Synek si nedávno pořídil auto (následkům naší bezautové výchovy odolával dlouho) a pozval nás na adventní výlet. Že prý třeba do polské Wroclawi? Byli jsme tam už před dvěma lety na pár dnů (viz tady) a taky letos na jaře v rámci zájezdu do Polska (viz tady) – ale je to město, které se nám opravdu líbí, tak proč ne.

Wroclaw

Zajít na adventní trh je príma věc, ale stejně jsme uvažovali, co by tak ve Wroclawi ještě bylo k vidění, co zatím neznáme. No, nejspíš sochy.

Poláci mají rádi „sochy“, to jsem pozorovala už minule. Sochami z nedostatku lepšího pojmenování nazývám všechno, co je vystaveno na veřejném prostranství. Třeba na výšku postavená parní lokomotiva (jmenuje se Vlak do nebe).

Vlak do nebe

Spousta soch je věnována nedávné totalitní minulosti. Poláci si ji připomínají, snaží se nezapomínat - to jsou třeba Anonymní chodci, sousoší inspirované výročím zavedení stanného práva v Polsku v roce 1981. Lidé mizeli do ilegality, mizeli i fyzicky. Stanné právo trvalo dva roky.

Anonymní chodci

Advent samotný… stánky byly skoro na celém velikém hlavním náměstí (Rynku), vedlejším Solném a v části přilehlých ulic. Když pominu jeden kolotoč a něco jako dům hrůzy, oboje milosrdně umístěné stranou a obležené rodiči s dětmi, tak zbytek byl vkusný, příjemně členitý a hezký na pohled. Žádné odpornosti, které „zdobí“ údajně překrásný trh na pražském Staroměstském náměstí.

Večerní adventní trh

Večer se na trh nahrnulo zřejmě všech 640 tisíc obyvatel města a ještě další z okolí… To jsme utekli do okolních uliček a přes malé ostrůvky, které na řece Odře oddělují historické centrum od zbytku města, jsme se pomalu sunuli do hotelu.

Opravdu jsme si užili noční Wroclaw – aby ne, když je tma už před čtvrtou… Musím říct, že ji mají krásně osvětlenou a navíc – jak je historické centrum obkrouženo vodou - báječně se v ní zrcadlí.

Správně jsem očekávala, že tu bude zima, meteorologové to slibovali. Ale zamlčeli mi, že bude taky sněžit a pršet. A namrzat. Lidi, jak mě to na té jejich dlažbě klouzalo!

Ani tentokrát jsem neodolala a fotila wroclawské trpaslíky. Mám jich celkem sedmnáct. Na svoji obhajobu podotýkám, že synkova slečna jich toužila získat sto (což se jí nepovedlo, má jen jednadevadesát).

Ještě na praktickou notu – dobře se tu jí. Ve Wroclawi potkáváte báječná bistra – takové mrňavé podniky, kde nabízejí jednoduchá (a levná) jídla. Chodí tam hodně studentů. Často vaří speciality nějaké blízké, třeba ukrajinské, kuchyně. A pak ty úžasné cukrárny…

Večerní vodotrysk

Cestou zpět jsme se ještě zastavili ve Svídnici, kde adventní trh nebyl (asi všichni jezdí do Wroclawi) a pak už jsme jeli domů – to byl ten víkend, jak v rádiu varovali, ať raději sedíme doma, že to strašně klouže. Na D11 naštěstí jen pršelo, ledovka nebyla, ale přiznám se, že už dlouho jsem neměla takovou radost, jako když jsem z toho auta v Praze vystupovala.

Foto: Zana. Další obrázky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.