Je to s těmi nemocemi nějaké divné a já jsem navíc nepoučitelná. Až do 23. 12. jsem byla jako fík, protože při práci nemůžu na lidi pochrchlávat nebo tahat kapesník z kapsy. V osm večer odešel poslední a v devět bum bác, padlo to na mě. Je to vůbec možné? Taky to tak máte? Že bacily čekají už dávno na startovní čáře celé natěšené, říkají tak jo, dáváme ti ještě chvilku, ale pak už se do toho fakt pustíme?

Nepoučitelná jsem v tom, že první příznaky vždycky bagatelizuji a celkem nic nepodnikám. Až potom si říkám - kdyby ses okamžitě vypotila, kdyby sis dala na krk horkou bramboru, kdyby sis okamžitě začala vyplachovat nos a krk... Je totiž možné, že by to pomohlo. Jednou se mi podařilo si na něco z toho vzpomenout včas, a bylo to znát.

Což mi připomíná, že si půjdu vykloktat krk a promazat sosák. A možná půjdu bacily vyvenčit, když nemám toho psa, dneska bude pěkně mrznout.

No nejsem nepoučitelná? Marodům mezi námi přeji brzké zotavení!

Toto je obvyklý Vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.