To bydlíte ve stoletém domku, se stoletou zahradou.

Zahradu si zakládal otec mého táty. Prý to byl přísný pán. Soudní rada, zahrada byla jeho koníček a na ní hlavně ovocné stromky. Přes květiny byla babička. Tu pamatuji, dědu ne, zemřel dva roky před mým narozením...

Hrušeň Křivice 2005

Na kopci pod Strahovem se dařilo hrušním, já jich pamatuji ještě deset. Kromě jedné to byly všechno zákrsky nebo kordony, z toho šest na domě ve tvaru protaženého „U“. Před domem rostla hrušeň Křivice, také velmi protažené „U“, ale tentokrát ne placaté, ale prostorové – 6 ramen. Výška 5-6 metrů. Tenhle strom mě časem (jako dospělou) štval. Byla to plodná hrušeň, veliké plody s červenou tvářičkou, ale chuť nic moc. Řezat, sklízet, rozdávat...

Měla jsem jasnou představu, co s tím stromem jednou provedu... Zvlášť když chutnějších hrušek jsme měli z dalších hrušní spoustu.

A pak bylo jedno horké léto... Měla jsem ke čtyřleté holčičce ještě miminko, v bytě v patře vedro k nedýchání... A najednou byl stín Křivice dobrý. Za ní na trávníku byl příjemný chládek. Vzala jsem ji na milost a přestala vyhrožovat pilou...

O pár let později

Jenže po nějakých dalších deseti – patnácti letech se u nás na hrušních začala objevovat rez hrušková a hrušně pomalu likvidovala... No a přiznejme si, život ovocných stromků a tvarovaných speciálně není zas až tak dlouhý.

Léto 2012

Hloubala jsem, co s tím. Strom na tom místě a tohoto tvaru jsem chtěla zachovat... Na jižní straně domu máme vistárii, tak jsem začala hřížit šlahouny a časem zakořeněné sázet kolem dokola chřadnoucí hrušky. Vistárie roste docela rychle... Uschlé větve z jednotlivých ramen jsem odřezávala, ale nechávala z nich párcentimetrové pahýly, aby se šlahouny vistárie měly o co opřít. Také jsem všechna ramena svázala šestimilimetrovým lanem. Pro jistotu ve třech „podlažích“. Dřív bylo normální si o Křivici opřít vysouvací žebřík, ale v posledních letech bych se už neodvážila... Pokud je potřeba něco zastřihnout, tak už jedině ze štaflí.

Jaro 2015

Drobné odbočení: při svých letních pobytech v Sutivanu na Brači jsem vždy obdivovala trubač obrůstající tamní verandu s jeho červenými květy. Vždy pod ním byla spousta semenáčků... No nedalo mi to a jeden rok jsem se pokusila jich pár vydloubat a přivézt si domů. Jeden přežil a byl časem vysazen ze západní strany ke Křivici mezi vistárie. Zatím stále úspěšně roste, přežil i holomrazy a loni poprvé kvetl.

Rok 2015 - trubač po létech rozkvetl

Nastal závod s časem – dokáže vistárie s trubačem omotat a zpevnit uschlá ramena hrušky? Nevím, zatím se zdá, že ano.

Foto: autorka. Podívejte se i do fotogalerie (klikněte do kteréhokoli obrázku) nebo si fotky můžete prohlédnout tady na Rajčeti.