Přesto dovolte, abych se pochlubila alespoň dvěma nejdojemnějšími fotografiemi z řady snímků, které se mi letošní léto podařilo pořídit. Je na nich Pinky při kojení svého dvouměsíčního potomka na hromadě narovnaného dříví před okny našeho domu.

Snímky vznikly jedno srpnové odpoledne, kdy zrzka vyvedla veveřátka na jejich vůbec první výlet po zahradě. Převáděla je tehdy ze starého hnízda do hnízda nového a protože zvládnout pět zcela potřeštěných veveřátek je nadlidský (i nadveverčí!) výkon, provázely procházku nepředstavitelné zmatky. Přemístit potomky z výchozího stromu ke vzdušnou čarou 20 metrů vzdálenému cílovému doupátku zabralo Pinky hodinu a půl a po hodině nahánění neposlušných mrňat nakonec všechny kvůli rychlejší přepravě alespoň část cesty odnosila v tlamce.

Veveřátko na těchto snímcích bylo z převáděné "pětky" nejpomalejší a to, že mu sourozenci jeden po druhém mizí před očima bůhvíkam, ho dokonale vyvedlo z míry. Pinky mláďátko, které zmateně pobíhalo po zahradě, podle pachových stop pohotově vyhledala, sérií chvatů zručně udržela na místě a poté ho ukonejšila "medicínou" nejspolehlivější - mateřským mlékem. V okamžiku kojení mrňousek zapomněl na svět kolem, slastně mhouřil oči a nechával si od maminky něžně čechrat srst na krčku. Pinky po celou dobu, kdy prcek vděčně sál mléko, dávala pozor, aby se chlupatému trumberovi nic nestalo.

Pro mě i pro veveřátko jakoby se v tomto okamžiku zastavil čas. Nechtěla jsem myslet na to, co ho teprve čeká. Na okamžik, kdy bude muset opustit zahradu, kdy si bude muset hledat vlastní území, bojovat s hladem, nečasem i predátory. Chtěla jsem spolu s ním věřit, že to takhle krásné může být navždy...

Další snímky ze stěhování veveřátek si můžete prohlédnout na adrese: http://veveraci.bloudil.cz/