22.6.2018 | Svátek má Pavla


ZANINY CESTY: Polsko ve zkratce (část prvá)

14.6.2018

Byli jsme na zájezdu v Polsku. Vrátili jsme se s dost smíšenými pocity – je to naše vina, člověk (bohužel ten člověk jsem já) nemá být líny a má si výlet zařídit sám.

Nicméně jsme toho viděli a zažili spoustu.

Den první: brzy ráno odjezd, přejezd do Polska, kde jsme zažili první šok – Poláci už postavili spoustu dálnic a staví s nasazením, na které našinec kouká s pusou dokořán. Rozestavěno je na mnoha místech, dlouhé úseky. Opravdu se tam pracuje – ne že by tam postávalo několik osob opřených o lopaty. Vzápětí šok druhý – na rozdíl od nás, kde děti vídám se školou chodit do kina na - jak to říct: ne vždy příliš hodnotné filmy – tady školáci jezdí po památkách a poznávají svoji historii.

Kostel v Javoru

Kostel v Javoru

Prvně jsme zastavili u hrázděných kostelů míru v Javoru a Svídnici. V katolickém Polsku to byly výjimky trochu podobné našim tolerančním kostelům, vznikly ale jinak – na základě mírové smlouvy, která ukončila třicetiletou válku (Vestfálský mír). V té se Polsko zavázalo umožnit luteránům ve Slezsku konání vlastních bohoslužeb ve třech kostelích, které si věřící na vlastní náklady postaví (za dalších omezení a podmínek). Ty kostely zbyly do dnešní doby dva, jsou ohromné (kapacita 6 a 7,5 tisíce lidí!) a neuvěřitelně barokně zdobné. Roku 2001 byly zapsány na seznam UNESCO.

Odpoledne jsme stihli ještě Wroclaw, ale o té jsem už psala (přečíst si můžete zde). Je tak hezká, že jsme si ji rádi užili i letos – i když oproti říjnu tu samozřejmě bylo o hodně víc lidí. Vůbec je vidět, že Polsko je velká zem. Občas to vypadalo, že všichni Poláci cestují s námi.

Den druhý: Začal maraton po kostelích. Tohle bylo fakt nepříjemné – program zájezdu byl příliš obsáhlý, viděli jsme mraky míst, spousty kostelů, zámků, radnic… výsledek je, že na některých fotkách vůbec nepoznávám, co to bylo.

Lešno - radnice

Lešno - radnice

Lešno – sem se uchýlili v 17. století Čeští bratři, kromě jiných Jan Ámos Komenský. Na tomto místě bych mohla začít dlouze psát o dějinách Polska, země, která se v minulosti nacházela trochu jinde. Ale to by už byl jiný článek. Kdo chcete, podívejte se tady.

Pak jsme jeli do Kórniku (ehm, polské „ó“ se čte jako „u“), kde mají u zámku příjemné arboretum. Myslím, že tady jsme viděli první jezero – nevím jak jinde, ale ta část Polska, kde jsme byli, se kdysi pyšnila zejména bažinami. Dnes jsou tu nádherná jezera, veliká a pro našince zvyklého na členitější krajinu – Polsko je tu rovné, rovné, rovné – vizuálně dost nezvyklá.

Poznaň - katedrála

Poznaň - katedrála

Poznaň – sem přišel pokřtít první historické polské vládce sv. Vojtěch; vyrozuměla jsem, že pro Poláky je zřejmě obdobou našich Cyrila a Metoděje. Přijetí křesťanství je tu na rozdíl od naší země spojeno se vznikem státu.

Prvně jsme narazili na zajímavý fenomén – po válce (1945) byla většina polských památek zničená, fronta postupovala od západu i od východu. Poláci se rozhodli je obnovit, zrekonstruovat – často spíš postavit znova. To se mi líbí – bylo by škoda místo historie mít paneláky.

Co mě trochu zaráží, je to, že občas neobnovili stav před válkou, ale nějaký starší – třeba poznaňská katedrála byla tehdy barokní, ale obnovili ji do gotické podoby. Prý to souvisí s tím, že za gotiky bylo Polsko samostatný stát. V barokních dobách byli tak či onak porobený národ. Gotické stavby jsou zásadně cihlové - kamene bylo málo.

Den třetí: Lednické jezero – na ostrově jsou pozůstatky hradiště a nejstarší předrománské architektury v Polsku. Na ostrov v té době vedly dva dřevěné mosty, dnes se jezdí přívozem (a my museli počkat, až se převeze traktor se sekačkou).

Hnězdno - tady jsme se dostali do skanzenu a do areálu, kde objevili pozůstatky sídliště z doby lužické kultury (cca před 2500 lety) – tzv. dlouhé domy, něco jako panelák na ležato. Dřevěná stavba, kde byly jedna za druhou seřazené rodinné „jednotky“ o velikosti cca 80 m2.

Den čtvrtý: Toruň – narodil se tu Mikuláš Koperník. Přespal tu Napoleon. Poláci doufali, že jim pomůže s obnovou státnosti. A pro turistu tu mají toruňské perníky. Lehce kuriózní zážitek – viděli jsme naprosté minimum bezdomovců a žebráků, ale jeden byl úžasný. Spal v kostele na lavici, a jak kolem něj šlo těch čtyřicet lidí z našeho autobusu, vzbudil se a zlobně huhlal: „zas…ný Japonci, furt jenom fotografujou“.

Grundziadz - most přes Vislu

Grundziadz - most přes Vislu

Chelm, Grundziadz (podobně jako jinde mi chybí polská interpunkce, díky níž se to čte zhruba Grundžonz) s úžasnými středověkými sýpkami na březích překvapivě široké Visly a ještě Gniev, kterým jsme prosvištěli rychlostí závodního auta. Nakonec kouzelné místo u jezera někde v Kujavsku, kde jsme spali - hotel nestál za nic, ale ten výhled!

Den pátý: další skanzen, ty si užívám. Tohle byl vůbec dobrý den – následoval Slowinský národní park (místní byli opravdu spříznění s těmi u Jadranu). Mají tu pohyblivé písečné duny, obrovské. Po přísně vyznačené trase je možné je přejít k až moři. Vyškrábat se nahoru… bylo ještě pořád o chlup snazší než cesta dolů.

Slowinský národní park - duny

Slowinský národní park - duny

Nás čekal ještě poloostrov Hel, spíš uzoučká kosa (v nejužším místě je široký jen 150 metrů při délce 35 km). Kosa měla v minulosti velký strategický význam, protože poskytovala ochranu Gdaňsku. Když tenhle význam ztratila, rozjel se tu turistický průmysl. Záměrně říkám průmysl. Kdysi to místo muselo být krásné, možná někdy v zimě pořád je. Ale mně nejvíc připomínalo Bibione v plné sezoně.

Poznatky z autobusu – neuvěřitelné množství reklam, kde největšími písmeny stojí slovo Nagrobki. Je to to, co myslím? A proč je nabízejí všude? Pro našince těžko uvěřitelné je i množství čápů – pomalu v každé vesničce je čapí hnízdo (s malým „č“). Asi to souvisí s tím, že tu nejsou velké širé rodné lány, ale menší pole, občas nějaký remízek… a mnohem víc vody než u nás. Občas jezero, podmáčené plochy.

Kdyby to nebyl takový frmol, tak si cestování opravdu užíváme. Maně vzpomínám na film Jestliže je úterý, musíme být v Belgii. A to nás čekají ještě čtyři dny. Příště!

Foto: Zana. Další obrázky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.

Zana Neviditelný pes


Diskuse


Z. Vave
9:07
15.6.2018

T. Zana
7:06
16.6.2018

Z. Maw
19:40
14.6.2018

T. Zana
19:45
14.6.2018

Z. Maw
20:05
14.6.2018

Z. Hanča
18:19
14.6.2018

T. Zana
19:40
14.6.2018

M. Crossette
17:01
14.6.2018

M. Crossette
18:59
14.6.2018

T. Zana
19:36
14.6.2018

A. Lex
16:55
14.6.2018

M. Crossette
19:00
14.6.2018

T. Zana
19:41
14.6.2018

Z. Jenny
16:14
14.6.2018

T. Zana
16:37
14.6.2018

Z. Inka
14:42
14.6.2018

T. Zana
14:53
14.6.2018

Z. Yga
11:46
14.6.2018

T. Zana
12:18
14.6.2018

D. Ruščáková
9:56
14.6.2018

T. Zana
12:13
14.6.2018

A. Lex
9:14
14.6.2018

T. Zana
9:36
14.6.2018

Z. Maw
12:25
14.6.2018

T. Zana
13:30
14.6.2018

Z. Lika
9:02
14.6.2018

T. Zana
9:33
14.6.2018

Z. Maw
7:25
14.6.2018

T. Zana
8:07
14.6.2018

Z. Maw
12:22
14.6.2018

T. Zana
13:31
14.6.2018

Z. Xerxová
6:44
14.6.2018

T. Zana
8:05
14.6.2018

počet příspěvků: 33, poslední 16.6.2018 07:06









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !