Po štěněčích týdnech u maminky, kdy její život sestával ze spaní, krmení a později i hraní si na psa, se Beďule dostala do nové smečky. Už druhý den, co jsme si ji přinesli, měla prozkoumaný celý byt a jako nejvýhodnější pozorovatelna se jí jevil gauč a za nejlepší pelíšek byla shledána postel. Bylo jasno, že z naší drsné lovecké čubinky bude posteláček… aspoň co se domova týče.

První dva týdny jsem s Beďulkou zůstala doma a pomaloučku jsem ji zvykala na to, že bude zůstávat sama … Beďulka, jak se ukázalo, je učenlivá holka a z našich odchodů do práce si nic nedělala, občas se ani neprobudila, když jsme přišli z práce domů…:) Prostě celou dobu prospala, později si začala vymýšlet i zábavnější věci než je jen spaní, věci jako rozkousání časopisu, ovladače, podpatku u lodiček… přemístění obsahu odpadkového koše do postele… štěkání přes dveře na sousedy odemykající dveře od bytů…

S výcvikem jsme začali brzy, vlastně hned jak to šlo, po třetím přeočkování… Psí školka Hafbo v Řeporyjích se ukázala jako jedinečná a i když to máme přes celé město, vyplatilo se tam jezdit… Jak známo, jezevčík není zrovna z těch poslušných, prostě má svoji hlavu, takže proč by si sedal, když se mu zrovna nechce? Proč by měl opouštět tu voňavou mršinku a poslušně přiběhnout na první přivolání, nebo přiběhnout vůbec??? Jezevčík je prostě jezevčík, od něj nikdo nemůže čekat poslušnost jako od pracovních plemen.

Beďulce šlo cvičení ze začátku výborně, poslouchala jako hodinky, jenže pak přišla "psí puberta" a mohla jsem s výcvikem začínat znovu a znovu, každou hodinu, každou procházku… Naštěstí už se to zase začíná lepšit… a z chování pubertálního jezevčíka přechází p-o-m-a-l-o-u-č-k-u do chování jezevčíka (povel stačí 1x-2x a ne 5 a víckrát…) Ale pokud se nám do cesty připlete cokoliv co má 4 nožky a běhá to (od myšky až po ovečku…) nebo cokoliv co má i nemá křídla (ptáci, pytlíky, listí…) Béďa nevidí, neslyší a běží, běží jako Forest Gump… Zřejmě se jedná o nějakou podivnou loveckou nemoc, dočasnou hluchotu a slepotu, způsobenou, zřejmě, povětrnostními podmínkami nebo nadpřirozenými silami či silou magnetického pole v daném prostoru…

Beďule, ač maličká (ovšem jen fyzicky…) si ještě ten den, kdy jsme si ji přivezli, našla svého nejlepšího kamaráda, ridgebacka Bassinka. Váhový rozdíl v té době byl 2,5 kg : 39 kg… v současné době má Beďule o 2,3 kg více… a Bassinek pořád stejně:) Bassin byl pro ni velkým vzorem a co mohla, snažila se od něj okoukat, hrozně se po něm opičila a snažila se dělat všechno jako on…

Později si padla do noty i s francouzským buldočkem Borůfkem a parsonkou naší cvičitelky, Abby, také sousedovic Víva je její velká kámoška, a v poslední době si oblíbila, o půl roku mladší, sestřenici Vendulku. Od malička se Beďule snaží tyranizovat a terorizovat ridgabacka Nelsonka… a před hladkosrstým koliákem Jimem si hraje na velikou slečinku a dámičku… Tolik z výčtu těch nej… kamarádů, je jich daleko víc…třeba její "rodná smečka" z ch.s. Valentinka, kamarádi ze cvičáku, ze sousedství…

Beďulka se ráda válí doma a moc ráda… Hlavně když je venku škaredě, prší nebo je veliké vedro. Mnohem raději ale, jezdí na výlety. Za rok už na svých krátkých tlapičkách obešla Východní a Západní Krkonoše, Kutnou Horu, okolí Brna a Želivky, Táborsko, okolí Bezdězu, Olomouce, Zoologické zahrady v Praze a Olomouci, lesoparky v Praze - Prokopák, Ďáblice, Troju, Bohnice, okolí Káraného, Lidic… a spoustu dalších míst, na která si už ani nevzpomínám…:)

Je schopna uťapkat za jediný den i ke třiceti kilometrům… večer padnout jako podťatá, ale ráno je opět připravena a hlavně natěšena na další výlet, další dobrodružství a poznávání toho velikého a voňavého světa. Je prostě nezmar… A běda ji poponést! To pak nadává "jako špaček", všechno si chce pěkně odchodit sama…copak z náruče si něco očmuchá a přečte každý kámen nebo patník? A odpočinek během cesty je taky, podle Beďulky, pro bábovky…:)

Doma Béďa vymýšlí blbostičky, nevím kam na to všechno chodí, kde se to v té malé chytré hlavičce bere, ale pokaždé když provede něco, o čem ví že se to nemá, už také ví, že když se lehne kdekoliv na zem, (kde není pelíšek), překříží se přední tlapky, položí se na ně ta moudrá hlavička a udělají na paničku ty pravé, smutné, psí oči, tak, že to po chvilce zabere a že zase z mraků vysvitne sluníčko… a pak přijde veliká omluva v podobě pořádného oblíznutí všude kam v tu chvilku Beďule dosáhne…

A co takové blbostičky například obnášejí? Třeba vyhryzaná díra do zdi… a ne jedna, tedy, jedna v obýváku a jedna v předsíni… nutno podotknout, že v čerstvě vymalované předsíni… Nebo? Ohryzaný šuplík na prádelníku, prostřední šuplík, přesně ve "výšce hryzu"… vytahané kytičky z truhlíku na balkoně… částečně okousaná postel, oblízané zrcadlo do "výšky lizu"… rozhryzaný skřipec do vlasů (3ks), rozhryzané propisky (2ks), rozhryzané tužky (také dvě…) prostě klasické psí blbostičky:) To aby se nezapomnělo, že tam Bedísek pořád vládne pevnou tlapkou… I když si panička myslí, že vůdcem smečky je ona…

Už si ale nedokážeme představit jediný den bez toho všeho, když na ní přijde její "mazlivá", okamžitě zapomínám na všechno co provedla, na strach, když utekla za ptákem a běžela při tom přes silnici, na vztek, když neposlechne, na zničené "bezcennosti". A když vidím jiskřičky v jejích očích, či její "těžkou hlavu" když tůůůze moc přemýšlí o tůůůze moc důležitých věcech… Dalo by se popsat ještě spousta stránek o všem co jsme spolu za ten rok prožili, co všechno nám Bedísek dala a nic za to nepožaduje… o všech našich nových i starých dvou i čtyřnohé kamarádech, dalo by se psát o nezměrné a věrné lásce o rozdávání srdíčka…a každý kdo má takového parťáka do nepohody, ví o čem mluvím…

Neměnila bych ani za nic… naši zlatou Beďulinku… Prostě jezevčík forever…;-) Děkujeme za ten krásný rok a přejeme Bedískovi ještě spoustu dalších spokojených, jezevčičích let…