Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MLSOTNÍK: Postní jídla mého dětství, aneb jak se jedlo na Vrbici
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
YGA 20.6.2008 12:06Re: Re: Na východní Moravě je všude sklon přechylovat leccos, např. petržel, do mužského rodu. Kořen je TO petrželí a nať je TA petrželka. Petrželí je na snadě, však se zpívá - halí, belí, koně v zelí a hříbátka v petrželíííííííb |
|
|
Alča 20.6.2008 14:22Re: Re: Re: Na východní Moravě je všude sklon přechylovat leccos, např. petržel, do mužského rodu. U nás se válí na vále, kořen je TEN petržel a nať TA petržel. Mimo vymezené pojmy: velmi se mi líbí pojem CHABAŠTÍ (křoví), užívaný na Prostějovsku. |
|
|
Hana W 20.6.2008 16:13Re: Re: Re: Re: Na východní Moravě je všude sklon přechylovat leccos, např. petržel, do mužského rodu. Ano, chabasti. Jinak se tomu u nas nereklo. |
|
|
Jakub S. 20.6.2008 16:51To jsem pod Koséřem jaksi nezachytil - ale na Hodonínsku (celém Slovácku?) se naprosto běžně říká chábí. Ale nepřekrývá se to úplně s křoví: chábí je jakésik takové divné nepořádné, neupravené, přerostlé, rozlezlé atd. křoví. No - chabé. |
|
|
MaRi 20.6.2008 17:01Re: To jsem pod Koséřem jaksi nezachytil - znám ve formě chabaždí |
|
|
YGA 20.6.2008 20:04Re: To jsem pod Koséřem jaksi nezachytil - Joj - chábí jak říká Jakub - ale pozor, chábí z habrových halúzek se využívá v Hody - na vychábení sklepů a muzikantské búdy a částečně i dalšího posezení na sóle - říká se, že se sedí pod zeleným. Pozn.: hody = posvícení, múzikanstká búda - přístřešek ze zelených větviček pro hudebníky, sólo - venkovní taneční parket. |
|
|
zana 20.6.2008 20:10Re: Re: To jsem pod Koséřem jaksi nezachytil - Ty tvoje vysvětlivky jsou dokonalý |
|
|
alimo 20.6.2008 11:24Krása náramná a to jak receptíky, které se jeví jako velmi jedlé YGO dík |
. Nevím proč, jsem rozená žatečačka a Moravu vlastně neznám, ale to vaše nářečí miluju, když ho čtu, tak ho slyším a mám dojem, že bych tak i mluvit uměla|
|
Jakub S. 20.6.2008 11:46No ,dyž myslíš... Pokud tady nebudeš dlouho žít, víš - neuměla - nakrásně můžete přesně říkat veškeré koncovky, tvary atd. - prozradí vás intonace, nepřesné délky, neautentická otevřenost/uzavřenost vokálů (samohlásek)... neodolatelná prostě, špica, je kombinace zdúrazňovaných slováckých či hanáckých tvarů s pražským zpíváním. U hantecu jsou pak intonace celé věty, tempo věty (zpomalování), typické a a e příčinou okamžitého rozpoznání krajana, dyby šprechčil super "spisovně". |
|
|
MaRi 20.6.2008 11:51Re: No ,dyž myslíš... Neodolatelný (pro mne) byl Karel Höger, u kterého to Brno bylo slyšet, i když hrál třeba Arnošta z Pardubic. A když vyprávěl o Lišce Bystróšce... (proč tu není zasněný pišišvor??) |
|
|
Jakub S. 20.6.2008 12:03Liška Bystróška - !!! Vidím se okamžitě ve dvanácti u rádia Philips z roku 1936, žhne jenom kmitavé magické oko, je zima, půl osmé věčer - a začíná Čtení na pokračování... Sedím v "Brně" - pokoji dědy a babičky z Brna, když se přistěhovali k nám do zlínského jednodomku nahoru, a já u nich trávil večery... s rádiem, jejich vykládáním o dění od devadesátých let, jejich Světozory, Pestrými týdny, Ahoji, Květny, alby výstřižků, dědovými náčrtníky z Bosny, Vysočiny... Hoeger aji Vojta si pochopitelně vědomě udržovali svou krpolskou výslovnost, a to přispívalo taky k jejich proslulosti. Pochopitelně se ihned přeladili jinam, vyžadovala-li to role. Obchodní cestující nebo poustevník z Hrátek s čertem by jaksi neměli šprechčit hantecem jak z Célu, to by byla křivá válka, sajtno. Levingston, nee? |
|
|
alimo 20.6.2008 12:02Re: No ,dyž myslíš... Já vím, že neuměla Jakoubku, ale myslet si to můžu, ne? |
|
|
Jakub S. 20.6.2008 12:06Jasně: dovoluju Alimě, aby si to myslela. A třeba to tak aji je, a pokluzené. A hotové. |
|
|
Jakub S. 20.6.2008 10:23Yvi, holka - dyť já jsem ti nevyjádřil svou dojatou vděčnost nad tvým šťavnatým, zasvěceným, láskyplným líčením - toho všeho. Díky, díky, díky. Maminka mé paní byla vynikající profesionální kuchařka (vedoucí kuchyně ve školce - všecky ji měly v úctě) a přitom hospodyně od boha. Kolem Hodonína přesný = nekynutý. Těsto, buchty. Totiž: zjistil jsem - a dodnes se můj cit pro přesné vyjadřování s tím nemůže smířit - že tam se říká b u c h t y všemu, co je z mouky a dává se do trouby. Koláče, táč - vsjó ravnó. Jednotlivé, vcelku - všecko pod jeden klobúk. Líťáky: to je zajímavé, jak si to i (litý!) tam u vás prodloužili. |
|
|
YGA 20.6.2008 10:41Re: Yvi, holka - dyť já jsem ti nevyjádřil svou dojatou vděčnost nad tvým šťavnatým, zasvěceným, láskyplným líčením Nekynutý knedlík je u nás taky přesný - já ho nikdy neviděla, ale starej dědák Knápek jiné knedle než přesné nejedli Ano - co se peče v troubě vcelku je buchta - tedy i táč či bublanina. Avšak koláče jsou koláče, babúvka je babúvka, cvíboch je cvíboch - toto se u nás rozlišuje. A jsou lidé, kteří všemu sladkému říkají bacúchy - a nestojí jim ani za řeč - jak tam není maso ..... A děkuju za pochvalu |
|
|
Bubu 20.6.2008 13:12Re: Re: Yvi, holka - dyť já jsem ti nevyjádřil svou dojatou vděčnost nad tvým šťavnatým, zasvěceným, láskyplným líčením U nás se říká: "honí mě mlsná, měla bys hodit do trouby nejaký bacouch" a není to nic hanlivého. My sladké rádi. "Bacouch" je prostě obecné označení něco jako "moučník". |
|
|
xz 20.6.2008 9:44dik YGO, dobry napad, napsat recepty v nareci, vidim tvoji svarnou mamku ,jak se hbite toci kolem športheltu, taky starecka, ktery zasadne neji putru Bramborove testo se da taky naplnit platkem libove sunky a syru, obalit jako rizek, misto strouhanky ovesne vlocky(jsou zdrave) oprazene na sucho v panvi. Satecky osmazit dozlatova na zdravem oleji a k tomu nejaky salat.Vzpominam si, ze honzovky delala prababicka v pekaci na husu. |
|
|
YGA 20.6.2008 10:25Re: dik Mamka český buchty v takovým kotchaně dělá furt - ono, když se sejdeme, tak je nás jak v hrnci krúp |
|
|
Jakub S. 20.6.2008 10:31Jenom upozornění pro vás odjinud - no prostě né z t a d y m a : To, jak píše Yga, není čisté, klasické, výzkumci a sběrateli a filology dávno zachycené a vlastně kodifikované nářečí, dialekt. Je to jakýsi dnešní kompromis mezi ním a dnešní obecnou češtinou v moravské variantě. Nářečí dnes hrůznou rychlostí berou za své, během jediné generace už kromě starých lidí v odlehlých slepých údolích jima nebude nikdo opravdu mluvit. Proto je eminentně důležité zpívat, zpívat, zpívat. S děckama, v souborech, ve školách, ve sklepech... Písně jsou ukazováčkem, napřaženým z minulosti, od těch neviditelných a jen ve svém díle přítomných staříčků a stařenek a hospodyň a hospodářů a ogarů a cérek k nám - a přes nás do budoucnosti, kam už nedohlédneme... |
|
|
xz 20.6.2008 11:56Re: Jenom upozornění pro vás odjinud - no prostě né z t a d y m a : Jakube, mas pravdu a taky dar slova. Jen nektere vyrazy z domu neznam.Treba kotchan. Asi z nemeckeho Kochtopf, Viden neni daleko.Nevim.Kotchan je proste vesele slovo a pro yagu a jeji rodaky dycha domovem. Jinak cistym narecim se uz asi mluvi malokde. Ale jsou lide, nemyslim jen badatele, kteri udrzuji "nazivu"nejen nareci, taky kroje, pisne, obyceje. Neni jich hodne, ale jsou a vzdycky takovi budou. Stejne tak se budou psat basne, i kdyz vetsina lidi basne necte. |
|
|
YGA 20.6.2008 12:13Re: Re: Jenom upozornění pro vás odjinud - no prostě né z t a d y m a : Jenom bych nesměle podotkla - jak se vyvíjí obecná čeština, tak se vyvíjí i nářečí - opravdu se v sedmdesátých letech mluvilo jinak než na začátku století - řeč je živá a tak se mění - nářečí-nenářečí. A dále - Vrbice byla (a vlastně stále je) dost izolovaná vesnice - opravdu mnohá slova jsem nikde jinde v okolí neslyšela - nová slova se tam dostávala především z Rakouska, kam chodili lidé za prací - proto kotchan, športhelt, putra atp. |
|
|
Hana W 20.6.2008 13:50Re: Re: Re: Jenom upozornění pro vás odjinud - no prostě né z t a d y m a : No jo, YGO, ale sporthelt je v podstate to samy jak sporak. Ale v Holici u Olomouce se taky rikalo sporthelt. Jak ta slova cestujou.... |
|
|
Jakub S. 20.6.2008 11:24To je v které zemi, prosím? Ke š p o r h e l t u se mi vybavila půvabná vzpomínka... sdělím brzo. |
|
|
xz 20.6.2008 12:07Re: To je v které zemi, prosím? ale oni tomu rikaji športhelt. Kdyz mas stravniku jako krupek, tak si u toho sporaku i zasportujes. |
|
|
Jakub S. 20.6.2008 12:29Vlastně - teď mi to došlo: športhelt! Paráda! Byla nějaká potřeba aji tu první část zakončit stejně jako druhou, resp. celé slovo. Neznám - chápu. |
|
|
Hana W 20.6.2008 13:40Re: dik XZ: nevim, kde bydlis, ale zda se, ze ne v CR. Ale mas k dobre uzenine bliz, nez ja. Ja musim az k Patakovi do Atlanty, 4 hodiny autem tam. Pri dnesnich cenach benzinu zijeme zdravejc. |
|
|
tapuz 20.6.2008 9:44Tytéž recepty z jiného kraje U nás doma (v Praze) se odjakživa dělaly bramborové placky úplně stejně jako "přesňáky". Upečené nasucho, pomaštěné sádlem (i pár škvarečků mohlo být) a namazané švestkovými povidly. Taky se vždycky dělaly vařené bramborové taštičky s povidly sypané strouhankou s cukrem, přesně jako "pirohy". Další variantou byly bramborové šišky - malé šištičky z téhož bramborového těsta - uvařené ve vodě a pak buď zapékané v troubě se strouhankou a škvarky, nebo polité rozvařenými povidly. Všechna ta jídla dělala moje babička i moje máma, a to nezávisle na sobě, protože nejsou jedna rodina. Všichni z naší rodiny ale pocházeli a pocházejí z Plzně a okolí a z Klatov, z Moravy v naší rodině nebyl nikdy nikdo. Je prostě vidět, že k bramborám a povidlům měli lidi blízko všude. A já ta jídla dělám dál taky, dokonce pořád mastím sádlem, jinak to nemá tu správnou chuť. Jo a taky se u nás často dělaly škubánky s mákem polité sádlem, takže další brambory. |
|
|
YGA 20.6.2008 10:22Re: Tytéž recepty z jiného kraje Když to tak shrnu - erteple a trnky, to je to správné jídlo pro chudý dělný lid - většinou totiž narostlo všude |
|
|
Bubu 20.6.2008 9:19YGO, to je dneska inspirace Bramborové těsto, to já ráda. Jenže mí strávníci se oba šklebí. Takže si někdy udělám radost a oni to musí vydržet, nebo si naloží druhý talíř polívky. Placky (přesňáky) dělávala i babička mečová - podřipská, buď se holé přikusovaly k bramboračce, nebo se mazaly povidlím a nebo se prosejpaly mákem (po upečení pokropit máslem, posypat mákem s cukrem a připlácnout na předchozí placku). A tady okolo Třebové se dělají plněné (viz jeden z mých mlsotníků o jabkancích). Šlejšky byly zase spíš babičky přeslicové (sypaly se smaženou strouhankou na slano a jedl se k tomu kompot). Ovocné knedlíky se dělaly z bramborového těsta (višňové se strouhaným tvarohem, švestkové s mákem) a nebo kynuté - blbouny (jahodové a meruňkové s tvarohem a smetanou a borůvkové sypané kakaem). Bramborové těsto řídne, takže byl u balení knedlíků vždycky fofr, takže při balení knedlí jsme musely nastoupit všechny, abychom je včas ukoulely. Pro babičku, dědu, mámu, tátu, sestru a mě, tedy 6 lidí se jich obvykle koulelo přes 100. Pamatuju, že dědečkovi se jich nandavalo 20. A višňové byly vždycky do trojúhelníčku, protože se do nich balily 3 višně. Copak asi ukuchtím o víkendu? Že by beleše? Nebo šlejšky? |
|
|
YGA 20.6.2008 9:37Re: YGO, to je dneska inspirace Zkus ty pirohy - a pro strávníky je udělej se škvarkama a kysaným zelím - a budou se oblizovat až za ušiskama |
