Naši sousedi, co se nedávno přistěhovali z Alice Springs, se opět stěhují. Tentokrát do Queenslandu, kde soused Gary dostal dvakrát lépe placenou práci než zde. Ani ještě neměli vše vybaleno od minula. Tak už to v Klokánii chodí. Australané jsou národ mobilní, to jenom my furt trčíme na stejným fleku.

Za tu dobu co tu bydlíme, tak v domečku odkud se sousedi zrovna stěhují, bydlelo už aspoň sedm různých majitelů. Tito, stávající, ale domeček neprodávají, ale budou ho pronajímat. Tak jsme zvědaví, jaké budeme mít nové sousedy.

Protože sousedé se stěhují na nejméně půl roku do bytu, tak hodně věcí prodali, další dávku skladují ve skladu a něco prostě vyhodili. Nastal jim ale problém co se psem Maxem.

Toho si přivezli jako malou rukavici před osmnácti měsíci a ze štěňátka se vyklubal velice pěkný pan pes. Dali mu jméno Maxwell. Je to prý čistý Kelpie, i když o tom pochybujeme, čili farmářský pracovní pes. To náš Ferdinand má té kelpie krve jen polovinu po mamince. Tatínka nikdo nezná, jak se mnohdy stává a to nejen mezi pejsky, že ano.

Max se nám oběma už od mala líbil a tak jsem řekl Garymu, jestli někoho, kdo by pesana chtěl, nesežene, a když ho nechá naočkovat, omikročipovat a desexovat, že bychom mu poskytli domov. Jinak by ho dal do RSPCA, což je zdejší spolek pro ochranu zvířat, kde by byl nějakou dobu v kotci a když by si ho někdo nechtěl vzít domů, tak by byl po pár týdnech uspán injekcí na věky. Gary se asi 14 dnů rozmýšlel, protože náklady na veterináře byly kolem 400 klokaních dolarů, ale nakonec řek že jo. Tak jsem zavolal Erice, naší místní veterinářce a Maxe objednal.

Den zákroku Gary zvolil na den stěhování. Oba jsme odvezli Maxe brzy ráno do ordinace, kde vše proběhlo hladce a odpoledne jsme si ho s Mílou dovezli už k nám. Ještě byl trochu groggy po narkóze a pletly se mu nohy. Takže od minulé středy máme dalšího hafana, Maxmilliána. Sousedi už byli odstěhovaní a na cestě do Queenslandu.

Také jsme ho přejmenovali a na mikročipu už má jméno Maxmillian. To proto, když oba mají krev kelpie, abychom měli oba psouny z rodu Habsburskýho, že ano. Sice Ferdinanda oddělali v Sarajevu a Maxmilliána v Mexiku, ale to snad těm psům nikdo neřekne. Navíc mají v květnu oba svátek rovnou po sobě. 29. to je Maxmillián a 30. má svátek Ferdinand.

Ještě jsme ráno s Garym přestěhovali k nám Maxovu boudu a nějaké misky, hračky a podobně. Ovšem už asi pět dnů před dnem D jsem začal Maxe zvykat na nové prostředí a na Ferdu. On byl Max tak trochu zanedbaný. Vyrůstal na zahradě jako divoký plevel. Měl tam svoji boudu a do domku nesměl vkročit. Když byl ještě mrňavé štěňátko, tak naříkával na prahu dveří a vyžadoval si společnost nebo vpuštění do domku.

Veterináře nikdy neviděl, na procházce nikdy nebyl a jiné psy také neznal, jen našeho Fredu, ale to jen přes plot. Tak jsem přišel k nim na zahradu, psounovi nasadil obojek s vodítkem a byl z toho tak vystrašený, že odmítl vyjít ven. Dalo to hodně přemlouvání a potahování, a nakonec jsme zvládli krátkou procházku, kde zjistil, že na ulici jsou zajímavé pachy.

Pak jsem ho dal k nám na zahradu a vypustil Ferdu, aby se seznámili. Max se velice bál, ale za slabou čtvrthodinku si s Ferdou začal nesměle hrát. Zanedlouho se hra zvýraznila a začala psí zábava jako by si tak hráli odjakživa. Ještě že mám foťák co je schopen udělat 6 záběrů za vteřinu, jinak by se dalo to jejich kmitání dosti těžko zachytit. Kterak hra probíhala, si prohlédněte v albu na Rajčeti.

Krejzlík, který mu dáváme aby si nekousal a nelízal zašitý pytlík po zákroku, mu nesmírně sluší, ale moc ho v lásce nemá. Nedivím se mu, mně by se to taky nelíbilo. Tedy ten krejzlík o operaci teď prosím nemluvím. První noc strávil na zahradě, protože jinak zvyklý nebyl, ale vyl celou noc a tak sousedi v okruhu 100 metrů byli asi nadšení.

Jinak to je čoklík učenlivý a do domku se naučil vkročit hned druhý den, i když se zprvu velice bál, protože to dříve bylo pro něj tabu. Druhou noc strávil se mnou, a byl zticha a chrupal těsně vedle postele jako předložka. Ze schodů měl hrůzu hrůzoucí, protože nemají čelo ale jen stupně a za každým stupněm zeje díra do hlubin pod ním. Schody ale zvládl už třetí den, i když náležitě opatrně po nich hopkal jako baleťák.

V kuchyni dovede být velice soustředěný a pozorný, pěkně sedí a dává pozor, kdy něco upadne nebo bude něco k snědku. Učí se tak rychle, že mám podezření, jestli nezdědil pár genů po nějakém Ajnštajnovi. Po Einsteinovi ale sotva, to by uměl počítat a to nám zatím nepředvedl. Dokonce se ani jednou v domku nepočůral a vždycky si dovede říct, když potřebuje ven. Asi to má vrozené.

Také jsme už byli na procházce v buši, a to dohromady i s Ferdou. Ten byl volně ložený, Max si bude muset ještě nějaký ten den počkat. Konečně určitě něco asi pochytí od Ferdy a tak uvidíme. Takže Max svoji starou boudou pohrdl, ani mordou o ni nezavadí a dokonce i s Packou, našim kočičákem se docela spřátelil. Je vidět, že to je čoklík společenský se zdravou chutí k jídlu. Asi také proto, že na lepší se zvyká náramně dobře.