I když... Náš hrdina si s vizáží filmového nezadá. Nebo jinak: Řekněte Bressannone. Nic? Brixen! Každý už od školních let (pokud dával v literatuře pozor) "zbystří slechy". No ovšem! Tady někdo pobýval v exilu, vezli ho tam v noci kočárem a napsal..., už vím! Elegie-z Tyrol, Tyrolské elegie! Dejme si to dohromady a máme příběh. Je v něm Brixen, Rocco, možná i jeho bratři, ale o těch nevíme dokonce ani to zda nějací byli. Ve vedlejších rolích (ty už nejsou na Oscara) autor, jeho drahá polovička a vnučka-teenagerka Kateřina.

První dorazil mail od sestřenky: "Haló,vy dva důchodci! Co děláte? Nechcete se podívat k nám, do Brixenu? Udělejte si dovolenou! Jedeme k moři, potřebujeme pohlídat Rocca a taky zalívat kytky."

Rocco? Pes? Naposledy jsme ho viděli před pár léty, už tehdy to byl "kus psa", velikostí pan pes, kříženec labradora a retrievera. Když v dalším mailu přišla pozvánka i pro vnučku, středoškolačku, věnující se jazykům, bylo rozhodnuto.

Rocco - už bez sourozenců

Cesta snad ani nestojí za řeč. Normálka. Předcházelo uvolnění Kačenky ze školy, balení, obligátní "Já nemám co na sebe!", nanošení věcí na hromadu, debordelizace s poznámkou: Ty bys potřebovala stěhovák!".

To jsem ještě netušil, že Kačenka dovalí zavazadlo velikostí připomínající lodní kufr a nezbytnou kytaru. V garáži pohlazení milovaného Getzíka "Neboj, všechno nepotáhneš, já jim to proberu!!" Po druhé debordelizaci bylo přibližovadlo plné až po okraj a pohled reflektorů naříkal: "To bylo řečí, ty slibotechno!"

Dálnice v Německu připomíná vojnu. Spěchá se (díky neomezené rychlosti) aby se stálo (díky "Stau" v okolí Mnichova). Označení "Stau" rozhodně zní lépe, než naše zácpa připomínající úplně něco jiného. V obou případech by se jí jeden rád zbavil. U české pomohou léky, nebo klystýr, u německé možná prášky - na hlavu.

Den se sešel s večerem, cesta v pohodě, až na okamžik, kdy nás přehlédl tirák. Dobře to dopadlo, jen jsem si uvědomil, kde všude se může člověk zapotit.

Nezbytné formality přivítání, na scénu přišel hlavní hrdina. Důstojně, vědom si své role. Postarší elegantní psí gentleman, prošedivělá brada (sympaťák, v tom jsme si podobní). S paninkou si padli okamžitě do oka. "Přednostová" má pro všechna zvířata osobní kouzlo, občas těm potvorám chlupatým i závidím.

Zkrátka, po seznámení a nezbytných instrukcích - co gentleman jí, co nejí, co smí, co ne, kdy venčit, kam ano, kam ne, jsem nabyl přesvědčení, že vše bude jako doma. Zase jenom stříbrná medaile, na zlatou v disciplině přízeň finišuje s velkým náskokem už od startu Rocco. Kam se na něj hrabe Delon!

O Roccovi, Brixenu, K.H.B (Elegie- vzpomínáte?), něco pohledů na život v Brixenu pár postřehů a úvah a vůbec - o tom příště.

Další příběhy autora najdete zde...