Trochu jsem, sámo, od té doby poporostla ("trochu"asi 25 kg - komentář paničky) A zjistila jsem úžasnou věc. Jsem větší tak se zrovna dvakrát neptám, když někdo zapomene dlabanec na stole, ani na něj už nemusím lézt (to jsem málem omdlela, když jsem spatřila patnáctikilového skříňolezce), stačí stoupnout na zadní a na návštěvě u babičky není pomalu nutné ani to.

(Jo, to má holka pravdu, jela jsem ji představit prababičkám do Brna, udělaly jsme si kávu, nachystaly zákusky, psina do té doby ležela pod konferenčním stolkem, v okamžiku kdy uslyšela cinknout lžičky, se chtěla podívat, co se děje, zvedla se a odpochodovala i se zákusky na zádech a pak už byly na zemi i s kávou.) Panička řvala "fuuuuj", jedna bábi se lekla a druhá i s dětmi se smála a chtěla mi to dovolit zbaštit, ale panička je na mě zlá a byla rychlejší a dostala jsem olízat akorát talíř.

Jo, psové a psice ta babička je nejslabší článek v naší smečce, ta mi dává takových dobrot, škoda, že bydlíme tak daleko. (Zaplať Pánbůh, že jsme tak daleko. Z Bettky by byla koule a při poslední návštěvě jsem je hlídala obě, aby se nezdekovaly do kuchyně na bůček.) Tak to čtete, jo? Co si v naší smečce vytrpím.

Ale snažím se je vychovat k obrazu svému. Už pochopili, že na ranní venčení určuji já, kdo půjde ven. To je tak. Já s nimi nespím, protože je mi tam horko a musím s nimi o tu postel dělit a když ráno vstanou tak šupky dupky do postýlky. Ale ani jednomu by nevadilo, kdybych tam s nimi byla. Kolem 6 ráno si k nim přiskočím a začnu se jak indián plížit k vybranému jedinci a toho tak odhodlaně a dlouho budím, až vyměkne, vyleze ven a jde se ven s tenisákem.

Samoška, že vím, že nespí ani jeden... (Máme stydlivého psa, při náznaku jakýchkoli hrátek odchází z ložnice do předsíně. Musím se přiznat, že jednou přišla a tím vše skončilo, páč studený čumák na zadku, spíš v zadku, se neshoduje s intim chvilkou a skončilo to šíleným záchvatem smíchu, čímž se probraly děti a tolik péče nepotřebujeme ani jeden...) Panička teď trochu odskočila, ale jo má pravdu, kdo se má na "to" koukat.

A teď ještě k lidským štěňatům, tak s těma je psina, jen co je pravda. Začínáme ráno poctivým umytím obličejů, pak se dohadují s vůdce smečky, že koupelnu už nééé, že koupelna k nim přišla sama. Do toho ječí panička ať pohnou, že jinak přijdou pozdě do školy a ať někdo nachystá žvanec " tomu psovi" ! to mě vždycky namíchne, JÁ NEJSEM PES! ale pejska.

A teď přichází oblíbený program, panička chystá dlabanec dětem, namaže másílkem chlebík a odchází do pokojíčků ječet, ať se oblíkají, proč to nevím, taky nemám kalhoty, čehož využívám a lstivě se zhmotňuji v kuchyni a snažím se ještě po své snídani dát dojížďáka. Do toho se vynoří páníček z místnůstky, že prý jen tam má klid na čtení tiskovin a řve na mě "Fůůůůj, nessssmíííšššššš!!!"

Volá na paničku, že ten zatracenej čokl sežral snídani, pak se ještě zlobí na děti, že se loudají a neposlouchaj paničku. Italská rodina je proti naší smečce slabý šálek čaje a uznejte, já ty štěňata musím milovat, protože díky nim si dám nášup. Jasně, je vylágoš a nějaký trest, ale když mně to za to stojí :- )

Potom následuje hromadný odchod. To nepochopím, dva měsíce byli všichni se mnou doma a teď nee. Jo, já vím, cosi melou o škole, práci, granulích a veterině a tak podobně, ale to nemůžou mít ty prázdniny celej rok? Však já jim ukážu (ano, to ukázala, chystala jsem si zboží pro zákaznice a zazvonil zvonek, přišla sousedka si půjčit vajíčko, my si takhle vzájemně vypomáháme, odešla, vracím se k rozdělané práci a milá pesová, si zatím pochutnávala voděodolné řasence, litovala jsem, že přednosta domácnosti odjel a vzal foťák s sebou, to jsem brečela vztekem a zároveň jsem se smála tomu, jak vypadala.)

Zatím skóre začíná úspěšně narůstat, páneček se chystal na vyjížďku na Máše (Suzuki V-Strom, motorka), ale že než pojede, že si daj ještě kafe. Botky samochodky nechal zcela neopatrně doma. Tvářila jsem, že spím a v okamžiku, kdy se přesunuli ke stolu, pustila jsem do bot, pséci to vám byl rachot:-), představení a minimálně s nominací na cenu Thálie.

Likvidaci plyšáků ani nepočítám, dobře se mi povídlo odrovnat paničku, tím že když mě nechali samotnou doma, sundala jsem všechny květináče z oken. Taky je to pěkná blbost dávat kytky na okno, on přes ně nikdo nevidí z okna ven a nemůžu pak štěkat na ostatní psy.

(Problém byl v tom, že jsem nevěděla, že fialky jsou mírně jedovaté a netušili jsme kolik toho zblajzla, jak moc jsou jedovaté, ale dopadlo to dobře...)

Pokračuji v povídání o mém dni, dopoledne někdo příjde a jdeme ven a to je fajn, jdeme do lesa, cestou většinou potkáme nějaké moje kamarády. S Besinkou, to je černá labradorka, jsme parném odpoledni objevily zapomenutou kaluž, no bláto, ale takové to správné bláto, lepící a zasmrádající, to ovšem tvrdí panička, že smrdí (poprvé jsem viděla, že pes válí sudy) a to jsme si to náležitě užily, kupodivu to paničce nevadilo, ovšem když se k nám přidal Vítek (synátor) a zahučel z plotu do příkopu po zádech a taky do bláta, pravda pěkně se potloukl a poškrábal, tak panička byla blízka mrtvici a šlo se domů:-((. (To ještě chodil do školky a ukecal mě na jedno nejití do školky).

Pak mě zas nechají doma, ale to si dám dvacet a vzbudím se, až když přijdou děti ze školy. To je taky dobrý, napřed mě jde Anička vyvenčit, to je ovšem hodně nadsazený termín, protože já venčím ji! Pak se s Bárou a Vítkem honíme po bytě za tenisákem, občas strhnem žaluzie oddělující obyvák a ložnici, dupeme, skáčeme po postelích, semtam i něco spadne a rozbije se (čekám jednou rozříznutou tlapu nebo nohu) pak se všichni svalíme hromadnou hromadu a válíme se po sobě. A už přiletí panička a hned "Co se válíte po tom psovi a máte hotové úúúkoly???!!! a nachystané věci do školy, baletu??!!" No prostě děsběs a pořád jí nemůžu vysvětlit, že jsem pes válecí a že se ráda válím (no to já, ale vím hlavně v parfémech).

Pak příjde ještě páneček, zas kafujou, ale pak mě naloží do auta a jedeme na přírodní koupaliště. Tam je to príííma, koupou se tam lidové, ryby, psové a taky takový velikánští psi, si představte, že jim lidi sedí na zádech, panička říká, že jsou to koně a néé psi. Příští rok tam budu už prý běhat po svých u kola, zatím ještě jsem prý na to malá. Tak uvidim

A pak dostanu granule, jdeme na procházku pozdravit se ještě se sousedy a dobrou noc. A ještě k těm procházkám, to vám taky není žádná sranda, sice mě nechají lítat, ale pak musím cvičit nějaký povely a panička má občas praštěný nápady, a že když jsem ten loveckej pes přinašeč, tak zkouší se mnou i tohle. Onehdá mě chtěla naučit aportovat houby, ale já si našla rozleželého zajíce, lidi, teda psi ten ale byl, tak to aportování vzdala.

Taky se pochlubím, že chci sežrat svého veterináře. Naposled zas do mě rval nějaké injekce. Když jsme tam šly za 14 dní znovu, protože jsem si rozřízla tlapu, tak jsem na něj i řvala, ale bylo mi to houby platný, naštěstí, to jen vyčistil od kamínků a že si to mám ošetřovat sama. Ale já se mu jednou dostanu na kobylku a pak z něj udělám spoustu malých veterinářů.

Ale jinak mám lidi ráda a hrozně ráda si čuchám k lidem, kteří se mě bojí, já to neznám, tak si musím ňuchnout, co to je. (Ta má občas nápady, pak to furt musím vysvětlovat.) Super hra je pusť si míček z prudkého kopce a pak si ho chytni s paničkou na vodítku. Je tam na asfaltu štěrk a to je jízda a paniččin řev... Hááá, já vím, jak ji odrovnat..

Tak zas někdy příště, už mě vyhazují od počítače. No a taky už potřebuju ven.
Betty