Takže jsme se museli probojovat přes obrovský dav, proboxovat se postranním vstupem a předběhnout odhadem 300 lidí. Co taky máte dělat, když už se hlásí nástup na palubu a máte za půl hodiny odlétat!? Ty samé potíže tam byly loni, když jsme letěli do Polynesie přes LA, nic se nezměnilo.

Let do Dubaie trvá cca 6 hodin, letěli jsme přes den a trasa byla přes Maďarsko, Rumunsko, Turecko a Irán. Dost nás překvapilo, že nás poslali přes Irán, Dan vždy letěl "spodem" tedy přes Saúdskou Arábii, asi v Íránu zrovna netestovali žádné rakety. Přes Irák nelétá nikdo, tam je horko nejen kvůli počasí.

Let proběhl v pořádku, do země nás také pustili (víza přes cestovky jsou ok, ale jedete-li samostatně, tak vás musí někdo do SAE pozvat a zařídit vízum, do SAE nepouští ženy pod 30, které nejsou vdané). První "kulturní šok" pro mne byly přepážky při výstupu - sedí tam v kukani chlapík v bílém hábitu, s bílým šátkem přes hlavu s černou čelenkou, je-li tam žena, tak celá v černém, včetně upevněného šátku kolem tváře (tvář viditelná).

Nikdo se nás na nic neptal, dostali jsme razítko do pasů a za chvilku jsme vycházeli se zavazadly ven z letiště a čekali na taxi. Během té chvilinky, co jsme venku čekali na taxi, se mi povedlo dokonale se propotit, měla jsem mokré i tkaničky na teniskách. Klimatizovaný taxík byl ráj na zemi a už jsme si to svištěli nočním Dubaiem do hotelu. V SAE je oproti evropskému času o dvě hodiny navíc, takže v hotelu jsme se ubytovali o půlnoci.

Ubytování jsme sháněli z Prahy přes internet (a sehnali) na pláži - k tomuto se hodí dost dobře oblast Jumeirah v Dubai - Marina. V centru je sice obrovské množství hotelů, ale když jedete k moři, tak k moři, že... Jumeirah je cca 40 minut autem z letiště, taxi z letiště stálo 70 dirhamů (1 dirham = cca 4 Kč).

Měli jsme ubytování se snídaní, na večeře jsme chodili ven nebo jedli v hotelu. V Dubai je naprosto bezpečno, takže venku můžete chodit opravdu v klidu (jedinými problémy je to strašlivé horko a vzdálenosti). Stanete se zde abstinentem, protože cena alkoholu je velkým problémem.

Alkohol se zde nesmí prodávat ve veřejných samoobsluhách, prý existují speciální prodejny alkoholu (my jsme neviděli za celou dobu ani jednu). Řešením bývá, nakoupit ve Free shopu při výstupu z letiště (lahev ok italského vína cca 15 dolarů, litrovka Bacardi za 15 dolarů, dvanáctiletá Glenfiddich za 20 dolarů, atd. atd.). Alkohol se také nesmí prodávat a podávat nikde "venku" (rozuměj kdekoliv, kromě hotelů).

Takže skleničku vína si dáte jen v hotelu a v hotelu stojí 150 ml minimálně 40 dirhamů, chcete-li normální láhev vína, tak si připravte dirhamů rovnou 180. S jídlem jsme neměli problémy, v hotelech vaří skvěle, jen ta cena - v hotelu stojí bifťour 200 dirhamů, vedle za rohem v rychlé restauraci Chilli´s si ho dáte za 60.

Bylo nám řečeno, že voda v hotelu je normálně pitná, jednou nám došla balená voda, tak jsem pila celý večer jen tu kohoutkovou, a to ráno bych vám nepřála zažít. Mám holt citlivější střeva. Pitná, kohoutková voda se tu prý získává odsolováním a úpravou vody mořské, tak proto možná ta má reakce.

Jet do Dubaie a vůbec do SAE v červenci je trochu nerozum. Nerozum kvůli počasí, my jsme chytili taková vedra, že i místní noviny informovaly, že je tento týden extrémní horko. Zase se nám holt povedlo... Poprvé na pláž jsme vyšli v neděli - v deset hodin ráno bylo na pláži ve stínu 43 st. C, na slunci bylo cca 52 st. C a moře (tedy Perský záliv) nám připadal jako vana napuštěná horkou vodou.

Pro dokreslení teplotní situace doporučuji, abyste si doma zapnuli všechny fény, co máte (na nejvyšší stupeň horkosti), umístili je okolo sebe a sedli si na hodinku, dvě doprostřed, tekoucí pot všude po těle je samozřejmostí.

Super byl hotelový bazén, který byl chlazený na cca 28 stupňů, takže jsem poprvé pochopila obyvatele hotelů, kteří se povalují u bazénu namísto toho, aby si vychutnávali moře. Bazén byl také spojený s barem, takže si můžete dát pivečko (30 dirhamů) a sedět přitom v bazénu, párkrát jsme to provedli a bylo to moc příjemné.

Nicméně jsme první den strávili venku víc jak 5 hodin a večer jsme z toho byli natolik ztumpachovělí, že jsme jen leželi v posteli a koukali, neschopni jakékoliv akce (např. se obléknout a jít na večeři). Všude v hotelech je klimatizace, u nás v pokoji bylo stále vychlazeno na 24 stupňů, takže oproti venkovnímu prostředí opravdu úleva.

V pondělí měl Dan nějakou pracovní schůzku, tak mne vysadil v Mall of the Emirates (www.malloftheemirates.com). Byla jsem tam spíš jen na čumendu, protože toto největší nákupní centrum na světě je nacpané zejména Diorem, Guccim, Bvlgari, prodejci diamantů, perel, koberců, nábytku a podobnými zajímavostmi. Nicméně mne potěšilo H&M, kde jsem si koupila za tři stovky tu samou sukni, kterou jsem chtěla i v Praze (a za 890,- Kč se mi zdála moc drahá).

Pak se Dan vrátil a společně jsme uvnitř courali a zírali na největší vnitřní lyžařskou sjezdovku na světě (zejména když je tam na tabuli napsáno, že teplota je mínus 3 st.C, a vy víte, že venku je padesát), prošli jsme si největší supermarket na světě (uchvátil mne výběr ze šesti druhů manga!), a pak jsme se rozhodli, že když jsme skoro v centru, tak se pojedeme podívat na trh s kořením a trh se zlatem.

Nebyl to nejlepší nápad, bylo totiž poledne a taxi nás vyplivlo na tržišti, kde jsme najednou stáli uprostřed rozpáleného "pekla". Odevšud se linulo vedro, foukal na nás vařící vzduch a mně okamžitě začal kapat pot z nosu, tak jsme opravdu v letu proběhli trh s kořením a zamířili do Gold Souk. Gold Souk je tržiště plné prodejců zlata, diamantů, perel a dalších klenotů. Fotky jsem nedělala, protože jsem měla zamlžený mobil (klimatizace x vedro venku), ale můžete si do google zadat Gold Souk Dubai a fotek najdete spoustu. Oproti předpokladům jsme tam strávili dvě hodiny, hlavně když jsme narazili na krásnou klimatizovanou halu plnou krámečků - pořád bylo na co se dívat.

Ty neuvěřitelně obrovské kusy zlata, zlaté pásky, čelenky, zlaté šátky na břišní tance, diamanty samostatné, diamanty zasazené, bílé zlato, krásné zpracované perly.... Zpátky do hotelu jsme se vraceli až odpoledne, odsunuli se k moři a posléze k chladivému bazénu.

Tam jsme se rozhodli, že když jsme tu, musíme vidět ten opěvovaný div světa a stihli jsme si přes naši hotelovou recepci ještě zamluvit na další večer stolek ve Skyview baru, v hotelu Burj al Arab.

Navštívit Burj al Arab je opravdu zážitek (skoro mi přijde, jako všechno tady). Co vidíte zlaté, je z pravého zlata, veliká mořská akvária po stranách vchodové haly - plná ryb, velká, světelná fontána, překrásné koberce. Fontána je prý světový unikát, neboť není naprogramována na nějaký program, ale senzory reagují na "hlučnost prostředí" a dle toho voda stříká a mění se světla.

Projdete halou, podíváte se na akvárium a jezdící schody vás vyvezou podél fontány do mezipatra, kde je kavárna (hraje naživo klavír a housle), různé luxusní obchody a prostor pro večerní jídla. Zakloníte hlavu a snažíte se udržet pusu zavřenou, takový je pohled, který se naskytne, díváte-li se nahoru a vůbec všude kolem sebe. Stojíte totiž uprostřed obrovské haly, která kopíruje tvar budovy, takže se zevnitř vzpíná prudce po stranách nahoru a vy se díváte na zužující se strany trojúhelníku, které jsou neuvěřitelně efektně zpracovány a nahoře nepřímo spojeny, tvoří "nebe".

Kroky se boří do hlubokých, ručně vyráběných koberců a vy se snažíte tvářit stejně důstojně, jako to prostředí kolem a přivoláte si výtah, který bezhlučně přijede, zlaté dveře se otevřou, vejdete a prosklenými stěnami se díváte na noční, rozsvícený Dubai.

Rychlovýtah za chvilku diskrétně cinkne, a tím vás upozorní, že jste v žádaném 27. patře. Vstoupíte do haly, okamžitě přispěchá žena, podívá se do zlatého počítače na vaši rezervaci a zlatou chodbou vás odvede do baru, kde se vás ujme jiná žena a pohodlně vás usadí. Skyview bar má prosklenou hlavní a postranní stěny.

Přestože je tma výhled je dech beroucí, obsluha přátelská a co mne překvapuje nejvíce je, a teď se mi nesmějte, toalety. Kde jsme v Dubai byli, tak tam byly krásné toalety, většinou vyrobeny z mramoru a vyzdobeny živými květinami. Ale toalety zde jsou jako obývák v pěti hvězdičkovém hotelu. Všude je barevný mramor, živé květiny, ručníčky, vše skloubeno ve vkusném a velkorysém designu.

Navíc obsluha! Vejdete dovnitř, přijde krásná, krásně oblečená a usměvavá žena, ukáže vám volnou toaletu, zavře za vámi dveře, poté vám je pomůže otevřít, pustí vám vodu, podá ručník a stále se usmívá. Trochu kontraproduktivní efekt přítomnosti člověka, který čeká, až s tím "skončíte", zmiňovat asi nemusím.

Dáváme si něco k pití, kocháme se prostředím a s nosy přilepenými na sklo se necháváme fascinovat kontrastem tmavého moře a rozsvícené a pulsujícího Dubaie.

Ve středu jsme se vydali do Wild Wadi - místního aquaparku, kde jsme se skvěle vyřádili. Jedná se o prostor, na kterém jsou umístěné nejrůznější vodní atrakce, od možnosti surfování na umělých vlnách, po nejrůznější skluzavky a "vodní cesty". Stálo mne dost vnitřního přesvědčování, abych s Danem vylezla na věž vysokou 30 metrů, lehla si do koryta a sjela nejšílenější skluzavku, na které jsem kdy byla.

Prý dole naberete rychlost 80 km v hodině - asi jo, třísklo to tam se mnou, jako s kusem kamene. Vprostřed té skluzavky jsem si navíc myslela, že z toho nizoulinkého korýtitíčka vyletím ven. Adrenalin ze šoku se mi upustil dostatečně, ještě po 10 minutách co jsem vylezla z "dojezdiště" se mi regulérně klepala kolena.

Další atrakce už nebyly tak adrenalinové, ale i tak jsme tam strávili víc jak 4 hodiny - umělé vlny, surfové vlny, nekonečné kanály na kterých jezdíte nahoru a dolů v nafukovacích kruzích...

Celou dobu potkáváte ženy zabalené v burkách, klidně i se závojem přes obličej se takto koupou, vedle stojíte vy - v bikinách. Nesetkali jsme se tam s žádným projevem nesympatií, jen je nepříjemné, že jejich místní muži tak trochu podivně "civí".

Docela dlouze jsme s Danem debatovali, jestli ti muži civí víc na mne nebo na něj a jestli je to proto, že neviděli skoro nahatou Evropanku nebo jestli nechápou Dana, že dovolí, aby se jeho "žena" takto vystavovala. Já osobně jsem nabyla dojmu, že to byl ten druhý důvod.

Než jsme odjeli do Dubaie, tak jsme si s Danem říkali, že bychom oba určitě chtěli vidět poušť. Vymysleli jsme, že si půjčíme auto a po poušti se projedeme. Sami. Spousta z vás si asi ťuká na čelo, což nyní chápu, ale když jste poušť nikdy neviděli, tak to berete trochu jinak.

Od našeho úmyslu nás odradil člověk, co v SAE žije dlouhodobě, který nám vysvětlil, že jet do pouště je moc nebezpečné, nejen kvůli opravdu vysoké teplotě, že stát se může cokoliv (můžeme zapadnout, píchnout kolo atd.) a horko nás může zabít (a že tam v poušti nedávno umřeli 4 lidé, co jeli sami do pouště). Tak jsme si náš samostatný výlet rozmysleli, ale myšlenky na poušť jsme se nevzdali.

Takže ve čtvrtek v 16,00 jsme čekali v hale hotelu na odvoz na Discovery of desert - Dune Dinner Safari, tedy objevování pouště. Trvalo cca hodinu, než jsme se dostali na místo. Sjelo se tam více aut (zásada první-do pouště vždy jezdí víc aut), odpustily se pneumatiky (podhuštěné lépe drží na písku) a vyrazilo se do dun.

Skoro celou hodinu nás vozili přes písečné duny, náš řidič byl moc šikovný, takže nás nepřeklopil na stranu (i když jsem měla párkrát dojem, že už už to bude), ani nepřevrátil na střechu (viset z bezpečnostních pásů a zírat kolmo dolů, jak se blíží čelním sklem země, je moc zajímavý zážitek).

Cestou jsme měli možnost vidět pár antilop a další zvěře, a také jsme měli několik přestávek, a to na velbloudí farmě, kde jsme se dozvěděli, že velbloudy tam chovají jen na závody, že dobrý závodní velbloud stojí cca milion korun, a že se velbloud nesmí zabít pro účel jídla. Jen při příležitosti svatby je dovoleno zabít a sníst 7 velbloudů.

Další pauza naší jízdou pouští byla při západu slunce. Stáli jsme na vrcholu písečné duny a dívali se na veliké zapadající slunce. Musím říct, že uprostřed pouště to byl docela jiný pocit než jindy. Pokora před silou přírody, primitivní strach o život, přemítání nad svízelným životem lidí zde...

Poté jsme se přesunuli do pro turisty postavené beduínské osady, kde jsme se projeli na velbloudech a strávili tam krásný večer plný původní hudby a tanců. Domů jsme vyjížděli kolem desáté, kdy teploměr ukazoval pouze 38st. C, což už se, dle klasika, dalo snést.

Dubai na fotografiích vypadá šedivý a jakoby zahalený v mlze, je to tím, že ve vzduchu je stále obrovské množství prachu-písku ze všech těch staveb zde. Dubai se neuvěřitelně rychle rozvíjí, stejně jaké celé UAE. Podíváte-li se na okolní země, tak vám jejich stagnace přijde skoro nepochopitelná.

V čele UAE je již dlouhá léta velmi inteligentní a nekompromisní His Highness Shaikh Khalifa Bin Zayed Al Nahyan. Ten člověk to má v hlavě velmi srovnáno a hlavně umí pro své myšlenky a nápady získat obyvatelstvo. Území současných UAE byly historicky obrovskými exportéry perel a koření, cca 1950 se zde našla naleziště ropy, od roku 1965 se zde ropa těží, cca.

V roce 1971 se UAE osamostatnily po odchodu Britských vojsk, ale největší skok byl v 1985, kdy se výše jmenovaný Shaikh rozhodl, že UAE budou bezcelní zona, tedy se zde neplatí žádné daně na dovezené, ani exportované zboží. 95 % obyvatel žije ve dvou městech, a to v hlavním městě Abu Dhabí a v Dubai. Těžbou ropy a celní neexistencí se tento stát stal velmi rychle nejbohatším v oblasti.

V Dubai je jeden ze 8 hvězdičkových hotelů na světě Burj al Arab, je zde největší indoor lyžařská sjezdovka na světě, největší nákupní středisko na světě, staví se nejdelší metro na světě (80 km), staví se první 9 hvězdičkový hotel na světě (bude mít pokoje na mořském dně), staví se největší letiště na světě, staví se nejvyšší budova na světě (Burj al Dubai, cca 800 m výšky).

Je to tu těžko uvěřitelné... tam, kde před pár lety nebylo nic jiného než poušť, tak tam jsou mrakodrapy, šestiproudé dálnice, nejnovější hotely, bazény a obchodní centra... Dubai se cítí být, dle mého názoru právem, největší světovou metropolí na Blízkém Východě a chystá se být nejsvětovější metropolí na světě.

Je to tu takové. Zdejší obyvatelé zde žijí svůj život, který podřídili myšlence Shaikha, že Dubai´s role now is to be the Middle Eastern hub for the global business world, and has emerged as a higly regarded cosmopolitan city.

Citace z časopisu: "I think this society is better, becouse we´re becoming more international. We understand what´s happening in different countries in the world and we are racing against time to make Dubai "Number One" and it´s clear that Sheikh Mohammed´s vision is moving us toward us.

Otázkou je, nakolik je to jen naučená fráze nebo opravdové uvědomění si.

Další fotky najdete zde...