

U mě se chechtal táta, když jsem naměřila díru na vypínač, naměřila, vystřihla, donesla ke stěně a k hrůze zjistila, že jsem si to odměřila na druhý straně, takže tapetu buď nalepím "barevným ke zdi a bílým ven", nebo to budu měřit a stříhat znova Pak už jsem si na to dávala pozor. Až do tý doby, než jsem si prostřihla tapetu kvůli rohu. Taky byl mrcha na druhý straně

YGA 9.4.2009 15:03

Re: technický typ

Pchachacha - můj milý švagr třikrát - ano třikrát - řezal tyč na záclony - a dycky to uřezal blbě. Po čtvrté ji řezal až za týden! Z těch špatně uřezaných má sestra parádní kůlky k rajčatům

MaRi 9.4.2009 15:07

Re: technický typ

před nějakými čtrnácti lety jsem se v okamžiku hlubokého zoufalství přihlásila na rekvalifikační kurs na švadlenu. Ti, co mě znají blíže, se tomu diví ještě teď, neb jsem manuálně dosti nezručná - přesněji hoooodně dlouho mi trvá, než se rukodělnou činnost naučím. Tam se mi povedly docela zajímavé věci (cedulka přišitá ke spodnímu lemu sukně apod.), ale nedosáhla jsem výsledku jedné silně znuděné dívčiny: Úkolem bylo sešít tři kousky látky. Madam sešila tak, že po rozložení díla se pravidelně střídal rub s lícem. A nebyla to látka,kde se jen těžko obě strany rozliší

YGA 9.4.2009 15:10

Re: technický typ

No to byla jasná patchworkářka

Louk 9.4.2009 12:25

Matyldo, krásný článek

a skvělá ukázka, jak lze konstruktivně pojmout domácí ponorku . Tvoje piškvorky jsou nádherný, obdivuju velice . Máš výtvarné cítění a moc šikovný ruce - vzpomínám i na tvůj límec ke kostýmu .

Mě by tento druh rukodělné činnosti naopak rozčílil do běla a úplně vyvedl z míry, i oknem už kus vyšívané látky letěl . V nouzi nejvyšší jsem třeba schopná zaletovat překousané dráty od telefonu, a to je pak pýchy a radosti - je to podobné jako LuckaV se žárovkou v terárku.

Matylda 9.4.2009 14:26

Re: Matyldo, krásný článek

Zaletovat dráty dokážu taky ale obvykle v záchvatu vzteku, že v okolí není nikdo, kdo tomu rozumí V podobném stavu dokážu vykuchat tři kapry, i když jsem to nikdy předtím nedělala, a podobné činnosti. Jenže to v tom vzteku. Tyhle rukodělky dělám pro radost. Ale je pravda, že pokud jsem denně pronásledována žádostí o ušití renesančního (orientálního, gotického) kostýmu, nechce se mi do toho a blíží se termín premiéry, šiju v podobném záchvatu vzteku a nadávám všem okolo

F..A.Kekule 9.4.2009 12:20

Vím, že to není psáno pro mužské čtenáře,

ale nemůžu si pomoct. Při tom příšerném slově pačvork, ať už psáno foneticky nebo v angličtině, se mi dělá špatně od žaludku. Dámy úprominou.

Jakub S. 9.4.2009 13:20

No jo... na anglicismy, zbytečné, su vysazený, od dycky.

Jenže - tohle se tady už ujalo hned s tím artefaktem. Jo? S věcí hned i její označení. S tím se nedá nic dělat, a není moc důvod. Jiná věc je psát to foneticky - to je hnus, ale to snad nikdo nedělá... Jo dyby se ujalo třeba kviltík, sešívanina (ovšem moc dluhé)...