Obdivuje kočárky a vychází z předpokladu, že v každém kočárku kromě děťátek jsou i piškoty, které nemluvňata drobí a ztrácí, případně se žvatláním přímo Mimi nabízí. A hlavně miluje pejsky. Na rase jí nezáleží, ať je to retriever Čenda, který si vždy lehne, aby Mimi na něj dosáhla, mohla ho přeskakovat a něco mu šeptat do ucha, nebo Bobeš, Jack Russell se zločineckými sklony, má za sebou už dvě vloupání do spížky, či Amálka, krasavice neznámého původu s rychlýma nohama, která jediná Mimi stačí při závodech v běhu. Závody Mimi pořádá neustále a paničky to vítají se slovy: "To je dobře, alespoň ta naše bude dopoledne spát a babička bude mít pokoj."

Ráno totiž jdeme do trafiky koupit paničce noviny a pro nás sušenky. Jdeme ránem za každého počasí, Mimi honí kosáky, vítá se s paničkami, provádí dopravní kontrolu kočárků, všichni se usmívají, zdravíme se, za slunečného rána se mnohá panička k Mimi sehne, aby ji podrbala a já musím vynakládat velké úsilí, abych se jí díval do očí. Chodíme spolu taky někdy večer. To se pak cesta stočí do sportbaru Beruška, já na jedno a Mimi na svojí denní dávku emocí.

"Kdo bude mít dnes službu, koho máš Mimi nejraději? Asi blondýnku Evu, ta ti vždy podrbe bříško a ty jí můžeš za to dát hubičku. Na Vlaďku nesmíš taky zapomenout, ta ti načne nějaké sušenky. A na Marušku z kuchyně už nevrč. Já vím, je to nějak moc pachů, ale má doma někde ve východních Čechách také pejska a stýská se jí a chce si tě pohladit." Další kamarády Mimi raději nepřipomínám, to bych pak marně volal: "Pomalu. Pomalu Mimi!"

Mimi by napínala vodítko, aby už uviděla svalnatého Edu, kterému skočí do náruče a hned mu šplhá na ramena, protože má tak krásně vyholenou hlavu, která se nádherně líže, a co Fanda, je to bedna, možná by bylo výstižnější skříň s ďábelsky hbitýma rukama. Mimi leží na břiše a ruce před ní poskakují. "Do které se zakousnout jako první?" Mimi se rozhoduje, vyráží a - chňapá do prázdna. Hra pokračuje. Teď je Mimi úspěšná! Podezírám Fandu, že to udělal schválně, aby Mimi měla radost.

Když se vrátíme domů, panička nás vítá většinou otázkou: "Byla tam blondýna?" Nečeká na odpověď a dodá: "Pověsíš, prosím, prádlo na balkon?" "Ano, hned. Ještě ti dopovím co Mimi." Eva je jediná blondýnka, kterou máme povolenou, její bílé drápky, kromě bílých vlasů má i nehty nalakovány na bílo, podrbaly Mimi bříško, které rozkošnicky vystrkuje. Postávám u pultu tak, aby nebyla vidět díra v koberci, kterou Mimi vykousala, a rozprávím s děvčaty za i před pultem. Všichni se zajímají o Mimi a smějí se jejím příhodám. Patřím k té úžasné společnosti pejskařů a jsme s Mimi její ozdobou.

Mimi odjela na letní byt. Panička taky.

To víte, že mně chybí, včera přijdu domů, nemusím na procházku, ráno vstávám z postele opatrně, pod nohama nikdo, odcházím do práce, nikde bříško k podrbání. Jdu a potkávám paničky, zdravím, tak jak jindy, ale vidím úžas ve tvářích, zvláště těch mladších ročníků: "Proboha co chce? Je slušně voblečenej, to bude jistě něco nabízet. Je nějak povědomej, ale raději zrychlím …"

Zrychlím i já, ať jsem od místa trapasu pryč. Co jsem to provedl, že mně nikdo nepoznává. Odpoledne se vracím domů. Ulice jsou rozpálené a těším se na jedno v Berušce. Tentokrát si dám točené, doplním tekutinu. Jen aby neměla službu Eva, ta by přede mne postavila automaticky jistě Kelta. Taky že jo! "Prosím, dnes si dám točenou desítku." Přidávám úsměv, ale narážím na nechápající pohled. "Ten s tou desítkou nadělá. Co by chtěl? Tu si tady dává každý, jen když přijde Mimi, tak si dá páneček Kelta… !"

Sálem se nese Iveta v černé sukni přes široké boky, v rozšlapaných botaskách ledabyle zavázaných. Rozhazuje úsměvy, které se blýsknou jak sluníčko v pohárech, dobrá nálada zaplavuje hosty jak příboj pláž. Teď sprška zasáhne jistě i mne. "Tak jak je ve škole Iveto? Co pani profesorka, když jste jí řekla, že musíte mít nohy na lavici, protože máte rizikové těhotenství, už vám odpustila?" Teď, teď se Iva rozesměje a přidá další školní příhodu. Staví přede mne pivo a nic. "Proboha, kde jsem to vyprávěla, kde to mohl slyšet? To jsem říkala, když tady byla Mimi, jak vyskočila a olízla mi ucho…"

Zkroušen usrkávám hořké pivo z poháru. Jsem nikdo. Čtu si další kapitolu z "Trpělivě obnošeného těla". Titul koresponduje s mými pocity. Nikdo mne nezná, každý na mne zapomněl. Bez Mimi jsem ničím a nikým, jsem neviditelný.