VíP: Aneb víkendový pokecník
logo VíP foto: Neviditelný pes
Včera jsem šla po hodně rušném náměstí, místy, kde je několik zastávek tramvají a autobusů, kolem parčík... Krásné počasí, jaro ve vzduchu, a špačky všude na zemi. Ne špačci, ale špačky. Kuřáci houfně potahují z cigaretek-přivolávaček, které jim v okamžiku přistavení autobusu odpadají od prstů.
Zamířím přes přilehlý parčík, a přede mnou pomalu jde zvláštní dvojice. Nepochybně dlouholetí manželé. Paní je ještě čupr, pán už kráčí poněkud ztuha, ale stále bez hole. V ruce drží takové ty dlouhé kleště na zvedání upadlých věcí.
Paní jde pár kroků před pánem, bryskně se ohýbá a kusem větve šmejdí v rašícím porostu. Nejdřív jsem měla dojem, že snad kypří olysalou půdu. Ale ne, vyhrabuje špačky na dlažbu. Pán jako důstojný zadní voj vše sbírá do kleští a umisťuje do připravené igelitky.
Občas mi někdo vypráví, jak při výletech do přírody s sebou automaticky bere igelitku, do které sbírá odpadky poházené u cest, zejména na jaře, když sleze sníh. Igelitky zachycené ve větvích, nejrůznější obaly... Takových sběračů není málo.
Moje kamarádka, jejíž dítě se chystalo vyhodit z okna vlaku či auta nějakou plechovku s odůvodněním, že „to tak přece dělají všichni“, mu tvrdě sdělila, že „on to teda dělat nebude“. A zabralo to, nedělá to.
Takže i takové je jaro. Začíná jarní úklid :-)
Přeji pěknou sobotu a neděli.
Toto je obvyklý Vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.
