K tématu mě inspirovala Sharka a diskuse pod nedávnými články. Zdobení stromku je vždy rituál. Často vyhrazený pro konkrétního člena domácnosti, který si to privilegium nedá vzít. Ten pak stromek zdobí pomalu, v ústraní a klidu, a s rozmyslem rozmisťuje ozdoby na větve.

Každou vezme do ruky a zamyslí se nad ní, byť jen na dvě vteřiny. A často jsou v těch dvou vteřinách kila vzpomínek, protože v leckteré domácnosti se ozdobičky dědí po generace.

Vzpomínám si, že jako malá jsem měla nejradši dosti konkrétní ozdoby: jedna byla patrně zasněžená chaloupka (celá zaoblená, jak to jen sklo dovolilo), druhá zcela jasný čáp a třetí ptáček s trsem silonových hebkých „vlasů“ místo ocásku. Tyhle ozdobičky vždycky musely být na čelném místě. Kulaté baňky mě tak nebraly a ani mi nebylo líto, pokud některá vzala za své a odebrala se do střepového ráje.

Pod dojmem včerejší diskuse jsem se důkladněji zahleděla na náš stromek, jehož zdobení už přešlo do kompetence někoho jiného. Několik kousků visí na čestném místě nahoře, přestože míra ošoupanosti prozrazuje už nějakou tu dekádu na skleněném krčku.

Ten vlevo mi připadá jako docela roztomilý mimozemšťan. A baňka vpravo mě zahřála u srdce: podobné jsme taky mívali, i s tím hrbolem, který asi nemohl vzniknout pomačkáním - vždyť je to sklo - ale třeba si foukač(ka) zrovna pískal :-)

Prosím, podívejte se i vy na své stromky nebo větve ve vázách, a napište mi, které ozdoby jsou u vás nejzvláštnější, nejoblíbenější, nejpamátečnější, prostě nej, a třeba taky proč. A pošlete mi to e-mailem i s fotkou. Příští Vánoce si uděláme zdobicí festival, ju?

Ale do příštích Vánoc času dost. Dnes se kochejte letošním stromkem, dnešním počasím a dnešní sváteční pohodou.