Tenhle příměr zná asi každý. Používá se, když je něco (nebo někdo) hodně nepříjemné, protivné, otravné...

Vsadím se ale, že nad skutečnými rozměry tohoto přirovnání většina z nás nikdy moc nepřemýšlela. Podobně jako běžně používáme výrazy typu chytrý jak rádio, slepý jak patrona, hluchý jak poleno a další.

Já mám sklony se nad podobnými výrazy sem tam hlouběji zamyslet a někdy mě ta čeština fakt dost baví :)

Dnešní článek ale nemá být o jazykovém rozboru. Má být veterinární. Takže zpět k osině.

Bylo to ještě v době, kdy mě mé veterinární začátky po škole zavály do matičky stověžaté. V jedné pražské ordinaci nám přišel na vyšetřovací stůl drsnosrstý jezevčík, který si údajně stěžoval, když ho chtěl páníček vzít do náruče nebo podrbat na bedrech. Myslím, že tehdy i trochu pokulhával.

U jezevčíků je člověk (zejména člověk veterinárního typu) vždycky opatrný, pokud jde o páteř. Mívají s ní problémy poměrně často a je to jedna z diagnóz, na kterou se většinou zaměříme, zaslechne-li naše ucho slova jako bolestivý, kulhá, špatně chodí, citlivý na pohlazení a podobně.

Jak se ale poměrně rychle ukázalo, o páteř tu (naštěstí) nešlo.

Pejsek byl bolestivý „pouze“ v zadní části levého stehna, lidově řečeno bolela ho levá strana zadku :)

Bolela ho ovšem hodně a musím se přiznat, že jsme ho s mou tehdejší šéfovou považovaly tak trochu za „přecitlivělého“. Podařilo se nám zjistit, že má až téměř u konečníku nějakou malou ranku a víc už se pejska vyšetřit nedařilo. Nenechal se, oháněl se a my byly nuceny přistoupit k vyšetření a ošetření v anestezii.

Jak se velmi záhy ukázalo, ta malá ranka nesouvisela s konečníkem. Byla ale velmi hluboká – vedla pod kůží až téměř k bedrům. Na konci této cestičky jsme pak narazily na drobnou osinku. Obě jsme musely uznat, že jsme pacientovi křivdily, a poprvé v životě jsme „na vlastní oči“ pochopily skutečný význam onoho příměru „jako osina v zadku“.

Kdo by to byl řekl, že taková malá osinka z trávy dokáže napáchat tolik potíží a bolesti, že?

Nicméně osiny a obilky tohle umí bohužel velmi dobře.

Takto pod kůži na bedrech se nezavrtávají příliš často. Mnohem častěji ulpí na srsti v oblasti tlapek a taky kolem ušního boltce. Snadno se pak dostanou hlouběji pod kůži mezi prsty resp. dovnitř do zvukovodu, kde mohou dále cestovat a způsobovat rozsáhlé záněty.

Je potřeba osinu vytáhnout a místo ošetřit. Nezřídkakdy je nutno zahájit i terapii antibiotiky, a pokud se osina zavrtá příliš hluboko, nezbývá, než ošetření provést v anestezii. Místo je někdy nutné kompletně rozříznout, osinu najít a odstranit a ránu v celém rozsahu vyčistit.

Nejlepší je však celé téhle patálii se vyhnout. A tak vás, milí majitelé pejsků (i kočiček) prosím, abyste se snažili vyhýbat strništím a hodně travnatým místům.

Pokud to nejde, protože myšky na sklizených polích a rokvetlé louky jsou prostě pro vašeho miláčka to nej, nezapomeňte mu po každé procházce prohlédnout srst, a to zejména v oblasti zvukovodů a na tlapkách mezi prsty. Každá odlapená osina dobrá!

Mějte se hezky a přeju vám, ať vás nikdo nerozčiluje jako osina v zadku ;)

PS: Pro ty, kdo rádi hádanky, tu mám jednu tematickou:

Zkuste si tipnout, na jakém nečekaném místě na psovi se mi podařilo najít zapíchnutou osinu:

1. na levém uchu
2. v tlamě
3. na konci ocásku

(red.dog@zuzkacervena.cz, facebook: Život je psina)

Autorka ilustrace: MVDr. Zuzana Červená