17 fotografií

Předchozí díl najdete zde.

A je tu poslední díl série „Jak roste dogák Yoda“. Zítra, 3. 1. 2023, bude našemu „štěňátku“ už 13 měsíců.

Malý Yoda

Velký Yoda

Oproti svým předchůdcům zastavil svůj růst brzy. Stejně jako první Arona přestal na výšku růst už kolem devátého měsíce. Zastavil se na výšce někde okolo 85 centimetrů. Nakonec měří stejně jako Xerxes a dokonce i Beta (ta byla na fenku hodně vysoká). Night byl výrazně vyšší – měřil v kohoutku kolem 90 centimetrů. Yoda má navíc ze všech nejkratší krk – a to ho opticky ještě snižuje. Prostě je to prcek.

Malý Yoda

Velký Yoda

Aktuálně Yoda váží 71,5 kg. Night byl na roce srovnatelně těžký, Betka vážila 65 kilo. Dlouhou dobu byl Yoda hodně veliké a těžké štěně, nakonec se ustálil na rozumné hmotnosti odpovídající jeho výšce a typu postavy. Určitě do dospělosti ještě nějaké to kilo nabere, podle všeho z něj vyroste mohutný pes.

Malý Yoda

Velký Yoda

Jeho rychlé ukončení nárůstu výšky i váhy jistě souvisí i s tím, že brzy dospěl. Nohu při značkování začal zdvihat o půl roku dřív než Night. Koneckonců i rychle dorostlá Aronka hárala poprvé o půl roku dřív, než pomalu rostoucí Beta. Na rozdíl od Xerxe i od Nighta Yoda řeší háravky v blízkém sídlišti. Umí moc hezky tiše plakat u plotu…

O Betce jsem psala: Krásný je její pohyb. Po mimochodném Xerdovi mě ještě stále neomrzelo pozorovat její ladný klus. I když jdu rychlou chůzí, tak ona krásně plynule kluše. Prostě v pohybu je radost se na ni dívat.

A citace od Nighta: Není úplně ideálně narostlý. Spáditá záď ho nutí podsouvat zadní tlapátka pod sebe a pak je tak trochu hrbatý. Ale když se vyprsí (nejčastěji pokud je za plotem cizí psisko), tak umí stát moc pěkně. Dlouhý silný krk, hezká hlava, svaly na něm jen hrají. Pak je na co se zálibně dívat. Oproti Betce bohužel často používá mimochod, i když klusat pěkně taky umí.

Yoda je v pohybu krásný. Ladný pružný klus je u něho standardní pohyb. Mimochod jsem u něj nikdy neviděla. Rád skáče – kláda v cestě pro něj není překážka, nebude ji obcházet, zdolá ji elegantním klidným skokem. I terénní nerovnosti raději skáče, než by je pomalu procházel.

Ještě před pár dny bych napsala, že je to po Aroně první dogátko, které nemělo po celý růst žádné pohybové potíže, žádné kulhání, odmítání schodů, odlehčování tlapek, mimochod… Po prvním větším sněhu to bohužel už není pravda – Yoda začal odlehčovat pravou zadní. Jen když stojí, v pohybu je stále bezchybný.

Po vyšetření na veterině jsme se dohodli, že nejprve zkusíme 14 dní vodítkového režimu (abychom zamezili trysku a smykům a velkému řádění) a uvidí se, zdali se stav srovná a nebo nás budou čekat rentgeny a další vyšetření.

Night měl velké problémy s odvoláním od psů, Betka nemusela děti, a když byla unavená, tak nemusela ani cizí lidi (a uměla na ně krásně vrčet). Yoda dlouho vypadal jako nejposlušnější a nejméně problematické štěňátko. Psi ho až tak nezajímají (míjí je v poklidu), ale v posledním měsíci začal výrazně hluchnout a v terénu se vzdalovat dál, než unese moje nervová soustava.

Zatím trýská vždy na dohled (spíš jen provokuje), zatím nám nikdy nevyrazil za zvěří, ale najednou mu nevěřím. Ale koneckonců v tomto věku jsem nevěřila ani Nightovi, ani Betce – a nakonec měli poslušnost velmi solidní a mimo civilizaci chodili na volno běžně. V civilizaci vodítko používám vždy, ne všichni rádi míjí psy na volno.

Doma je dokonale čistotný, pokud je doma sám, tak i zcela klidný a vzorný. To byla všechna dogata bez výjimky. Ale když jsme doma, tak umí „zlobit“ – tahá obojek a vodítko, krade bačkory – a dává tím najevo, že se nudí a chce nějakou akcičku. Ne vždy to jde – a tak má smůlu a pak leží znechuceně na koberci s ukradeným pokladem (když mu to neberu, nebaví ho to).

A ještě jeden problém má. Návštěvy. Je nadšený. Je divoký, je přítulný… Ale jeho nadšení nebývá opětováno – naopak se od něj očekává klid a žádný kontakt. Tak to nám nejde. A i se to blbě učí, neb zase tolik hostů u nás neprojde (aby mu to zevšednělo). Umí vydržet zavřený v jiné místnosti (u krátkodobých návštěv) a umí i vydržet v klidu na pelechu, pokud má kost či jinou dlouhodobě odolnou žvýkací hračku (uzené ucho je jen na pár minut).

A nebo umíme návštěvu „uklidit“ za velký stůl a usadit je tak, aby k nim mamut nemohl. To ho naštve, ulehne a dá nám pokoj (zana může potvrdit :o) ). Doufám, že z toho vyroste. Přeci jen je to ještě divoký veselý puberťák a každá návštěva je důvod k nadšení.

Myslím, že až přejde věk pubertální, tak se spousta věcí k lepšímu obrátí. Stejně, jako u jeho předchůdců. Teď jen aby mu zdraví vydrželo…

Foto: Xerxovi