25.8.2016 | Svátek má Radim






CESTOVÁNÍ: V srdci New Yorku

5.12.2014

Sedím v hale hotelu Pensylvania na rohu 7th Avenue a 33 Street na Manhattanu v srdci New Yorku. Hotel má 22 poschodí a 1700 pokojů. Když tak počítám: tři a půl tisíce postelí. Jedno naše malé město. V hale je mraveniště. Vchodové dveře se netrhnou. Dvě řady výtahů se nezastaví. Permanentně jsou všechny v provozu. Kufry všech barev a velikostí stojí na podlaze a čekají. Hloučky sedí v pohovkách, další stojí a hovoří. Jako v Babylonské věži šumí kolem změť jazyků. Všude kolem mne mladí lidé. Mimoděk si vzpomenu na sebe v jejich letech. Svět byl pro nás maličký, jak nám prostor seskřípli na Jaltské konferenci. Že někdy budu pár vteřin stát před Dakotou, přesně na tom místě, kde zastřelili Johna Lenonna, to by někdo musel nechat křápnout slunce na zem, abych mu tenkrát uvěřila, pomyslela jsem si. Taky jsem si vzpomněla na ten malý prostor, kde stála dvojčata. Na tu stařičkou dvojici manželů z Brna, kteří z důchodu tolik šetřili, aby se na čtyři dny podívali do města svých snů. A teď vidí tohle. Prázdné místo, které způsobili dva sebevrazi. S jakou láskou je vychovávala matka? To už s tím úmyslem jim otec platil prestižní školy? Jedna nesmyslná otázka za druhou mi procházela hlavou, aniž by přišla odněkud odpověď. Vím, že nepřijde.

Socha svobody

Obrátila jsem se k Soše svobody, k níž jsme včera připlouvali. Bylo silně větrno a mraky zatáhly oponu nad městem. A já ji v tom větru vyhlížela, symbol Ameriky alsaského sochaře Bartholdiho, ale ona stále nikde. Až najednou jako by vystoupila z vln. Stála přede mnou vysoká v deštivých mracích s gestem bohyně. Skutečná a majestátní. Dar Francie k 100. výročí vyhlášení americké nezávislosti, který Američané přijali s rozpaky.

Čekám na spolubydlící. Někde na ulici si vypaluje zobáček. A k cigaretě potřebuje kávu. Velký kelímek kávy s brčkem z kiosku odnaproti. Čekám na ni, neboť vyrazíme na Empire State Building a poté na Times Square.

Z mého rozjímání mě vytrhl bílý klobouk. Kormidloval jak lodička v davu od výtahu. Ten klobouk bych poznala mezi tisíci. Letní klobouk lemovaný zelenou stužkou. Přešel kolem mne do zadní části haly a tam ho zastavil hlouček turistů. Okamžitě jsem vstala a váhavě se k němu přibližovala. Pozná mě? Jak mě spatřil, objevil se v jeho tváři úžas s úsměvem a vyrazil ke mně. Padli jsme si do náručí.

Sotva jsme si vyměnili tři věty, někdo z jeho skupiny k němu přišel s dotazem. Po chvíli jsem poznala, že není pro důvěrný rozhovor žádný prostor. Čekali na něj další z jeho skupiny.

Na Empire State Building, který má 102 poschodí a který byl víc než 40 let nejvyšší budovou světa, jsme vyjeli v podvečer. Jeli jsme jedním z 62 výtahů a cesta do 86. patra trvá minutu. Bylo větrno. Pod námi Manhattan, ostrov široký 3,5 km a dlouhý 22 km. Pohybovali jsme se po ochozu a cvakali fotoaparáty, jako bychom se nemohli té krásy dole nabažit. Spleť mrakodrapů, ulic a mezi tím tok řeky a v dohledu zelený obdélník Central parku.

Když jsme se vrátili na 7th Avenue, vydali jsme se k Times Square. Na křižovatku mezi Broadwayí, Sedmou Avenue a na ní kolmou 42 Str.

Na přelomu roku 1904-1905 zde započala tradice silvestrovských oslav. Times Square je místo, kam se na Silvestra sjíždí okolo milionu lidí z celého světa. Od odpoledních hodin si zde kupují fancy čepice, brýle, konfety a neuvěřitelně se radují. Minutu před půlnocí je spuštěna Koule času, poté je po celém náměstí rozhozena tuna konfet a vypuštěno přes 10 tisíc balónků.

Times Square

Kolem nás hýřily stovky barevných reklam, neonů a obrazovek. Po zdech všech mrakodrapů tryskala světla až do nebe, měnila se, blikala. Živé třpytky reklam nás chytaly na udičky. Nemohla jsem se vynadívat. Cítila jsem se jako ve snu, v učiněném ráji. Po sporých mlčících lampách našeho městečka doma jsem naplno vstřebávala tuhle živou atmosféru, krásu a teplo. Davy šťastných a rozesmátých lidí v ulicích. Když jsme procházeli, téměř jsme se dotýkali. Každý kráčel, co noha nohu mine, nesl si úsměv v tváři a rozdával ho. Musela jsem se zastavit na kraji chodníku a vychutnat si to v klidu. Stála jsem u stěny budovy, u obrazu Times Square, na Manhattanu v New Yorku pozdě večer. Tolik reklam, tolik lidí v ulicích, tolik šťastných tváří podbarvené smíchem a rozličným tokem řečí.



Diskuse


Z. Baldova
17:23
5.12.2014

M. Urbanová
17:03
5.12.2014

J. Cervenka
14:25
5.12.2014

S. Ševeček
9:19
5.12.2014

J. Matuška
9:33
5.12.2014

Z. Baldova
2:33
5.12.2014

počet příspěvků: 6, poslední 5.12.2014 05:23









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.