Minule jsem napsal: „Když měli mírnou, ba až teplou zimu v Evropě, proč by nemohli mít nezvykle teplý podzim v Klokánii, že ano. Malebná, teplá rána (15 °C) a přívětivé teploty za jasných, slunečných dnů (25 °C) přímo zvou do okolního buše. Skutečně Indian Summer (indiánské léto), jako když ho vystřihne. Dokonce i neposlušné tělo třetihorního ještěra se jaksi umoudřilo a tak se skoro každé ráno toulá s Habsburky podzimním bušem. Tedy hlavně s Maxmiliánem, protože Ferdinand jde jen občas, je z nás nejstarší a tělo mu pokaždé nedovolí.“

S uspokojením mohu konstatovat, že napsané stále platí. Jak přes počasí, tak i přes stav tělesné schránky třetihorního ještěra a Habsburků. Jen krásná, sluncem prozářená rána jsou o poznání chladnější, některý den jen sotva nad nulou. Také starý pes Ferdinand jaksi obživl a každé ráno si melduje o vycházku. A tím myslím, že kecá. Škálu dosti hlasitých zvuků, které vydává, by bylo možno zařadit do zpěvníku národních písní. Tedy vážení, kdyby skutečně kecal, tak bych mu asi nasadil nátlamník. Ukecanej pes je neštěstí, ukecanej chlap je tragedie koledující si o zabití a ukecaná ženská je jev zcela normální a častý. Relativita v praxi.

Jak jsem už kdysi psal, tak díky mým zádovým problémům nemohu po ulici vést Habsburky na vodítku a toho půl kilometru do buše je vezu v autu. Dříve Ferďas do auta moc nechtěl a někdy odmítal. Teď se tam cpe jako o závod. Vyskočí dovnitř jako mlaďoch. Po cestě furt „kecá“ a jakmile otevřu dveře u buše, tak vyrazí, jako by byl týden zavřený. Po buši pobíhá, čmuchá a značkuje křepčeji než o 10 let mladší Maxmilián. Jestli to je tím, že je chladněji a nebo ve vzduchu není otravný hmyz kterého se bojí, nevím. Jaksi mě napadlo, že před smrtí se jednomu někdy uleví. Když bych Ferdu porovnal s jeho vrstevníky, tak by to mohla být i pravda. No, uvidíme, kdo vydrží dýl. Jestli Ferďas a nebo třetihorní ještěr.

Tobolky v klasu se otevírají

Ale na toto téma jsem psát nechtěl. Rád bych Vás seznámil s tím, jak pokračují v buši odkvetlé žlutokapy (česky zde). Většina klasů už je tmavě hnědá až skoro černá a tvrdé tobolky se začínají otevírat. V každé jsou zpravidla 2 a někdy i 3 černá semena, která, pokud je dříve nesezobnou ptáci, spadnou do podrostu a časem snad i vyklíčí. Jejich klíčivost je podmíněna řadou okolností, ve kterých neschází ani přítomnost kouře z hořícího okolního buše.

Takže pokud semínko nebylo sezobnuto a upadlo do vhodného, mírně vlhkého místa, tak když ho pohladí kouř a nesežere nějaký brouk, tak na jaře vyklíčí. Nic moc, asi jako nit tlustý lístek travičky. Žlutokap s růstem moc nespěchá, a pokud přežije rané mládí a nespase ho třeba klokan, tak další rok už má dva jako nit tlusté lístky. A tak to jde dále. Takže žlutokapy, co jsou zpravidla na fotkách, jsou už pár desítek let staré. Malý, asi půl metru vysoký kmínek se vytvoří zhruba po 30 letech a v buši jsou vzrostlé exempláře 500 – 1000 let staré.

Semena v otevřené tobolce

Nedalo mně to, a protože su optimista, tak jsem si přehršli semínek donesl domů a zasadil do květňáku s hlínou z okolí matečních rostlin. Pečlivě podle návodu, asi jen 6 mm hluboko, přikryté pískem. Každý týden je zaliju, aby byla hlína trochu vlhká, a uvidím, co se stane na jaře. 

V hlíně je spousta popela a černých zuhelnatělých zbytků dřeva z před půl rokem vyhořelého buše a tak by se měla semínka cítit skoro jako doma. Ono je tyto rostliny pěstovat dosti obtížné, jsou hodně stydlivé a moc nerostou, že ano. A že bych se snad omylem dožil větší rostlinky, to strach nemám. Do stovky tu nevydržím opruzovat okolí ani omylem.

Vyloupaná semena žlutokapu

Kdyby si snad nějaký chytrolín myslel, že si raději vykopne vzrostlou rostlinu v buši a přesadí na zahrádku, tak to ani omylem. Rostlina je extrémně citlivá na porušení kořenového balu a zpravidla po přesazení umírá. Pomalu. Vezme jí to 3 – 4 roky. 

Pokud se přesazení povede a rostlina roste, tak vyžaduje slunné místo s velice dobře odvodněnou písčitou hlínou, nejlépe na asi 1 metr vysokém kopečku. Takže až uvidíte na nějaké zahrádce žlutokap asi 1 metr vysoký s kšticí úzkých listů a možná i stvolem květu, tak to je zhruba 100 let starý jedinec.

Napsáno 10/7/2014.

Další fotografie najdete zde.