Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MLSOTNÍK: Postní jídla mého dětství, aneb jak se jedlo na Vrbici
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Bubu 20.6.2008 10:30Re: Re: YGO, to je dneska inspirace To je nápad! Dík. |
|
|
Tečka 20.6.2008 8:54Fazula na husto, Vida, odkud je ten recept. Já podobně vařím hrách, dochutím česnekem a maryjánkou, navrch smaženou cibulku, v podstatě hrachová kaše, ale ne tak pracná. |
|
|
YGA 20.6.2008 9:32Re: Fazula na husto, Já tak dělám i čočku, ale už většinou k ní přihodím párek nebo kus uzeného - přece jenom to volské oko je nám na oběd málo. |
|
|
Li 20.6.2008 8:49YGO:-o) Vůbec netuším jaké to jídla tu vaříš, já se začetla a válela si tu smíchy, skvěle napsaný článek i se slovníkem |
Díky 
je mi teď nejméně o deset minut líp 
P.S. na cecepty mrknu v klidu domova |
|
YGA 20.6.2008 9:29Re: YGO:-o) Jsem ráda, milá Li, že jsem ti trošku zvedla náladu - a to vlastně šlo. |
|
|
Ejška 20.6.2008 8:47Milá YGo, děkuji Ti za krásné ráno |
oči mi zvlhly vzpomenouc si na dětství u babičky, kde se tradovalo. "Kdes bel? V Beteši. Co ti dali? Kel. Bel dobré? Bel." Babička byla veleznámá kuchařinka, vařívala na svatbách a mně zaučovala od malinka, tak si do dneška cením rad i ten kel vařím i s pečenýma vdolkama přesně podle bábí. Ty beleše taky dělávám, plackám na plotně říkáme pekáče a je pro mně z dětství nezapomenutelná vůně knedlíků s hruštičkama, hruštičky byly maličký, zlatý, dávaly se do knedle celý, ale dneska už na žádné zahradě v Bíteši nejsou, ale chleba má stále svůj ohlas|
|
YGA 20.6.2008 9:30Re: Milá YGo, Já si myslím, že rady od babičky jsou ty nejlepší, ty jsou přímo k nezaplacení. |
|
|
Li 20.6.2008 10:01Re: Re: Milá YGo, A já žádné rady od babičky nemám |
A to prosím pěkně učila na rodinné škole vaření a domácí práce. Jenže umřela, když jsem chodila do první třídy, a tak mi nestihla nic předat 
|
|
Bláža 20.6.2008 10:25Re: Re: Re: Milá YGo, Nebuť smutná, Li, já taky nemám žádné rady oD babičky, neměla trpělivost, vždycky mi jako dítěti říkala : Jdi od toho, já to udělám raděj sama... A tak jsem samouk, ale šikovnej! |
|
|
Olčava 20.6.2008 8:40Ufffffff Ygo, napsalas to zase kouzelně, ale já si to budu muset přečíst a vychutnat ještě jednou asi až odpoledne... jsem se včera večer přejedla a je mi ňáko těžko, pohled na jakékoliv jídlo (i jen napsané) mi jaksi dělá nedobře... to sem tomu dala |
|
|
YGA 20.6.2008 9:15Re: Ufffffff Olčavo - ono ti to jídlo do odpoledne sedne a zas bude dobře |
|
|
Olčava 20.6.2008 10:33Re: Re: Ufffffff chi chi chi, s tím taky počítám |
|
|
Alex. 20.6.2008 8:09YGO, díky za nádherný článek. Nejenom nádherná moravština, ale ty recepty. Takhle nás živila moje babička, maminčina maminka,se kterou jsme žili za mého dětství. Starala se o domácnost, zatimco rodiče byli v práci a já ve škole. V pátek byl pro mne jídlový svátek, taktéž hustá fazulačka, nebo čočková a jako druhý chod, palačinky, buchty, beleše (s marmeládou nebo trnkami). Ach, to byly dobroty. Přiznám se že je vařívám o sobotách a nedělích, neb jsem doma a mám na jejich přípravu čas a ještě si nadělám do foroty na týden. Miluji obyčejná jídla, proč by ne vždyť jsem na nich vyrostla. Ještě jednou dík-sliny se mi sbíhají na všechny dobroty, které jsi uvedla. |
|
|
YGA 20.6.2008 9:13Re: YGO, díky A to jsem ještě zapoměla na líťáky - což jsou vlastně normální lívance, ale ne z kynutého těsta, či s práškem do pečiva (jak je dělám teď), ale byla tou smíchaná hladká mouka, vejce, mléko a špětka soli v řidší těsto, které se lilo na omaštěnou pánev v silnější vrstvě (protože na nějaké tenké palačinky nebyl čas - všecko muselo být rychle hotové). Hotová placka byla silnější a trošku tuhá, ale s domácí marmeládou mi to moc chutnalo. A stejně jako beleše či přesňáky se i líťáky zakusovaly k polívkám. |
|
|
Alex. 20.6.2008 9:50Re: Re: YGO, díky Ygo, tak teď jsem vděčná dvojnásobně. Za líťáky. Takové zvláštní tuhé lívance jsem dostávala s ostatními dětmi u jednoho sedláka. Byly tužší ne tak kypré a silnější a s marmeládou byly vynikající, zvlášť když byl člověk vysílen a utahán objevováním kouzelného světa mlatů, stohů a hůr nad stájemi. Pokoušela jsem se je stvořit, ale vždy mi vyšly kypré výborné lívance z kypřidel, nebo beleše z kynutého těsta. Musím je vyzkoušet. Zprávu podám až za týden, neb jedeme v pondělí na dovolenou na Vysočinu. V neděli odpoledne se chci podívat do Blanska, je tam Mistrovství republiky v tanci se psem. |
|
|
Alča 20.6.2008 8:07Milá YGO, děkuji Ti moc! Přesto, že pocházím ze severu Moravy a rodný dům už dnes pro mě vlastně neexistuje, tak mi to moc připomnělo moje mládí - nejen ten jídelníček, ale i práce v hospodářství... Ještě jednou díky! |
|
|
YGA 20.6.2008 9:09Re: Milá YGO, Malá Alčo - toto povídání mě napadlo, když jsem se jednou tak bezcílně potloukala s Toyou - najednou jsem ucítila vůni těch dávných jídel a řekla jsem si, že se o ně podělím i s vámi. |
|
|
Bláža 20.6.2008 7:55šporhelt Toto slovo používá můj muž, i když pochází z Prahy, asi to slyšel v dětství, nevím :) Jinak YGO, čte se to jako poezie, to jsou krásná slova a je úplně jedno, že se jedná o recepty! :) |
|
|
YGA 20.6.2008 9:01Re: šporhelt Milá Blážo - ono to jídlo je vlastně poezie všedního dne - když se připraví s láskou pro lidi, které máme rádi. |
|
|
Ejška 20.6.2008 9:46Re: Re: šporhelt
|
|
|
Jakub S. 20.6.2008 10:07Já jsem odmala naprsto souhlasil s tradičním francouzským řazením kuchřství k uměním - umění výtvarná atd. a umění kulinářské. Bezvýhradně. A tudíž mě uráží, když se mi místo kumštu podstrčí kýč. (To se mi povedlo, koukám - že? Kýčovitý pokrm.) |
|
|
Bláža 20.6.2008 10:13Re: Já jsem odmala naprsto souhlasil s tradičním francouzským řazením Jakube, a což teprve, když se podstrčí místo mumštu rýč! To je potom pohroma! |
|
|
Bláža 20.6.2008 10:26Re: Re: Já jsem odmala naprsto souhlasil s tradičním francouzským řazením Místo kumštu - jsem chtěla napsat, ale mám brblavé ruce. |
|
|
Xerxová 20.6.2008 7:38bezmasá jídla taky můžeme. A kupodivu nám nevadí občas ani ta sladká - a tak i žemlovka nebo šišky s mákem se u nás na jídelníčku občas vyskytují. A taková zapečená brokolice, nebo smažený květák či květákový mozeček.... já začínám mít na to všechno chuť. |
|
|
YGA 20.6.2008 9:36Re: bezmasá jídla Jééé - květákový mozeček - tak ten taky můžu. Ale já můžu i mozeček pravý |
.|
|
Hana W 20.6.2008 13:25Re: Re: bezmasá jídla Tak ten opravdovy mozecek teda nemuzu. Uz jako dite male jsem dle maminky rozhorcene prohlasila, kdyz mi tato delikatesa byla predlozena, toz tot toto teda jest nebudu a praskla jsem vidlickou o stul. A dodnes jsem nazor na mozecek nezmenila. V Columbii az do nedavna byla stara a velmi dobita hospoda hned vedle parlamentu a jedna stalice na jidelnicku byla brain 'n eggs. Chet mne na to jednou lakal, zobla jsem si z jeho talire a hned jsem vedela, proc jsem to nikdy nechtela jist. |
|
|
zana 20.6.2008 20:13Re: Re: Re: bezmasá jídla Vidíš, vidíš .... a já to jako dítě milovala |
|
|
Hana W 20.6.2008 5:18A jeste neco pro Pitryskovou Jak jsem koukala pred spanim na obrazky z Vrbice, tak se mi uplne naraz vybavilo jmeno te vesnice, kam jsme hodne casto jezdili, protoze nasi tam meli moc dobre zname. Nebyla to Blatnicka, ale Louka. Byla jsem na sebe nastvana cely tyden, ze mi to jmeno hned nevypadlo z hlavy. Stalo se to nejak neformalne zajezdnim mistem apatykaru z Olomouce a sireho okoli, protoze dcera mistniho vinare pana Kolacii pracovala s mamou na univerzite v Olomouci a nejak to do te Louky kongregovalo. Kdyz jsem dosahla veku tak 16 let, tak mne zacali brat s sebou. To jsem se pubertacka divila, jak sarmantni a rozverne rodice mam. Otec tam byl popularni, protoze ac po rodicich Stredocech narozeny na Sumave si tu Moravu moc zamiloval a byl tam doma.(Poturcenec horsi Turka) Moc pekne tata zpival a hlavne s chuti. Kdyz to pri vinku rozjeli, tak se otec a nejaci mistni zapreli o zada, aby nabrali silu to vyzpivat. Brali ho za svyho a kdyz tata zapel mohutnym hlasem "zalet sokol, bjely ftak, ku mojmu milemu", tak ani sklenene oko by nezustalo suche. |
|
|
Alča 20.6.2008 8:01Re: A jeste neco pro Pitryskovou Milá Hano, mluvíš mi z duše! Když můj chlap zapěje (jeho oblíbená je V Zarazicách krajní dům), tak se okna třepou a když zpívá celá jejich rodina (bylo jich sedm sourozenců), tak se z toho sousedi vzpamatovávají týden. Stačí dodat jen to, že nejstarší se narodil svým rodičům v Louce... Rok po válce se pak přistěhovali na Zlatohorsko, kde už se narodil můj chlap, ale geny se nezapřou a do Louky jezdíme moc rádi. Rodina je i v blízkém okolí a jednou jsem chtěla zapátrat v rodinné historii - dozvěděla jsem se, že dědáček pocházeli z Kuželova. Tak jsme tam po prohlídce mlýna vlezli na hřbitov a připadala jsem si jako v rodinné hrobce - jiných jmen tam bylo opravdu jen velmi málo. Tak jsem to vzdala a možná někdy v důchodě budu pátrat v matrikách. Nedávno jsme viděli v televizi záběry z Horňáckého plesu, byli tam samozřejmě příbuzní (jsem moc pyšná na našeho mladého Peťu Galečkového, který má výtečnou cimbálovku) a najednou se na obrazovce objevil nějaký neznámý jmenovec. Ale ta podoba - celý strýc Jan! Tak jsme se shodli, že je to určitě nějaký vzdálený bratránek, a že je škoda, že nejsme v kontaktu - to by se, pane, zase o něco lepší zpívalo... |
|
|
Jakub S. 20.6.2008 9:41Lidi, to se všecko krásně čte, já si v tom říkám jak v kancionálu: Kuželov, Louka, zpívání v sklépku, rody a jména, kořeny rodu, dědinky z několika rodů, víno - dyť ani na to nevidím, co mi to robíte, robečky zuaté. |
