ROZCESTNÍK: Muzeum pravěku v Dřevohosticích
11. Pravěké nálezy z Dřevohostic foto: Aleš Uhlíř, Neviditelný pes
Pojedete-li někdy kolem Přerova, měl bych tip na výlet. Pouhých deset kilometrů od Přerova je městečko Dřevohostice. Na sever se otvírá Moravská brána, západ lemují kopce patřící do vnějších Západních Karpat a východ ústí do Hané. V Dřevohosticích je renesanční zámek, pozoruhodně zachovaný v podobě, jak jej na přelomu 16. a 17. století ze středověké tvrze přestavěl do čtyřkřídlého vodního zámku Karel starší ze Žerotína. Historie Dřevohostic je ale mnohem starší, sahá až do hlubin dávnověku a věnuje se jí část zámecké expozice.
Kdysi jsem měl v rukou knihu Richarda Festera Die Steinzeit liegt vor deiner Tür. Doba kamenná prý nám není až tak vzdálená, jak by se mohlo zdát. Je doslova za našimi dveřmi, stačí být dostatečně vnímavý, umět se dívat a pak se dají podnikat úžasné výlety do minulosti. Jistě je v tom určitá nadsázka, ale také kus pravdy, jak dokázal v Dřevohosticích Jiří Jakubál, autor muzea pravěku v tamním zámku.
Některé sny z dob dětství mohou člověka doprovázet celý život a nakonec se třeba i splnit. Přesně to je případ pana Jakubála z Dřevohostic. Byl pedagogem, léta vyučoval a když odešel do důchodu, začal se věnovat archeologii.
Jako malý chlapec byl vášnivým čtenářem knih Eduarda Štorcha. Dokonce si k nim kreslil vlastní ilustrace a jednu takovou kresbu lovce číhajícího na mamuta si jeho otec uschoval a tak se dochovala.
Na první pravěké nálezy narazil při stavbě domu. Později pomáhal profesionálním archeologům při vykopávkách. Nakonec si opatřil knihy o archeologii, různé vysokoškolské učebnice a pustil se do studia.
Zásadně nikde nekope a v terénu pracuje výhradně metodou povrchového sběru. Zejména na polích se toho dá za příznivých podmínek hodně najít. Především na jaře a na podzim. Jednoduché to ale rozhodně není, jak se mohli přesvědčit ti, kteří se o to pokusili. Chce to především umět se dívat kolem sebe a vidět ty drobné věci, které někomu mohou v oraništi unikat. A to se na žádné škole naučit nedá.
Nálezy ohlašuje, aby byly dokumentovány. Spolupracuje s muzeem v Přerově a s dalšími institucemi. Navštěvují ho archeologové, s nimiž nálezy konsultuje. V roce 2008 již měl nálezů tolik, že byly pro veřejnost vystaveny na zámku v Dřevohosticích. Od té doby se sál věnovaný pravěku zaplňuje dalšími nálezy z Dřevohostic. Jsou zde nálezy z mladého paleolitu (tj. z doby před 40 000 – 10 000 let), ale i z mladší doby kamenné a také nálezy, jejichž stáří bylo určeno na více než 100 000 let.
Z Dřevohostic to je doslova skok do Přerova, kde je světoznámá pravěká lokalita lovců mamutů Předmostí. Takže místo pro archeologickou prospekci je to nadmíru příhodné. To je ale jen jedna stránka věci. Tou druhou a možná důležitější je to velké osobní nasazení, léta výzkumů představující stovky výprav, studium literatury, srovnávání nálezů a jejich zařazování, zdokumentování a postupné zpřístupnění veřejnosti.
Zcela unikátní je čtyři roky starý nález měděné sekerky. Měděné artefakty jsou mimořádně vzácné, kupříkladu ze Štramberského vrchu Kotouč jsou známé asi 3 nálezy z mědi a to je pravěká lokalita zkoumána od 19. století.
Měděná sekerka byla více prestižní záležitostí než praktickým nástrojem, kamenné tehdy sekaly asi lépe. První měděné výrobky se objevují v jižní a jihovýchodní Evropě a také na Blízkém Východu před 8 000 lety. Tomu závěrečnému období doby kamenné se podle mědi říká eneolit (od aeneus – měděný). U nás eneolit spadá do pozdější doby, začíná přibližně 4 000 let před n. l. Měděná sekerka z Dřevohostic je spíše import a její stáří může být značné. Je také jedinečná svým hrotitým týlem, který umožňoval její upevnění, např. s parohovým mezikusem. Takto tvarované kamenné sekerky, které jsou zasazeny do kroužku z jeleního parohu a ten je vsazen do dřevěného topůrka, jsou známé z nálezů ze švýcarských jezer.
Původ tohoto mimořádného nálezu by mohla objasnit spektrální analýza. U nás s tím ale zkušenosti nejsou, musí se to objednat (a pochopitelně zaplatit) v zahraničí. Nález pana Jakubála je zdokumentován, což je vždy důležité, jen na prozkoumání jeho metalurgie se dosud nedostalo. Určitou roli může mít i to, že u nás je neochota podporovat cizí unikátní objev, neboť si pak nelze připsat „body“ za vlastní autorství a publikaci nálezu. Jednou na to ale stejně dojde a pak možná bude měděná sekerka v muzeu pravěku na zámku v Dřevohosticích vystavena ve vlastní vitríně s pojednáním o eneolitu a mimořádnosti jeho měděných artefaktů.
Na svých archeologických výpravách učinil pan Jakubál i významný geologický objev, který se poštěstí málokomu. Česká republika je geologicky dostatečně prozkoumána a možnost objevit něco nového, co dosud nebylo známé, je velmi malá. Přesto se mu taková věc podařila.
Na malém návrší východně od Dřevohostic našel na poli dva až devět centimetrů velké geody, jejichž dutiny vyplňuje vrstva chalcedonu nebo drobné krystaly křemene. Jde o překvapivý nález, protože nejbližší naleziště podobných jurských geod je v Moravském Krasu a tyto druhy geod v oblasti Západních Karpat nebyly dosud známy. Do literatury vstoupily jako křemité geody z okolí Dřevohostic, nazývané také „dřevohostické bubliny“, jejichž objevitelem je Jiří Jakubál. V časopise Minerál o tom vyšlo odborné pojednání geologů z Brna, jehož spoluautorem je také pan Jakubál, který svou rozsáhlou sbírku geod zapůjčil k vědeckému studiu a spolupracoval s geology při terénním průzkumu.
S Jiřím Jakubálem jsme přátelé už řadu let. Jeho nálezy jsem znal z fotografií a různých článků. Do muzea pravěku na zámku v Dřevohosticích jsme se ale vydali až tento rok v říjnu. Zámek je veřejnosti otevřen o nedělích od května do září. My měli „protekci“, protože nás muzeem pravěku (ale také sálem věnovaným novodobým dějinám Dřevohostic) provedl ve všední den a mimo návštěvní měsíce osobně archeolog a místní znalec pan Jiří Jakubál, jemuž kastelán půjčil klíče od zámku. Snad čtenářům z toho alespoň něco málo zprostředkují fotografie. Je ale rozdíl vidět takové věci na obrázcích nebo je mít před sebou. A to už vůbec nechci hovořit o tom, jak jedinečný pocit je mít v ruce něco tak podivuhodného, jako je několik tisíciletí stará měděná sekerka tajemného původu...
Foto: autor