Po úvodních (a dle Filipa zbytečných) formalitách, jako je oblečení a obutí, nastává "oblečení" psa. Nasadit obojek psisku, které už při vyslovení slova oboječek upadá do hyperaktivní euforie, se podobá krocení divokých koní. Ještě ke všemu je nutné ten obojek nejen dát na krk, ale i zapnout! Nejefektivnější je dostat splašence mezi nohy, důkladně ho stisknout a umístnit obojek. V případě marného zápolení delšího než 10 minut, musí z důvodu naprostého vyčerpání nastoupit náhradník - Filip je pořád plný energie.

Když je Filip oblečený jako každý slušný pejsek na procházce, uklidní se a jen lehce nadzvukovou rychlosti odběhne ke vrátkům. Po otevření vrátek ho to přejde a vyrazí jako chlupaté torpédo. Hned u prvního značkovacího bodu se zase zastaví a zvedne levou zadní. Filip má jednu velikou vášeň, díky které se vrací i z velmi krátkých procházek vymačkán jako citrón. Vždycky před odchodem ho posílám napít, ale nikdy neposlechne a pak má vždy potíže s nedostatkem tekutin.

(Poznámka: Kvůli plynulosti děje nebudu upozorňovat na každou jednotlivou, ale pravidelně si každých 0,5 - 6 m vložte: "zvedne nožičku a udělá si značku".)

Obvykle vyrážíme směrem k lesu, tj. nejdřív míjíme Matesa - s tím se Filip nenávidí (Mates dělá si nárok na jeho území!), ale Mates tráví většinu času vevnitř (musí). Zajímavé je, že pokud je Filip na vodítku nebo mu včas zavelím: "Ne!", Filip na sebe s Matesem nevrčí, ale hraje si na karavanu.

Pak chvíli nic a přijdeme k Maxíkovi s Nikitou. Maxík na nás zuřivě štěká, ale Filip si ho vůbec nevšímá a přes vrata se kamarádí s Nikitou (zapálená lýtka jsou holt zapálená lýtka). Na druhé straně jsou dvě velká košťátka - fenky a vedle malá Bety, ale ty jsou venku málokdy a Filip se s nimi příliš nestýká. Hned vedle už je Majla - tu Filip strašně rád, ale moc se nepotkávají, tak jí tam alespoň zanechá velice důležitý vzkaz a doběhne mě.

Už zahýbáme na louku směrem k lesu. Louka je celoročně nesekaná a nespásaná, takže Filipovi je vidět jen špička jeho hrdě vztyčeného ocásku, místy ani ta ne. Nejlepší přirovnání pohybu venčeného rozjíveného psa je ke kulovému blesku pohybujícímu se rychlostí větší než světlo v okruhu 10 m ode mně.

Tímto způsobem dojdeme až k lesu a stočíme se na pěšinku podél něj. Občas potkáme lesní zvěř, většinou srnku nebo bažanta, ale Filip je s naprostým klidem přehlíží. V sezóně procházíme kolem míst s lesními jahodami, malinami, ostružinami a borůvkami. Filip je nejí, ale já je cestou zobám. Pes obvykle zaujme neutrální postoj: zdržuji, ale on se může prolítnout.

Máme několik různě dlouhých procházkových okruhů vedoucích lesem nebo alespoň po jeho okraji. Filip bývá s pohybem spokojen na všech okruzích, ale dává přednost těm delším. Houby, bohužel, v okolí nerostou téměř vůbec.

Cestou domů míjíme nejdřív tu černou chlupatou fenku, co bývá obvykle zavřená, potom jdeme kolem těch dvou dobrmanek, pak je jedna ohařka (také věčně zavřená v kotci) a po zabočení kolem "zámečku" dorazíme k Rockymu. K Rockymu má Filip nejasný vztah: konkurence a kdysi (ještě jako štěně) ho napadl, ale na druhou stranu by se s ním možná dalo hrát. Pak kus cesty nic (jen odbočka k Majle), potom zahrada těch dvou malých košťátek (fenky!) a zase nic.

Až na další křižovatce bydlí velká Bety a naproti ní starší jezevčičí gentleman Dan spolu s mladší kolegyní stejné rasy a velkým králíkem. Zatočíme kolem nich, zase zatočíme a jsme doma. Filip se pokouší udělat poslední značku, ale Sahara….

Ve dnech bláta a kaluží a chybějících blatníků se Filip musí ze všeho nejdříve odnést do koupelny a umýt mu tlapky a bříško. Hadr na utření tlapek úplně selhal - kdo kdy viděl nějakou velkou vodu, která si nechá nejdřív utřít tlapky a navíc při utírání tlapek Filip předstírá, že má jen tři.

Po umytí a osušení sundáváme oboječek a Filip dostává piškotka. Po jeho likvidaci se rozhlídne, jestli by si někdo nechtěl tu procházku zopakovat a když se mu nikoho nepodaří přesvědčit, uloží se a dá si šlofíka.

Ve dvou případech se režim procházky změní. Za prvé: nějaká fenka v okolí hárá - Filip dostane vodítko a trasa je v rámci možností odkloněna co nejdále. Druhý případ je probíhající vyprazdňování septiku - též je nutný odklon trasy, Filip by se nenechal ujít příležitost seřvat jak traktor s cisternou, tak jeho obsluhu. Vzhledem k tomu, že při takové činnosti vždycky trochu ukápne, Filip by chtěl zvýšit svoji atraktivitu vyválením se v předmětné louži. Názory na vhodnost a přitažlivost takového "parfému" se velice rozcházejí.

Poznámka: Fotky jsou spíše ilustrační a očuchávací, na fotce běžícího Filipa mám pravidelně jenom trávu, popř. sníh.