Když jsem byla malá holka a někdo přede mnou řekl „čatný“ nebo „lečo“, pokaždé jsem se otřásla odporem. Považovala jsem tato jídla za nechutná z důvodu jejich vizuální stránky, neboť jsem se zkrátka nedokázala zbavit pocitu, že už to přede mnou někdo jedl. Když mi ale už jako dávno dospělé dala švagrová ochutnat domácí čatný, jehož základem byla cuketa, úplně jsem změnila názor. Bože, to byla dobrota! Samozřejmě jsem si řekla o recept, že to někdy vyzkouším.

Letos mi, krom jediné, všechny cukety sežrali slimáci ještě předtím, než vůbec stačily narůst, takže na cuketové čatný jsem nemohla ani pomýšlet. Nicméně jedna rostlina patisonu na druhou stranu vyplodila hned tři pěkné kousky najednou, tudíž jeden byl nakrájen na plátky a obalen jako řízek, druhý jsem dala mamince a ten třetí jsem se rozhodla použít právě do čatný. Proč by to nemohlo jít i s patisonem? A experiment se vyplatil. Nejen, že to jde, ale je to i moc dobré, jak jsem záhy zjistila. Kdo má patisony rád, tomu třeba přijde vhod i následující recept. Z toho receptu od švagrové jsem nakonec použila jen něco málo, něco málo ještě z receptu od maminky a něco byla má vlastní invence, až vzniklo toto:

• 3 veliká rajčata (loupat není nutno, ale kdo nemá rád slupičky, nechť si předem oloupe)
• 8 až 10 špendlíků (samozřejmě myšleno ono sladké kulaté ovoce; dobře zralé )
• 1 celý patison (Ten můj měl v průměru cca 13 cm – ze zkušenosti mohu říci, že patison do 15 cm průměru lze zcela bez problémů použít kompletně celý, a to včetně „kůry“ a semínek; obojí je ještě krásně měkké a pro zkus v pohodě i za syrova.)
• 2 meruňky
• 2 velké papriky (bílé či ty světle zelené)
• 1 velké jablko (nejlépe nějaké sladké, ať nemusíte směs moc doslazovat; toto jsem oloupala, neb slupky u nás milují morčata a z tohoto jablka i já )
• 3 středně velké cibule (asi lhostejno, zda červená či bílá; já použila červenou kvůli barvě)
• 1 či 2 malá letní jablíčka nebo trochu jablečného octa (takové to nakyslé, šťavnaté; máme vždy každý rok jen pár a nejraději je sníme čerstvá, ale do tohoto receptu mi přišlo velmi vhodné svou navinulou chutí)
• 4 stroužky česneku
• 1 feferonka nebo jiná pálivá paprička (já měla jen nakládané krájené jalapeňos, tak jsem dala 3 kávové lžičky s odhadem, že to vydá cca za tu 1 papričku)
• Jablečný ocet či obyčejný „bzenecký“ – dala jsem asi 35 ml bzeneckého
• Po 1 kávové lžičce pepře, soli a koření na zeleninu od Podravky (viz foto)
• Asi 2 kávové lžičky hořčičného semínka
• 1 až 2 kávové lžičky cukru (nebo jiného sladidla – tam ale pozor na množství, ta umělá sladidla mají jinou sladivost a třeba stévie má mnohem vyšší, než cukr, ale když se to přežene, jídlo zhořkne)

Domácí chutney (čatný), suroviny

Domácí chutney (čatný), koření

Postup:

Všechny zeleninové suroviny opláchneme a co má pecky či jadřince vykrájíme a dle potřeby oloupeme. Mladý patison, jak už zmíněno výše, loupat ani vykrajovat netřeba. Všechno, co lze krájet, nakrájíme na cca centimetrové kostičky, cibuli drobněji a česnek před rozsekáním nejprve rozmáčkneme plochou stranou nože, aby se uvolnilo potřebné aroma.

Všechno nakrájené vhodíme do hrnce – použila jsem 5litrový a i jen tak tak se mi to tam všechno vešlo . Osolíme, okořeníme, přidáme ocet, feferonku (nebo chilli papričku) a necháme vařit cca 30 až 45 minut. Dosladíme podle chuti. S ohledem na sladké ovoce jsem opravdu potřebovala jen zhruba tu jednu kávovou lžičku cukru. (Dala bych bývala raději stévii, ale zapomněla jsem, že její zbytek padl do „zdravých muffinků“, které jsem pekla nedávno bratránkovi, a novou jsem dosud nekoupila.)

Zatímco se směs vaří, nachystáme si sklenice – ideálně se šroubovacím víčkem. Já si za tím účelem schovávám různé sklenice od všemožných pochutin, tudíž ve sklepě nemám o ně nouzi. Vybrala jsem si odhadem 8 relativně malých sklenic. Ačkoli je před uložením do sklepa pečlivě myjeme, než je znovu použiji, vždy je stejně pečlivě znovu myji zvenčí i zevnitř a ještě je (včetně víček) sterilizuji ve vařící vodě. Tento postup se mi léty osvědčil, neboť zavařené pochutiny vydrží pak třeba i několik let (v závislosti na tom, co to je) a neplesniví. (Zrovna nedávno jsem na palačinky mazala 4 roky starou meruňkovou marmeládu a byla stejně dobrá, jako když byla čerstvá. Samozřejmě, že ty zdraví prospěšné látky z meruněk už tam po takové době asi nebyly, nicméně chuť byla stejná.)

Když je směs vařená, ještě za horka naplníme do sklenic až téměř po okraj a dobře uzavřeme. Otočíme dnem vzhůru a necháme takto vychladnout. Ráda používám sklenice s víčky, které mají ten „zaklapávací“ prostředek, protože podle něj krásně poznám, zda se zavařená věc tzv. „chytla“.

Domácí chutney (čatný) ve sklenicích

Z té hromady směsi bylo nakonec „jen“ 7 sklenic, ale chytly se všechny. Kdo chce mít jistotu, může ještě nechat krátce vysterilizovat v zavařovacím hrnci anebo v troubě, pokud má Vaše trouba funkci pro zavařování, ale sama za sebe si myslím, že u toho čatný to ani není nutné. Já to proto nedělala, neb nepočítám s tím, že bychom to skladovali ve sklepě několik let. Toto, dle mého názoru, zmizí u nás dosti rychle.

Co se týče využití této pochutiny v kuchyni, tak já vím jistě, že z jedné skleničky bude časem určitě něco jako „lečo“… Osmažit jen tak „nasucho“ v rendlíku nakrájenou slaninku (nebo kvalitní špekáček), vyklopit do toho jednu skleničku čatný, prsknout do toho vajíčko, vše chvilku nechat provařit a rychlý oběd je hotov. K tomu plátek domácího chleba a úplně to stačí.

Další sklenice určitě půjde pod nějaké vepřové. A říkám si, zda by to nebylo dobré třeba i ke zvěřině. (Mám od kamaráda nimroda v mrazáku kus srnčího hřbetu.) No uvidíme, co s tím nakonec provedu. Ale každopádně něco i věnuji. Když teď už vím, jak je to jednoduché, hned jak dozraje další patison, ještě vyrobím další :-)

Foto: E. Zvolánková