Vánoce se blíží sice pomalu, ale přece.

Vzpomněla jsem si na svoji kamarádku, která nám pravidelně, každý rok, už kolik týdnů před Vánocemi ukazovala excelové tabulky s přesným rozpisem, co, kdy, kde a jak zařídí, uklidí, nakoupí, aby nakonec nebyla ve stresu.

S uplývajícími týdny nám na těch tabulkách stále vystresovaněji ukazovala, co všechno ještě nestihla a jaké má zpoždění.

Týden před Vánocemi nám tabulky přestala ukazovat a na naše zvídavé dotazy reagovala třasem.

Vzpomněla jsem si na ni při ohledávání jména Lucie. Víte, že na svatou Lucii se v některých našich krajích nesmělo ani prát, ani příst? Jinak by Lucka přišla a provedla něco strašného, takže samy hospodyně vynášely kolovrátky na půdu, aby obcházející Lůca nemohla pojmout ani stín podezření a s pánem bohem zase odešla.

Dnes se dost často stává, že hospodyně se před Vánocemi prostě uštve a na pár dnů (v tom lepším případě) se sesype.

Mám pocit, že na takové si spíš posvítila Lucka. Ta se ošálit nedá ani dnes. Takže pozor: odložte valchy i kolovraty, o tabulkách nemluvě.

A každého potěší, že dnes se také zastavuje postup západu slunce ukrajující den a od zítřka se západ začne sunout opět do večerních časů, jak to máme rádi. Lucie opravdu noci upije, jak uznávají i současní vědci. Je to v podstatě dobračka.

Pěkný článek o tom před časem napsal Jan Veselý na Neviditelném psu.

A připomínám, že dnešní Vípák můžete opět pojmout jako obecné téma o čemkoli, o čem chcete psát nebo se o to podělit.

Všem Luciím přeji krásnou oslavu svátku.