Najdete ji, pokud cestou po hlavní trase spojující Plzeň a Karlovy Vary odbočíte v obci Bezvěrov doprava a pojedete pak ještě asi 5 km. Vlastní tvrz na vyvýšeném ostrohu nemůžete přehlédnout. Je to dvoukřídlá budova, jejíž opěrné pilíře prozrazují pozdně gotický původ, stejně jako citlivě rekonstruovaný hrázděný štít.

V současné době je tvrz spolu s okolními pozemky v soukromém vlastnictví a není přístupná - slouží jako obydlí lidem, kteří se jí ujali a dobrou desítku let (o penězích nemluvě) věnovali jejímu oživení. Na přilehlých pozemcích se pasou krávy a na březích obnoveného rybníka pomalu rostou nové stromy. Krajina působí čistě a mírně. Čas se tu zastavil.

Statek ve Vlkošově v roce 1437 získali bratři Racek a Příbram z Račína. Jejich rod tu "seděl" skoro dvě století a za jejich působení byla také postavena dodnes existující tvrz. Historie Račínů by nejspíš pokračovala - nebýt toho, že poslední z jejich rodu stál v povstání českých stavů na té z mocenského hlediska nesprávné straně. Tvrz a panství byly nejdříve poničeny Mansfeldovým vojskem a po porážce stavů konfiskovány.

Vlkošov i s tvrzí získal Jiřík Kokořovec z Kokořova, kterému nezbylo, než tvrz opravit a obnovit a snažit se panství pozvednout i hospodářsky. Z té doby pocházejí pískovcová ostění oken a dveří, a některé dochované dřevěné prvky, především části krovu. Že to za třicetileté války neměl - ač loajální katolík - vůbec jednoduché, je nasnadě. Netrvalo totiž moc dlouho a ve válečné vřavě přestalo být rozhodující, na které straně stojíte. Podstatné bylo přežít…

Vlkošovu se to podařilo, ale nároky na pohodlné bydlení vyšších stavů se přece jen změnily a těžko se slučovaly s prostorami bytelné gotické stavby. Tvrz sloužila vrchnostenským úředníkům a od roku 1788 byla používána jako sýpka. Ve století dvacátém skončila už jako značně poničená v majetku státního statku, hospodařícího "v podhradí".

Barvitou historií stavby utrpěly především interiéry, protože pro místnosti s kazetovými stropy a nástěnnými malbami byla dlouhodobá přítomnost obilí a slámy dost zničující. Když jsem tvrz navštívil poprvé, stál uprostřed rytířského sálu fukar a v renesančních ostěních se kývala polorozpadlá vysklená okna.

Ještě něco však vzalo v průběhu staletí za své - a to byl také důvod, proč jsem se na vlkošovské tvrzi jednoho prosluněného podzimního dne ocitl já. Byl to velmi zajímavý systém, jakým byla z tvrze, stojící vyvýšeně nad otevřenou krajinou, učiněna tvrz vodní. Jediné, co jste přehlédnout nemohli, byl potok, obtékající tvrz. Při bližším pohledu se snadno dala zjistit i poloha a rozměry dvojitého vodního příkopu obklopujícího podsaditou stavbu.

K hlavní bráně přes něj vedl můstek, v té době spíše jakási provizorní lávka, protože původní (zřejmě padací) se dávno rozpadl a ani oblouk jeho barokního následovníka se konce 20. století nedočkal. Ale nevelký potok přece nemohl stačit na rychlé naplnění takového systému… Odpověď se skrývala o pár set metrů dál za tvrzí. Dávno vypuštěný rybník.

Zachycoval vodu z potoka a v klidných časech v něm jistě bylo dost ryb pro potřeby domácích a možná i přespolních. V případě ohrožení tvrze pak sloužil jako rychlý zdroj vody, protože strouha pod stavidlem ústila do příkopů a jejich naplnění nemuselo trvat nijak dlouho. Když nebezpečí pominulo, dala se voda soustavou dalších několika stavidel postupně vypustit do téhož potoka v místech, kde protékal pod tvrzí, a rybník se znovu mohl několik týdnů napouštět.

Naprosto jednoduchý a ve své době jistě velmi účinný systém, jehož jedinou "pohonnou jednotkou" byla gravitace. Dotaz majitele, který se v té době za pomoci státních fondů (tvrz je poměrně významná kulturní památka) pouštěl do rekonstrukce budovy, byl prostý: bylo by možné celý unikátní vodní systém, složený z rybníka, potoka, strouhy a dvou příkopů, obnovit? A mohl by stát na tuto obnovu přispět? V obou případech byla odpověď kladná. A začalo se projektovat, schvalovat a žádat…

Srdcem celého jedinečného obranného systému byl právě rybník. I když se jedná o dílo lidských rukou, je to v zemi, kde vlastně nejsou (až na pár ledovcových výjimek) žádná jezera, významný prvek v krajině a může mít mnoho funkcí. Od prostého zachycování vody (ochrana před místními povodněmi zvláště po přívalových deštích), přes vytvoření stanovišť pro velké množství druhů rostlin a živočichů až po chov ryb. Je však třeba říci, že navzdory rozšířenému názoru, že rybník slouží především rybářům, mnoho českých rybníků nebylo vybudováno především kvůli rybám.

Z technického hlediska mohou být rybníky buď průtočné, nebo obtočné. Trochu zjednodušeně řečeno, vzniknou ty průtočné přímo přehrazením toku ve vhodném, obvykle zúženém místě. Bývají hluboké, s chladnou vodou u dna, ryby z nich "odplavou" dále po toku a často je jejich hladina i zastíněná, pokud leží v hlouběji zaříznutém údolí.

Byl to vůbec první způsob, jak vybudovat rybník - říkalo se jim "stavy", protože vodu stavěly, a nejčastěji je dodnes najdeme u starých mlýnů, pil a hamrů (však se nejeden jmenuje Hamerský). Další jsou v lesích, kde sloužily jako svého druhu "protipovodňové a požární nádrže" a současně odvodňovaly výše ležící pozemky, které se tak daly snadněji obhospodařovat. 

Do obtočného rybníka je voda z toku odváděna strouhou, naplňuje rybník a pod výpustním zařízením (požerákem, stavidlem) se zase strouhou do téhož toku vrací. Umění stavby těchto rybníků přinesl do Čech řád Německých rytířů. Byly budovány jako mělké a často rozsáhlé vodní plochy v místech původních bažin a blat (jižní Čechy, podkrušnohoří), mimořádně vhodné pro chov ryb. Rybník u Vlkošova patří k tomuto typu obtočných rybníků, jeho výjimečnost však spočívá ve spojení s opevňovacím systémem tvrze. A i když tento prvotní účel ztratil postupně účinnost i smysl, obnova rybníka by do krajiny vrátila všechny další jeho funkce.

Biologická rozmanitost ekosystémů v rybniční kotlině bývá vysoká, mimo jiné i proto, že se nacházejí na rozhraní dvou odlišných prostředí (voda-pevná zem), a umožňují život nejen organismům vodním a terestrickým, ale i zcela specifickým druhům, které potřebují pro svůj zdárný vývoj přecházet z jednoho do druhého (např. obojživelníci). Dobře navržený rybník by byl bez nesnází schopen ztlumit případnou povodňovou vlnu vyvolanou lokálními přívalovými dešti.

To proto, že každý rybník má "normální" a "maximální" hladinu danou projektem, rozdíl mezi nimi pak tvoří retenční schopnost rybníka, a ta bývá i u malých nádrží překvapivá. V případě Vlkošova by mohly vypomoci ještě oba příkopy. A v neposlední řadě je rybník výrazným prvkem krajinářským - a krásy není v naší zabydlené a intenzivně využívané české krajině nikdy dost. Navíc jí rybníky prostě sluší, ale to už není argument, se kterým byste mohli uspět u výběrového řízení…

Příprava projektu včetně jeho zařazení do státního programu (a tedy získání příspěvku, bez kterého by majitel patrně svůj sen o obnovené vodní tvrzi nebyl schopen realizovat) trvala se všemi jednáními dva roky. Vlastní obnova rybníka pak další tři. Tvrz mezitím dostala novou střechu, okna a další dřevěné prvky, nad pahorkem se znovu rýsuje hrázděný štít, a s celkovým vyzněním jsou spokojeni nejen památkáři, ale snad ani Racek s Příbramem by nemohli nic namítat.

Další části vodního systému tvrze obnovuje majitel postupně a za své dalších několik let - naštěstí se jeho hospodářství daří. Záchranný průzkum v příkopech tvrze uvádí střídavě do stavu nepříčetnosti památkáře a majitele, protože se často nepovede sladit vykopávky archeologické s těmi stavebními. Rybník se postupně zapojuje do okolní krajiny. Chvíli potrvá, než to tu bude vypadat, jako by ho vlastně nikdy nevypustili a středem dna nepoložili vodovod… Chvíli dlouhou deset, možná dvacet let. Pro přírodu zanedbatelný záchvěv času. Ale pro člověka? Do takové práce se nepouští s vidinou okamžitého prospěchu. A to, co v krajině vytvoří, nikdy neslouží jen jemu.

Proto pokládám podíl veřejných prostředků v péči soukromých investorů o krajinu za potřebný a spravedlivý. A proto kdybych měl deset hlav a na nich deset klobouků - před těmi, kdo se podobným záměrům upíší svým časem, prací i penězi, smeknu všechny.

(Pozn.: na snímcích je stav z roku 2005)