A v tom byla právě ta potíž. Vozil je totiž jako mlsný nekuchař mamince, aby je přípravou jeho oblíbených pokrmů náležitě využila. Ta vařila českou klasiku, o výrobníku domácích těstovin si myslela něco s adresou zadní části, a víceméně v souladu s tímto svým názorem s tatínkovými skvosty, obohacujícími domácnost, nakládala.

A takhle by to pěkně odsejpalo dál a dál, dokud předek jednoho krásného dne neodpelášil do Itálie, a nepřivezl odtamtud recept na přípravu krmě, která mu prý nadpozemsky chutnala. Tvrdil, že jde o lotrinské nudle. Marný byl můj jekot, že může jít tak maximálně o nudle lombardské, pokud se pohyboval v okolí Milána, ale ne lotrinské, pokud se mu ovšem nepodařilo se socialistickým pasem bez víza a výjezdní doložky ilegálně proniknout do Francie. Zkrátka z Itálie byl přivezen recept na lotrinské nudle, který byl jednoduchý tak, že podle něj vařil výhradně otec, papání podle tohoto receptu vynikající a všeobecně rodinou oblíbené, a recept se záhy umístil vysoko na žebříčku rodinného jídelního "Top ten".

Já jsem brzy poté opustila rodinné hnízdo, se začátkem studií jsem se přemístila do garsonky po babičce na druhém konci města, a začala krušná doba bez domácího servisu. Proto jsem velmi ráda rodiče navštěvovala, a to zejména o víkendu, protože jsem věděla, že se jednak konečně pořádně najím, jednak vybílím lednici a v neposlední řadě dostanu uvařenou krmi s sebou, abych alespoň několik prvních dnů nového týdne nestrádala bez domácí teplé stravy. I přišlo takhle jednou na lotrinské nudle. Vymínila jsem si, že budou připraveny dva pekáče oblíbené pochoutky, abych si jeden pekáč bez krájení, dělení se a veškerého potupného handrkování o kus žvance mohla odvézt domů, a otec neochotně sice, s komentáři o zrušeném nevolnictví, burlacích na Volze a značných finančních ztrátách, pramenících z mé rozežranosti, se přípravy pochoutky podjal.

Jak slíbeno, tak učiněno, byla sobota večer, a po bohaté večeři, při níž se rodiče mým přičiněním rozloučili s půlkou pekáče lotrinských nudlí, jsem si s pomocí kleští zapnula zip u džín, do jedné ruky uchopila tašku vypraného prádla, do druhé tašku s obrovským těžkým černým litinovým pekáčem, naditým ještě horkými lotrinskými nudlemi, s krokodýlí slzou v oku se rozloučila se svými živiteli, a vydala jsem se k domovu. Byla to dlouhá cesta tramvají, pak jedna trasa metra, přestup a druhá trasa metra až na konečnou, bylo pozdě, intervaly mezi příjezdy jednotlivých dopravních prostředků byly dlouhé, a tak, když jsem dojížděla metrem k domovu, bylo kolem půlnoci.

Jak doba pokročila, lehce mi vytrávilo, kochala jsem se vůní z pekáče a přemítala o slastech příštích, a proto jsem si nevšimla odpudivého individua, které mě zřejmě sledovalo od posledního přestupu. Na schodech, dělících mě od poslední, pěší etapy cesty k domovu, toto stvoření přikročilo k akci. Bleskurychle mi zastoupilo cestu, a s blábolením typu: "…ale copak tady dělá taková hezká slečna tak pozdě a tak sama..." po mě začalo šmátrat. V umanutosti na jídlo mi vůbec nedošlo, že tomu chlapovi jde asi o onačejší požitky, ale vyděsila jsem se, že mi chce ukrást pekáč s nudlemi. To pro mě v tu chvíli bylo jako zvuk polnice pro válečného oře, a rozlícena spravedlivým hněvem nad možnou ztrátou lotrinských nudlí, jsem ho chtěla odstrčit a vrazit mu facku.

Ale ouha! Neměla jsem volnou ruku, což jsem zjistila, až když už jsem pravou ruku s pekáčem zvedala. Neodradilo mě to od nutné obrany, jenom jsem trochu změnila plány, a chtěla jsem ho tím pekáčem odstrčit. Nedošlo mi, že je příliš těžký, a tak jsem se tou těžkou taškou pořádně po pobudovi ohnala. Měl štěstí, že byl pekáč tak nízko, odnesla to "jenom" obě jeho kolena. Ozvalo se ošklivé zapraštění a bolestný výkřik, nohy pod chlapíkem poklesly, složil se jak leporelo, a zmizel v propadlišti dějin, tedy skutálel se ze schodů až dolů. Došlo mi, že musím rychle zmizet, až když se zespoda začal ozývat zoufalý křik potrefené husy: "Chyťte ji, chyťte ji, praštila mě kabelkou!"

Zachráněné nudle pak chutnaly dvojnásob, a tady je recept, abyste si pochutnali i vy :

Lotrinské nudle
Nejméně dvě drobně rozkrájené cibule zpěníme dorůžova na olivovém oleji, poté přidáme mletou sladkou papriku a půl kila mletého hovězího masa a krátce zprudka osmahneme. Přilijeme cca půl litru těžšího červeného vína, osolíme, okořeníme tymiánem, skořicí, pepřem, a muškátovým květem, a podusíme do vyvaření vína.

Vmícháme rajčatový protlak dle chuti, ale nejméně dvě větší konzervičky, a poté vše smícháme s již předem uvařenými širokými nudlemi z tvrdé pšenice (půlkilové balení stačí). Touto lahodnou směsí (pozor, nesežrat celé před zapékáním) naplníme pekáček, lehce vymazaný olivovým olejem, celé to zalijeme cca 4 dcl zakysané smetany (možno i light, nebo použít bílý jogurt), a povrch hojně posypeme strouhaným sýrem (lze použít jakýkoliv nastrouhatelný sýr).

V dobře předem vyhřáté troubě zapékáme asi 20 minut, a poté podáváme se zeleninovým salátem, pokud nám už ovšem strávníci neutrhli ruce i s pekáčem.

Dobrou chuť !