O veverkách na naší zahradě jsem psala několikrát. V článku z roku 2016 píšu o záchraně veveřích sirotků z domečku, o kterém je i tohle povídání..

Po osiřelých veverčatech zůstal domeček krátce prázdný, než si ho oblíbila jiná veverka a úspěšně v něm odchovala několik generací.Tedy myslím, že to je stále ta samá. Domeček podle toho i vypadá. Současná nájemnice si ho ještě více „zvelebila“ tak, že některé otvory o další kus vykousala, a domeček už dávno přestal dělat na zahradě parádu. Nám to nevadí, jsme rádi, že je stále oblíbený a obydlený.

Domeček, který obsadila veverčí rodina

Že jsou v domečku nová mláďata, poznám až tehdy, když ho dospělá veverka opustí, ale domeček na tyči se dále chvílemi „sám“ kývá. To znamená, že mláďata jsou už odrostlejší a já domeček začnu častěji pozorovat. Když mám štěstí, zahlédnu v některém z otvorů malou zvědavou hlavičku, která ale rychle zmizí, když se víc přiblížím. Za několik dalších dnů pak mláďata už v honičkách prolézají celý domeček, ale opustit ho se ještě neodvažují. A pak se domeček přestane kývat, zato ve větvích stromů se honí o několik veverek víc.

Mláďata si hrají na plotě

Jedno nedávné odpoledne jsem měla to štěstí sledovat letošní dvě mláďata, která z domečku vyskočila ke keřům u plotu. Možná je tam vylákala jejich máma, která pak někam odběhla. Věděla jsem, že v doměčku jsou mláďata tři, ven ale vyskočila jen dvě, třetímu se opustit jistotu domova ještě nechtělo.

Na spodní patro domečku jsem položila hrstku oříšků (výš nedosáhnu), které veverce každý den dávám na přilepšenou. Pak jsem si došla pro foťák, sedla si o kus dál a sledovala nadšené škádlení a objevování nového světa dvou malých veverčat. Pevný drátěný plot je ještě asi metr nastavený volným pletivem jako zábrana pro kočky, aby nemohly utéci ze zahrady. Původně lesklé pletivo už hodně zrezivělo a skoky dospělých veverek ho zohýbaly.

Trochu v něm zabloudila, ale dobře to dopadlo

V jednu chvíli právě pletitový záhyb obě veveřičky „uvěznil“. Při honičce po pletivu se dostaly do krátkého tunýlku a teď nevěděly, jak ven. Stačilo buď vycouvat, nebo tunýlkem prolézt o kousek dál, kde bylo pletivo zase zvednuté. Jenže ani jedné to nedošlo a teď se svorně, skoro v panice pokoušely v pletivu prokousat díru „na svobodu“. Bylo mi jich skoro líto, ale přímé nebezpečí jim nehrozilo a moje pomoc by je jen vylekala. Veveřičky po chvíli skutečně našly cestu ven, a pak už se zase vesele proháněly přes celou délku pletiva. Jejich mamina se po chvíli vrátila, usoudila, že dětičky jsou v pořádku, všimla si oříšků a s chutí se do nich pustila.

Máma svačí a pozoruje

Krátce nato se jedna veveřička rozhodla vrátit domů a nastal problém. Vysoký skok do domečku by nedala, tak zkusila tyč u pletiva, po které občas šplhá máma. Zvládla to sotva do třetiny a sklouzla zpět.

Mládě se pokouší vyšplhat na tyč

Starostlivá máma nejprve dělala, že nic nevidí, ať jen se potomek snaží, a dál chroupala oříšek. Pak ale musela veveřička nějak kvíknout, či jinak vyslat SOS, protože v okamžiku, který já vůbec nepostřehla, seděla máma vedle mláděte. Bleskově ho popadla do zubů, vyšplnala na vršek tyče a já jen zahlédla skok do domečku.

Máma nakonec mládě sama odnese do domku

Druhá veveřička byla v tu chvíli o kus dál, takže máma usoudila, že ještě domů nechce, a vrátila se ke svým oříškům. Když malé veverce došlo, že její sourozenec zmizel, i ona zatoužila po návratu. Tyč ani nezkoušela, jen se musela tichounce ozvat nebo nějak telepaticky mámu zavolat, protože ta okamžitě zanechala oříšků a seskočila z domečku. Mládě doběhlo k mamince a radostně se jí nalepilo na záda.

Druhé mládě se chce svézt na zádech

Jenže to jasně nebyl ten správný posed k přenosu, protože máma ho setřepla. Po několika pokusech ho správně chytla do zubů a zase bleskově vyběhla po tyči. I její druhý skok s živou zátěží byl tak rychlý, že jsem ho zahlédla už jen jako šedou šmouhu.

Máma si ho přešoupla do tlamky, tak se jim pocestuje líp

Rodinka zmizela v domečku, který se na chvíli rozkýval, než se uvnitř všichni usadili, a možná máma vyčerpaným potomkům nabídla posilnění. Představení skončilo, tak i já šla dovnitř, spokojená, jakou jsem si užila milou podívanou.

Když jsem další den ráno vyšla s kočkami, kolem domečku bylo ticho, tyč se nekývala. Vysoké cedry jsou jen kousek od domečku, tak jsem si pod ně stoupla, zaklonila hlavu a zahleděla se do větví. A tam, poměrně vysoko, opravdu skotačily tři mladé veveřičky pod bedlivým dozorem jejich mámy. Na to, že možná jen o den dříve podnikly první výlet z domečku, teď už zcela beze strachu, ladně a s pištěním přeskakovaly z větve na větev. Udržely se na nich i tehdy, když se občas v zápalu hry zamotaly do tříocasého klubíčka. Však kdyby bylo potřeba, dohlížející máma by okamžitě přispěchala na pomoc.

Foto: Marička Crossette. Další obrázky najdete přímo zde na Rajčeti.