Po příjezdu jsme našli sympatickou obec s kostelíkem, restauracemi, moc hezkým letním kinem a spoustou možností soukromého ubytování. Kdo nepostavil rovnou penzion, nabízí alespoň nějaký pokojík, nebo místo ke kempinku.

Lázeňský areál sestává z 10 bazénů, z čehož největší a nejdůležitější jsou samozřejmě 3 termální s udávanou teplotou až 38, 32 a 28 stupňů. Voda v nich je mírně slaná a je srovnávána s vodou Mrtvého moře, protože léčí obtíže dýchacích cest, pohybového ústrojí a kůže. V termálech se neplave a tak vlastně ani nevadilo, že tam byla v sezóně prakticky hlava na hlavě, protože se každý louhuje na tom svém jednom místečku.

Zprvu jsem se obávala, co budeme celý den od rána do večera dělat na koupališti, ale člověk se zde opravdu nenudí a nakonec se nám zdála otvírací doba do 18 hodin ještě krátká. Většinu času jsme se máchali v termálu, když nám bylo horko a chtěli si zaplavat, přešli jsme do plaveckých bazénů a v mezičase jsme konzumovali zmrzlinu, trdlo, langoše, halušky a jiné dobroty v místních domečcích s občerstvením a samozřejmě dodržovali pitný režim u piv slovenských i českých značek. Výběr byl veliký.

Součástí areálu je relaxační centrum, kde je možné zajít na masáž, do sauny, kadeřnictví a nevím čeho ještě. Pro děti jsou v přední části koupaliště různé prolézačky a trampolína a u pokladen je minizoo s okrasnou drůbeží a daňky. V malé tržnici se pak dají dokoupit koupací potřeby nebo nějaký suvenýr.

Zkrátka o člověka je celý den postaráno. Pokud přeje počasí. Lázeňský areál je totiž venkovní, a když prší, nastává docela problém. Zastřešené kapacity v sezóně počtu hostů, kteří by se chtěli schovat, nestačí. Což o to, v teplém termálu člověku trocha deště nevadí, ale kam s věcmi. Proto zkušenější rekreanti s sebou měli igelitové pytle, kam v případě potřeby věci schovali nebo vlastní stany a slunečníky. To by se ale brzo mělo zlepšit, protože už se buduje kryté aquacentrum.

Jelikož jsem byla na Slovensku poprvé, chtěla jsem místní kraj trochu poznat a tak jsme nelenili a pilně výletili.

Nejprve jsme začali nejbližším okolím a prohlédli si poutní kostelík v Pozbě, zříceninu kláštera Mariačalád a vesnici Nitrianský Hrádek. Zříceninu jsme tam hledali marně, jelikož tato ves je známá nálezem neolitické Hrádecké venuše, které zde věnovali památník.

Zásluhou našeho nového koníčka geocachingu jsme se podívali také k moc pěkným vodopádům u Nových zámků. Unikl nám jen Žitavský luh, ke kterému jsme přijeli z nesprávné strany, a plížit se tam po západu slunce už pak nemělo smysl. Ale jeli jsme několikrát okolo, tak jsme se pokochali alespoň z auta.

Jedno dopoledne jsme se vypravili do arboreta v Mlýňanech, kde se na ploše přes 60 hektarů rozkládá park s dřevinami z celého světa se zámečkem s expozicí o rodině zakladatele uprostřed. Krásná a docela dlouhá procházka.

Celodenním výletem byla návštěva zámku Bojnice, kterému se přezdívá slovenská Hluboká, s jeho přilehlou zoologickou zahradou. Měli jsme štěstí, že zatímco celou cestu tam doslova lilo, na místě se počasí umoudřilo a tak jsme nemuseli procházku v zoo strávit pod deštníkem. Zámek je krásný, turistické průvodce nelžou, jen jedna věc mi trochu vadila a to byl extra poplatek za fotografování. Při velikosti skupin, které provádí a které se sotva vejdou do procházených prostor, není kromě stropu co fotit. Což jsem dobře odhadla už u pokladny, takže jsem ušetřila.

V den, kdy mají lázně prodlouženou otevírací dobu do 8 hodin večer, jsme se vydali do Komárna, abychom si po návratu z výletu ještě stihli zaplavat. Což nám krásně vyšlo.

Komárno je známé svou unikátní soustavou vojenského opevnění, čítající několik pevností s původně vodními příkopy, kterou vybudovali Habsburkové na obranu před Turky na soutoku a březích řek Dunaje a Váhu. My jsme se vydali nejdříve na prohlídku komplexu Staré a Nové vojenské pevnosti na slovenské straně.

Poté jsme prošli centrum města a prohlédli si poměrně nově postavené Nádvoří Evropy, jehož domy reprezentují historickou architekturu různých evropských států. Nato jsme se posilnili family pizzou o průměru půl metru (jedli jsme ji dohromady) v místní pizzerii a vydali se na maďarskou stranu za zachovalejší Monoštorskou pevností. Impozantnost staveb se jen těžko popisuje, ani na fotkách ta monumentálnost díla nevynikne.

Jelikož jsme si dopředu zase tak moc historie města nestudovali, bylo pro nás překvapením, že zatímco na slovenské straně jsme běžně slyšeli na ulici maďarštinu, všude byly dvojjazyčné nápisy a v informačním centru jsme obdrželi plánek města pouze v maďarštině,

na maďarské straně člověk pomalu netuší, že za řekou leží Slovensko.

Slovenský nápis jsme tam spatřili jen jeden, na zřejmě nejdůležitější budově - směnárně. V pokladně pevnosti jsme s "Dobrý den, dva lístky prosím" nepochodili (naivně jsme předpokládali, že podobnost se slovenštinou je značná a budou určitě rozumět) a tak jsme požádali anglicky, načež jsme obdrželi vstupenky i s anglicky tištěnými informacemi.

Slovenskou verzi prý nevedou. To nás trochu rozladilo a tak jsme personál v areálu důsledně zdravili česky. Odpovědí nám byla rozvitá souvětí v maďarštině... Když se pak ale člověk dočte, že až do roku 1918 bylo toto město čistě maďarské, definitivně se stalo součástí Československa až po druhé světové válce a i dnes tvoří dvě třetiny obyvatelstva Maďaři, už to trošku chápe.

Dovolená se nám vydařila podle představ a tak to určitě není poslední, kterou jsme na Slovensku strávili.

Skrovná fotogalerie z naší dovolené zde

Informace o Podhájske najdete zde: http://www.obecpodhajska.sk/ a http://www.e-podhajska.cz

Informace k pevnosti v Komárně, a o Nádvoří Evropy: