Přátelé, jelikož nám tenhle víkend začíná léto, tak nám krásně vychází poslední díl Jadranského užívání jako taková ladička na prázdniny.

V předchozím díle jsme skončili v zátoce Soline. Po ranním vlahém deštíku a příjemném vykoupání vyrážíme, a dokonce fouká natolik, že vytahujeme plachty. Je typické jadranské vedro, moře se třpytí, je opar a fouká jen maličko. Užíváme si jako turisté. Je neděle a na moři to vypadá jako na promenádě – spousta plachetnic. Je jich až nápadně moc a zkušení jachtaři na palubě tuhle podívanou kvalifikují jako závod. No vida. A stáváme se téměř účastníky, některé lodě nám křižují před přídí ve snaze lapit aspoň trochu lepší vítr než soupeř, tak je galantně pouštíme, protože my na stupně vítězů nespěcháme.

Před čtvrtou hodinou zaplouváme do zátoky Kosirina na ostrově Murter. Je to jediná vyloženě turistická zátoka, kterou jsme za celou dobu navštívili. Na břehu je kemp – čoudí ohníčky, před karavany posedávají na plátěných křesílkách otcové a matky rodin, děcka lítají, koupe se málokdo. Voda je jim studená. My, mořští vlci vyfoukaní a nezpovykaní, se hned po zakotvení oddáváme příjemné koupeli. Nad zátokou pořád cosi protivně vrčí a já poprvé vidím dron. Hrají si s ním samozřejmě tatínkové.

V noci byl klid, po půlnoci začal foukat velmi vlahý vítr a kolem druhé krátce sprchlo. V devět po snídani vyplouváme směrem k Vodici. Ale nejprve se zastavíme v marině Tribunj, kde dobereme naftu. Zpestřením je tematické cvičení „výlov předmětu z hladiny moře“, protože při odplouvání od pumpy jsme ztratili fendr a je nutno ho odlapit dřív, než ho vítr a proud zanese mezi kotvící motoráky. S kolegyní se chápeme lodních háků a jako sehraná dvojka si s fendrem snadno poradíme. Byla by ho škoda, navíc to není zrovna levná záležitost.

Před polednem zaplouváme do mariny Vodice. Vypadá to tu dost plné, dlouho kroužíme přístavním bazénem a vyhlížíme obsluhu. Když se k nám nikdo nemá, nezbývá než zatelefonovat do recepce a požádat o místo. Ukáže se, že máme štěstí – přestože se tu koná Skandinávská regata a závodníci se sem budou večer vracet, naši lodičku ještě někam upíchnou. Večer pak obdivujeme závodní stroje a závodníky – na obojí je nádherný pohled.

Začíná vát bóra, barometr prudce klesá. Stihneme si projít městečko – je v něm téměř pusto, žádné davy se nekonají. Stále je teplo. Mraky houstnou a černají, i když ještě nejsou čtyři hodiny.

Při večeři už rádi volíme stůl uvnitř restaurace, protože bóra už docela duní. A v noci jsme sakra rádi, že jsme vyvázaní v marině. Hromy a blesky, krupobití, přes liják ve vichru nedohlédneme z lodě na vedlejší loď, vzdálenou na dosah paže. S lodí to mlátí a casnuje, musíme kontrolovat, zda neujíždíme a něco nepovoluje. Vůbec se nevyspíme – krupobití se v dutině lodi rozléhá jako šílené bubnování, vyvazovací lana skřípou a sténají, kovová lanka výtahů plachet zdivočele řinčí.

Ráno je jako vymalované, bóra pořádně uklidila. A hodně se ochladilo. Jdu zkontrolovat, jak se mají želvy zakutané v miniparčíku u recepce, které jsem včera obdivovala. Jsou evidentně spokojené, pěkně vydrhnuté, krupobití jim neublížilo.

A znovu jedem, tentokrát už naposled. Fouká pěkně jachtařsky, je nádherné počasí, ale už je chladno natolik, že i já si navlékám mikinu.

Po pár mílích zabočíme do průlivu u pevnosti svatého Ante před Šibenikem, a vzápětí ještě jednou doleva do naší zátoky, kde zakotvíme definitivně. Je stále krásně, ale podzim je tu. Ještě naposled se vykoupu, naposled se vyspíme na lodi, a ráno vyrážíme směr Morava. Hned za Velebitem se noříme do mraků jako do opony.

Po návratu do Prahy jsem nemohla pochopit, proč všichni chodí navlečení v bundách, když je přece tak teplo :-))) Bylo celých patnáct stupňů! Chodila jsem v tričku ještě čtrnáct dní, takový byl ze mě otužilec.

Krásné to bylo.

Přeji krásný, už letní víkend. A jelikož jsou prázdniny za rohem, očekávám, že zakutáte v archivech, nafotíte aspoň stručné reportáže z cest a napíšete o tom, co zajímavého jste viděli, zažili, snědli :-)

Mimochodem, původně jsem chtěla napsat něco z chorvatské kuchařky, začínalo to „vezmi oliheň jednou rukou za hlavu a druhou za střeva, a potom...“

Ale to bych vám asi nemohla udělat. I když... ještě se do té kuchařky pořádně podívám!

Toto je obvyklý VíPák, pište sem o čemkoli, co vás zajímá a oč máte chuť se podělit.

Fotografie si můžete prohlédnout i zde na Rajčeti.