Od těch časů, kdy si Danda začal "chočit" naši rodinu, velmi briskně nám vysvětlil, že venku u boudy může spát ledaskdo, ale on tedy určitě ne, kdy nám předvedl nový způsob uložení se na kobereček povolením všech svalů v jednom okamžiku a kdy nás prostě obveseloval svými kousky, uplynulo už 8 let. Z Dandy se stal rozvážný pan Pes s vlastními názory na svět.

Myslím, že je poněkud mimo povahové rysy hovawartí majority, například hlídač bez bázně a hany sice je - ovšem pouze v bezpečí balkonu v prvním patře. Jinak ne že by se bál, on prostě jen nemá zájem. Tak se před pár lety stalo, že nás vykradli. Rodiče jezdí do práce do města, 20 km vzdáleného, já už jsem dávno pryč a tak si zloději vybrali právě náš dům. Dan byl samozřejmě v domě zanechán se slovy "hlídej", která tatínek myslel poměrně žertovně - kdo by se vloupával k lidem, kteří vlastní padesátikilového mamuta? Ale stalo se.

Rodiče dorazili z práce, a co se to děje? Dveře vylomené, pes pobíhá kolem domu a nadšeně je vítá: "Podívejte se na mě, jak se krásně venčím! A sám! A vůbec jsem neutekl! To jsem ale šikovnej pejsek!" A nemohl pochopit, že rodiče nejásají nad talentovaností nejlepšího psa pod sluncem, ale počítají nějaké pitomé škody a volají policii. Ale zase jsme byli vděční zlodějům, že naše truhlíka neotrávili, nebo mu nějak neublížili.

Náš Danda je skutečný expert, co se týče poslouchání povelů především. Primárně je přesvědčen o tom, že všechny povely, které jsou na něj směřovány, ať je to "pojď sem", "sedni", "lehni" či "dej packu", jsou myšleny veskrze žertovně - něco jako řečnické otázky, na které přece taky nikdo nečeká odpověď. Takže když psa povoláte k sobě v okamžiku, kdy zrovna spí - což je velmi často -, kouká zasněně z balkonu, nadává nějakému jinému psisku, které se opovážilo projít kolem našeho domu, nebo dělá či nedělá cokoli jiného, reakce na první "Pojď sem" se věru nedočkáte.

Po zopakování povelu se pomalu a rozvážně pootevře jedno oko a zkoumá, zda pán či panička žertují, nebo mají opravdu nějaký požadavek, nedej Bože, aby se jeden (rozuměj pes) musel skutečně zvednout a jít se podívat, proč že mě to volají. S povely venku je to o něco lepší, ale jak kdy a hlavně - jak na co.

A tak si s naším psiskem hlavně rodiče žijí, jejich konverzace se ustaluje na tématech - pes - pes - práce - pes - pes - možná taky máme nějaký děti - pes - pes… a život jde dál… Náš pes nás drží pevně v tlapách :)

(ilustrační foto - pozn. red.)