Samý mladý do 30 let, samý inteligenty s vysokoškolským vzděláním a samý sophisticated City slickers, tak trochu yuppies. (Yuppie - Young Urban Professional, ale vlastně lidi, kteří jdou furt s trendem, i když na to třeba nemaj) Chtěli ochutnat australskej buš. Dali jsme si sraz až nahoře v Blue Mountains, v Megallong Valley. Tam jsme časně zrána zanechali samohyby a vydali se nejprve po Six Foot tracku dolů ke Cox's River.

Bylo nás pět, vlastně sedm. Dvě slečny, dva mladí muži a jeden omšelej hillbillie, plus Waldemar a Pajda, jinak v té době moji psi. Z cesty jsme záhy odbočili do buše a příkrým svahem jsme spíš sjížděli po prdelkách než scházeli k Megallong Creeku. Tento potok spadá peřejemi a četnými vodopády k řece Coxově. Už skákání po ohlazených žulových balvanech a slézání skal vedle vodopádu ukázalo, že bude dobrá zábava.

U řeky jsem zjistil, že teče trochu víc vody jak obvykle a dostat se na druhý břeh nebude jen na brození. Ti měšťáci na mě čuměli s otázkou a troškou hrůzy v očích, když jsem se začal svlékat. Vím, musel to být šokující pohled. Když jsem jim suše oznámil že se bude plavat, tak mě zprvu nechtěli věřit. Proud byl dosti čiperný na zvýšení hladiny adrenalinu v krvi nad normál. Po menším dramatu jsme se všichni dostali na druhý břeh, včetně malých baťůžků, ve kterých si nesli denní nezbytnosti a trochu jídla.

Psům se celá tato sranda začínala líbit. Zjistili, že to není obvyklý výšlap, kdy se překážky v buši překonávají jako by mimochodem. Dnes byl u každé překážky neobvyklý tyátr. Čokli byli netrpěliví jít dál, po skalnatém břehu, podél toku dolů. V řece jsou velké vodou opiglované žulové balvany a připomíná to tam šumavskou Vydru ve velkým měřítku.

Jako obvykle, čokli pobíhali kolem v buši a nasávali pachy divočiny. My lidi jsme skákali ze šutru na šutr kolem řeky. Cesty tam žádné nejsou. Sluníčko už bylo pěkně nahoře a začínalo správně australsky péct. Vtom se vpravo ve svahu strhla mela. Čokli řvali a hasili si to s rachotem dolů k řece malým žlebem. Lidi zostražitěli. Vtom se z buše vyřítila vyděšená goana, zdejší ještěrka, tedy lépe česky varan, tak kolem 1,80 m dlouhá. (Máme jich tu 20 druhů).

Všichni čtyři měšťáci začali svorně ječet, men included. Vytřeštěné oči a strach jakoby se na ně hnal pětimetrovej krokodýl. Stačil jsem jim říct aby vylezli na nejbližší větší šutr. S nevšední agilitou a zručností se i mladé dámy vyšvihly každá na svůj balvan a s hrůzou všichni sledovali pádícího ještěra. Ten je ovšem ve své hrůze vůbec neregistroval, doběhl k řece, skočil do tůně a tu přeplaval tempem hodného olympijského vítěze na 100 m.

Zcepenělým měšťákům se začínala vracet barva do ksichtů a uklidňovat dech. Taky se ukázali Pajda s Waldou, spokojeně se tlamíce, jak jim ta sranda vyšla. Vocasy si mohli uvrtět blahem. Pak už žádnou divou zvěř na turisty nepoštvali, ale Pajda ještě stačil jedné slečně v nestřeženém okamžiku zcizit a sežrat co měla k jídlu.

Prostě i ti čokli poznali, že si z těch lidí mohou tropit šprťouchlata.