Po návratu už bylo všechno připravené, panička strčila trojbarevnou špunťu do přepravky, já dostal kšíry, všechno se nandalo do auta a vyrazili jsme. Jak se auto rozjelo, špunťa začala naříkat, ale panička jí vysvětlila co a jak a špunťa potom usnula. Až na malé probuzení u Přeštic prospala celou cestu. Já jsem ovšem velký pes a na cestách samozřejmě nespím - vždycky se postavím doprostřed a koukám předním oknem na cestu, někdy položím čumák na rameno někomu z páníčků na předním sedadle.

Když jsme dorazili, bylo mi hned všechno jasné: přijeli jsme na návštěvu k páníčkům Kiminy. Kimina je fenka o dost starší než já a kamarádit se s ní můžu jen přes plot. Občas si pomyslím, že by nebylo od věci mít takovou velkou zahradu jako ona, ale jinak jsem úplně spokojený tam, kde jsem.

Paničky nejdřív spěchaly zavřít vrata (kolem vede hlavní tah na Železnou Rudu a dál do Němec - pozn. paničky) a pak mě teprve pustily ven. Přepravku postavily na trávu, aby mohly vyndat i další věci z auta a tak jsem si ji hned pro jistotu označkoval. Paničky odnesly všechno dovnitř a vypustily tam špunťu z přepravky, ale mě nechaly venku! Co si to dovolují?!

Najednou jsem si všiml, že panička jde dolů na zahradu a proti nám něco vystartovalo - Rija. To měli říct rovnou, že tam mají novou ženskou, i když je to ještě štěně. Ještě mi ukázali, kde je miska s vodou a pak nás nechali venku hrát si. Honili jsme se, pošťuchovali, já si občas udělal nějakou tu značku - prostě příjemně strávený čas.

Pak vyšel ven Rijin páníček a šel ke králíkům, tam nás nepustil, máme na něj počkat na dvoře. Králíky jsem viděl, když jsme tam byli minule, strašně se mi líbili, ale byli zavření. Zrovna, když se k nám vracel Rijin páníček, přišla panička a pustila nás na zahradu.

Chvíli jsme běhali po zahradě a pak panička usoudila, že potřebujeme trochu ochladit, protože je horko a my jsme pořád na sluníčku. Nahnala nás k bazénku a Rija do něj skočila, panička usoudila, že to není špatný nápad a musel jsem tam taky. Trochu jsme se napili a ven. Rija měla trochu problémy (má kratší tlapky), ale nakonec se vyškrábala. Panička usoudila, že podvozek je ochlazen dostatečně a vzala konev, že nám dá sprchu! Rija držela a já nakonec taky (musel jsem). 

Pánici si potom povídali na zahradě na houpačce a my jsme se honili. Za chvíli nás sluníčko docela usušilo. Páníci se šli ještě podívat do stodoly na prase. To zvíře se mi vůbec nelíbí, ale na zabijačku s ochutnávkou přijedu rád. Nechali nás venku a šli dovnitř. My si ještě chvíli hráli, ale pak přišla Riji panička a zavřela jí. Chudák holka byla dost utahaná.

Když jsem venku osaměl - zapomněl jsem se zmínit, že jsem si vše průběžně značkoval - šel jsem se podívat dovnitř na svoje paničky, ale ony se už vynořily zevnitř i se špunťou v přepravce, nandaly mě kšíry, počkali jsme na Rijini páníčky, všichni nastoupili do auta a jelo se.

Tentokrát jsme jeli jenom kousek. Ven z auta mě pustili na vodítku a naproti nám vyběhl nějaký pes, ale toho místní hned odchytili a zavřeli. Šli jsme dovnitř, tam byli cizí lidi, kteří se znali páníčky. Ty lidi byli cítit psem, kočkami a ještě něčím dalším. Špunťu vyndali z přepravky, chvíli se s ní mazlili a pak ji pustili na průzkumy. Někdo z těch cizích lidí přinesl mourovaté kotě a panička se s ním chvíli seznamovala. Ještě něco říkali o černém kotěti a staré kočce - takže naše špunťa tu bude mít společnost. Umí si každého otočit kolem tlapky, nic jí tu chybět nebude.

Všichni lidi se posadili do stínu a povídali si. Já se chvíli kamarádil s koťaty a prohlížel si okolí. Zahradu tu měli velkou, spoustu zajímavých objektů a možná by se v okolí našla i nějaká fenka. Při těch průzkumech jsem pravidelně kontroloval páníčky a občas vyloudil něco z té výslužky, co tam měli na stole. Původní majitel zahrady - říkali mu Valda - se občas rozštěkal a chtěl mi namluvit, že to on je tam pánem všeho a že je nejsilnější a nejchytřejší pes z celého okolí. To bývávalo, teď jsem tu přece já.

Najednou jsem si všiml pootevřených dveří, chtěl jsem je prověřit, protože tam byl divný mě neznámý pach, ale pak jsem to uviděl. Fuj, to jsem se lekl. Tam stojí nějaké veliké zvíře a dokonce má rohy. Panička si toho všimla, přišla se podívat a vysvětlila mi, že se bát nemusím, ale radši se nemám moc přibližovat, protože mě nezná. Na to může vzít jed, že se nepřiblížím.

Když páníčci probrali všechno, co potřebovali, vzali mě, prázdnou přepravku a rozloučili se. Myslím, že na sebe můžu být hrdý, nechal jsem tam Valdovi práci na celý zbytek dne. Odvezli jsme Rijino páníčky domů, tam jsme je vysadili a jeli zpátky domů. Doma jsem se důkladně napil, není divu, byl jsem vyždímaný jako citron, zakousl jsem si pár granulí a šel si dát před večeří šlofíka. Byl to den plný nových dojmů.

Vysvětlivky paničky: Jelo se k mému přeslicovému dědečkovi a babičce. Ty jsou v majetku 8 let staré feny německého ovčáka (v době návštěvy zavřené v maštali) jménem Kimina a splašeného štěněte jagteriéra jménem Rija.

Trojbarevná špunťa nalezla nový domov u mladšího bratra mé babičky. To veliké zvíře byla kráva - s tou se Filip ještě nesetkal, i když už se zná i muflony a daňky.