Rekonstruujeme.

Píšu a snažím se nevnímat jekot sbíječky. Už od konce března u nás v domě rekonstruují elektriku. Rámus, špína, občas i smrad, jak něco řežou. Na chodbách leží tlustá vrstva prachu, na podlahách, na zábradlích, na dveřích od bytů… na nic se nedá sáhnout. Zdi různě rozvrtané, na chodbách v podstatě tma, jak sundali lampy (máme chodby bez oken), občas něco zaprášeného bliká na podlaze. Po týdnu prací nám odpojili zvonky.

Ať člověk dělá, co chce, stejně si to nanosí dovnitř.

Příští týden prý nám budou dělat díru z chodby do předsíně kvůli novému připojení elektroměru. Už se těším…

K tomu v půlce dubna začali tzv. čistit fasádu (myli a stříkali fungicidem proti lišejníku, nebo co to na panelácích roste). Původně byla tahle akce plánovaná na dva týdny…

Znamenalo to, že nesmíme nic mít na balkonech a otevírat okna. Obvykle pracující dvojice nahlásila, že přijdou příští týden a ať nás ani nenapadne větrat. Občas dokonce i přišli a něco málo udělali.

Naposledy tedy dorazili a odpoledne na naší straně prý umyli okna od těch postřiků… no, nestěžuju si, nepomáhá to. Snad už je to všechno a už je tu víckrát neuvidím. Vrátila jsem na balkon krmítko – ilegálně jsem ho věšela, když bylo jasné, že nikdo nepřijde, nebo že pracují na jiné straně - bylo mi líto bufáč úplně zrušit!

Při mytí oken jsem zjistila, že v kuchyni, kde máme starou folii proti slunci (halt už měla být pryč), nám na ní zůstaly fleky a nejdou dolů… Po hodině dřiny je špinavá folie pryč asi na sedmině plochy okna,

S fasádou tedy nakonec minulý týden skončili. Elektrika prý bude trvat do konce června (to je – zatím – o měsíc déle, než slibovali).

Nejsem žádná velká hospodyňka. Ještě o Velikonocích jsem se smála, že nemusím uklízet a mýt okna. Ale už je to úmorné.

No, trochu se mi ulevilo, když jsem to napsala, ale myslím, že nejlíp mi bude, až se dozvím, že u vás to probíhalo nějak podobně a že jste to (nakonec) přežili.